Rozličné kmeny malých afrických lovců a sběračů poznali Evropané poprvé až v 19. století. První evropští cestovatelé hodili tyto lidi do jednoho pytle a označili je jako Pygmeje.
Pří výběru jména se inspirovali Iliadou, ve které Homér pojmenoval jako Pygmeje bájné etiopské bojovné trpaslíky vysoké pouhý loket. Skuteční afričtí Pygmejové dorůstají výšky až 155 centimetrů. Náleží k pestré směsici kmenů, jež nesdílejí společný jazyk ani tradice. Ani sami sebe nepovažují Pygmejové za jediný „národ“. Příslušníci jednotlivých kmenů se od sebe liší i fyzickým vzhledem.
Pygmejové rostou v dětství stejně jako ostatní lidé. V teenagerském věku se ale jejich růst výrazně přibrzdí. Zpomalení růstu není u všech Pygmejů stejné a v průměrné tělesné výšce příslušníků různých kmenů jsou rozdíly až 20 centimetrů. Bez archeologických podkladů Naprostý nedostatek archeologických nálezů zahalil původ Pygmejů tajemstvím. Někteří badatelé se domnívali, že se malá postava vyvinula nezávisle hned u několika různých etnických skupin.
Menší vzrůst mohl skýtat lidem obývajícím prales řadu výhod. Drobný organismus se v horku a vlhku méně přehříval a bylo také snazší pokrýt jeho potřebu živin. Někteří odborníci však byli přesvědčeni, že dnešní Pygmejové mají společné předky.
Rekonstrukci dávné historie Pygmejů umožnil genetikům vedeným Paulem Verduem z pařížského Centre National de la Recherche Scientifique teprve výzkum dědičné informace více než šesti stovek Afričanů náležejících k devíti pygmejským kmenům a dvanácti populacím, v jejichž sousedství Pygmejové žijí. Výsledky genetických analýz zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Current Biology prokázaly velké genetické rozdíly mezi jednotlivými pygmejskými kmeny.
„Rozdíly mezi pygmejskými kmeny jsou podobné jako rozdíly mezi Evropany a Asijci,“ řekl Verdu v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
Navzdory genetickým i kulturním rozdílům sdílejí všichni afričtí Pygmejové společné předky. Povstali z jediné populace poměrně nedávno – zhruba před 2800 roky, kdy se v centrální Africe rozmohlo zemědělství.
Pygmejové, jejichž populace se oddělila od ostatních Afričanů před 54 až 90 tisíci roků, žili do té doby ve vlastním uzavřeném světě. Vpád zemědělců z bantuských kmenů rozprášil Pygmeje na všechny strany. Vznikly izolované skupinky, které se dále vyvíjely po svém. Dnes už o sobě mnohé pygmejské kmeny vůbec nevědí.
Záhada genetického importu Ke genetickému rozrůznění jednotlivých populací Pygmejů přispělo jejich soužití se sousedy. Dědičná informace Pygmejů nese neklamné stopy po mohutném přílivu genů z okolních nepygmejských kmenů.
Na první pohled to nedává smysl, protože nejčastěji vznikají sňatky nepygmejských mužů s pygmejskými ženami, a ty v drtivé většině následují svého manžela. Pygmejské geny se do okolních populací nešíří proto, že smíšená manželství končí většinou rozchodem. Pygmejské ženy čelí v cizím prostředí tvrdé diskriminaci. Nakonec seberou děti a vracejí se domů. Tak se dostávají do populace Pygmejů geny jejich vyšších sousedů.
