GDAŇSK To slunečné, stále letní odpoledne působilo až nepatřičně. Ze špice poloostrova Westerplatte, několik kilometrů nad Gdaňskem, v místě, kde Visla ústí do Baltického moře, jsou vidět pláže letoviska Sopoty. Obrovský pomník na malém návrší má v sobě ale dodnes hrůznou monumentalitu, která ovládá celý prostor. Právě tady před 70 lety začala druhá světová válka.
Je kolem třetí hodiny odpoledne. Státníci z celé Evropy už pokládají věnce na místním hřbitově a na nábřeží Visly vychází z lodi ve vojenských stejnokrojích desítky těch, kteří válku přežili. Poslední z posledních. Mnozí o holi, hruď ale plnou vyznamenání a někteří obuti do vysokých důstojnických holínek vypráví do televizních kamer své příběhy, plné jmen bojišť, zranění, mrtvých kamarádů. Pak se vydají do mírného kopce, aby si spolu se stovkami studentů, diplomatů, ale i obyčejně vypadajících obyvatel Gdaňska vyslechli projevy státníků ze zemí, které válku vyvolaly, i z těch, které se bránily. Vítězů i poražených.
Přes původní počáteční rozpaky je účast víc než dostatečná, nechybí tu mnoho premiérů a šéfů diplomacií. Přes úsměvy je atmosféra napjatá. Nikoli ale mezi Poláky a Němci. Kancléřka Angela Merkelová očekávaně hledá a nachází mnoho a mnoho omluvných slov, proseb o odpuštění a neváhá ocenit velkými slovy i podíl Poláků na pádu komunismu. „My Němci nikdy nezapomeneme, že nám naši partneři na východě i na západě podali ruku na smíření,“ říká Merkelová.
Podobně očekávaně smířlivý je i hostitel, polský premiér Donald Tusk. „Byli jsme osvobozeni, ale ne svobodní,“ říká o konci války. Když mluví o vybombardovaných a zničených městech, připomíná Varšavu, ale i Gdaňsk, Kyjev, Leningrad a Drážďany.
Když hovoří o utrpení vězňů koncentračních táborů, jmenuje vedle Židů i Němce. „Jsme tu proto, aby platila slova z pomníku na Westerplatte. Nikdy víc války.“ „Rozinky v plesnivé lahvi“ Příliš smířlivý (vůči Rusku) naopak není jeho předřečník, polský prezident Lech Kaczynski, který Putinovi připomíná nejen pakt Molotov–Ribbentrop, ale i loňskou okupaci Gruzie. A když mluví o neoimperialismu, všichni vědí, že myslí dnešní Rusko. Co čekat od Putina, neví nikdo. Den před včerejším shromážděním vyšel jeho dopis Polákům, v němž se omluvil a neomluvil za Katyň a pakt Molotov–Ribbentrop. Do Gdaňska, respektive sousedních Sopot, přijel Putin už v pondělí večer, aby na úterní polední tiskové konferenci oznámil s Tuskem průlom v historických sporech. Polsko a Rusko si otevřou své archivy ohledně katyňské tragédie. Ještě než tisková konference skončí, stačí se ale Putin rozčílit a s Tuskem pohádat. „Historie nemá jednu barvu. Chyby dělají všichni. Jestli chce někdo hledat v té staré a plesnivé flašce nějaké rozinky a plíseň nechat někomu jinému, tak z toho nic dobrého nebude. To nepomůže porozumění,“ varuje, když zazní dotaz na pakt s Hitlerem. V úterý odpoledne má ale Putin skvělou řeč. Připomíná šest set tisíc padlých sovětských vojáků, dvacet milionů sovětských občanů, kteří zahynuli, uvádí, že za pakt Molotov–Ribbentrop se už Moskva omluvila, a vyzývá všechny ostatní, kdo se zkoušeli paktovat s Hitlerem, aby to učinili také. Ke konci vyzývá Poláky k novému přátelství.
Jako závěrečnou tečku si ale nechává pozdrav přítomným veteránům: „Vaše neuvěřitelné činy a hrdinství nebudou nikdy zapomenuty.“ A řekne to takovým tónem, že vhání mnoha z těch starců slzy do očí. Včera na Westerplatte vyhrál.
***
Bitva o Westerplatte Westerplatte, střežící vjezd od Gdaňska, bylo na začátku války, na rozdíl od převážně německého města Gdaňsk, pod polskou kontrolou. Poláci tam měli malou, lehce vyzbrojenou posádku o dvou stech mužích. 1. září 1939 v pět hodin ráno na ni Němci provedli první útok. Na Poláky, uvězněné na nevelkém poloostrově v ústí Visly, útočilo na tři tisíce německých vojáků, kterým Poláci dokázali za téměř nepřetržitého bombardování vzdorovat sedm dní. lup
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Polsku
