Suchar Zubkov (66) tohle ví. A také tuší, že podpora Kremlu není samospasitelná a že se musí sám snažit zalíbit se lidu. Od 14. září, kdy byl jmenován šéfem kabinetu, se o to urputně snaží. Jako třeba při říjnové návštěvě Samarské oblasti, kde besedoval s dělnicemi závodu „Motorostrojitěl“. Nejdřív je zkoušel ze znalosti vedoucích pracovníků oblasti, a když poznali gubernátora, pohladil otcovsky nejblíž stojící soustružnici po hlavě. Pak si ale jiná postěžovala na růst cen. Zubkov odpověděl vtipem: „Ptali se sovětští představitelé vojáků, jak se jim žije. Normálně, říkají. – A co jídlo? – Dobrý, ještě zbude, odvětili vojáci. – A co se dělá se zbytky? zajímají se náčelníci. – To sežereme a ani se na všechny nedostane.“ Dělnice se nesmály. Zubkov by zůstal ve svém veselí osamocen, kdyby se nepřidala ochranka a místní partajní předáci. Smysl pro humor nepatří k nejsilnějším Zubkovovým zbraním. Tou je poslušnost.
Zubkov proslul jako pedant. V 90. letech to dotáhl na šéfa státního Výboru pro finanční monitoring a soustředil se na praní peněz. Stejně pečlivý jako v této funkci byl ale i v dobách, kdy sloužil komunistickým idejím, tedy po většinu svého profesního života. Největší moc měl zřejmě jako předseda sovchozu. Metody jeho jednání ostatně dodnes připomínají styl komunistických tajemníků. A tak skutečně Zubkovovou největší předností je absolutní loajalita k Putinovi, se kterým se zná z let 1992–93, kdy oba pracovali na petrohradské radnici.
Ačkoliv tedy Putin nebude od března prezidentem, je díky Zubkovovi jasné, kdo bude v Rusku dál třímat otěže moci ve svých rukou.
