Setkání se stavitelem, nadšencem a propagátorem kovové stavebnice Merkur Jiřím Mládkem je zážitek. Sedíme ve druhém poschodí novorenesanční budovy muzea hned vedle známého Langweilova modelu Prahy. Je těsně před zahájením výstavy a pan Mládek stále dolaďuje poslední detaily. „Ta lokomotivka ještě potřebuje trochu seřídit, ale jinak jezdí po mostě od rána jako čamrda,“ hlásí konstruktér do telefonu svému příteli a zároveň současnému majiteli firmy Merkur Jaromíru Křížovi.
Pan Mládek, který je nyní v důchodu, zasvětil stavebnici, jejímž základem jsou dírkované plíšky z ohebného železa, prakticky celý svůj život. A stále prý obdivuje jeho nadčasovost a genialitu. „Poprvé jsem se stavebnicí Merkur setkal ve škole. Tehdy po válce moc technických hraček nebylo a já navíc měl velikou nevýhodu. Rodiče mi totiž Merkura nikdy nekoupili. Naštěstí jsem měl kamaráda, který měl asi půl metru na výšku krabic Merkuru a pak mraky vláčků. On byl spíše na tu železnici a já mu k tomu stavěl různé modely mostů, traťových přechodů, drážních budov, šraněk a podobně. Jeho tatínek ale pracoval na ministerstvu obrany a byl zelený chobot. Takže když jsme si dohráli, tak jsem musel všechno rozšroubovat a uložit zpátky do těch krabic,“ vypráví o svých začátcích pan Mládek.
Právě tato křivda z dětství pana Mládka přivedla v dospělosti k lehké merkurové posedlosti. „Tehdy se prostě ve mně něco šprajclo a slíbil jsem si, že až budu veliký, udělám si radost a postavím z Merkuru něco velkého,“ směje se pan Mládek. A zažraný stavebnicový nadšenec nakonec dokázal, že se dá z Merkuru vytvořit opravdu všechno. Jeho Ocelové město inspirované románem Julese Verna má přes dvacet metrů čtverečních, váží hodně přes jednu tunu a stále není hotové. Kromě Býčí věže s velikým kanónem, továren a strážních věží se nad kolosem projíždějí skutečné vláčky Merkur. „Já jsem pročpělý strojařinou skrz naskrz. Dělám v tom celý život, od vyučení soustružníkem kovů až po studium na Strojírenském institutu v Praze. Merkur k tomu prostě pasuje,“ vykládá pan Mládek.
Vyšehradský železniční most stavěl pan Mládek speciálně pro tuto výstavu. Než ho začal stavět, uvažoval i o modelu lanovky na Petřín. Ta by sice byla zakončená stylově Petřínskou rozhlednou, kterou pan Mládek postavil už před lety, ale zase by se do muzea nevešla. „Byl by to hrozný kolos a také to je dosti složitá konstrukce. Proto jsem se nakonec rozhodl pro železniční most. Je to jeden z posledních mostů v Česku s krásnou příhradovou konstrukcí. Byl postaven v roce 1901. Je to unikátní technická památka podle návrhu bratrů Prášilů. Má skvělou konstrukci několika příhradových nosníků. Díky nim mně ten most perfektně drží. Kdyby tam nebyly, tak se i ten můj model z Merkuru zbortí,“ popisuje pan Mládek.
Na své modely je pan Mládek náležitě pyšný. A když má model dostaven, tak si prý sedne, pozoruje ho a dívá se, „jak to ladí“. „Já když dostavím nějakou věc, tak musím nesutále obdivovat génia stvořitele Merkuru pana Jaroslava Vancla. Je to naprosto geniální stavebnice. Naprosto nadčasová, ze které je prostě radost tvořit,“ říká Mládek.
Merkur do škol
Do tajů Merkuru zasvěcuje i dětské pacienty v pražské nemocnici v Motole. A také by chtěl, aby se Merkur vrátil do škol. „S novou ministryní školství Miroslavou Kopicovou jsme na toto téma hovořili a ona je tomu velmi nakloněna. Samozřejmě velkou roli hrají finance, protože Merkur není levná záležtost. Kdyby se ale dětem dostal do ruky, tak se naučí úžasné věci. Pochopí, jak fungují stroje,“ tvrdí Mládek.
Na výstavě v Muzeu hlavního města Prahy je také možné si s Merkurem pohrát. A už na vernisáži bylo naprosto jasné, že dospělí muži se na nachystané šroubky, matičky a červené plíšky vrhnou a začnou stavět. K dispozici je tu totiž herna s dvaceti místy právě pro ty, kteří se chtějí vrátit do klukovských let, a samozřejmě pro děti. O použitelnosti stavebnice se na výstavě můžete přesvědčit ve chvíli, kdy spatříte originální čočkostroj světově proslulého českého vědce a vynálezce Otto Wichterleho. Právě na tomto nenanápadném strojku, postaveném ze stavebnice Merkur, Wichterle poprvé odlil měkkou kontaktní čočku. „Oni tehdy neměli přístroje, takové jako mají dnešní vědci. Wichterle si čočkostroj musel postavit z Merkuru, protože tehdy nic jiného prostě nebylo,“ vysvětluje kuriózní příhodu pan Mládek.
Pan Mládek, který stále uvažuje o rozšiřování Ocelového města v muzeu v Polici nad Metují, si chce nyní od stavění na chvíli odpočinout. Se svým synem teď předělává část stodoly tak, aby se mohl se svou láskou Merkurem odstěhovat od manželky. „Moje paní je velmi tolerantní, ale systematicky mě z baráku vytlačuje ven.“
O autorovi| Bedřich Kratochvíl, redaktor Pátku
