Tak jsem se konečně tenhle týden dozvěděl, jaká zpravodajská bitva probíhala kolem amerického radaru, jak se proruské tajné služby snažily ovlivnit veřejné mínění i média.
Konečně už vím, proč takové Haló noviny a Právo proti radaru brojily a většími titulky informovaly o protestech odpůrců než o argumentech jeho zastánců. Muselo to tajné služby stát spoustu peněz a hodně rafinovaného úsilí, aby listy tak jasně proamerické získaly na svou stranu!
Stejně obtížné muselo být i přesvědčit občany v Brdech, kde radar bude stát. Docela živě si umím představit, jak tam nějaký ruský agent přijíždí do místní hospody (nejspíš přestrojen za ukrajinského dělníka) a začíná místním štamgastům objednávat velké vodky: „Znájetě, málčiky, štó opásno zděs búdět stajáť? Amerikánskyje málčiky přigatóvljat na vas balšój podvóch (podraz)!“ A místní ho posílají zpočátku kamsi: „Hele, Aljošo, zmlkni. My všichni se už nemůžeme dočkat, až to tu Amíci trochu rozsvítěj! Na nic jsme se už léta tolik netěšili!“ Až zcela opilí a nesvéprávní podlehnou.
Jasno mám dnes už i v tom, proč jiné listy proti radaru zdaleka tak ostře nevystupovaly. Američané museli rychle zaregistrovat horečnou činnost ruských agentů. A protože heslem jejich tajných služeb je oplatit ránu dvěma a přeplatit dolar dvěma dolary, taky určitě nešetřily. Jinak se to protiamerickými titulky v českých novinách jen hemžilo a radar by dnes nejspíš dlel kdesi v hlubinách utopických plánů. Jako Titanik, který se také potopil, sotva vyplul.
Musím se přiznat, že jsem podobné skryté děje cítil v kostech, když si jeden soukromý filmový producent ode mne objednával před půldruhým rokem scénář celovečerního hraného filmu s pracovním názvem Radar. Stačilo zmínit se mu při natáčení jeho filmu Bobule o tom, že mám nápad, jak se celému tomu hemžení kolem radaru (tehdy ještě velmi teoretickému) vysmát - a hned mi sliboval hory doly. Smál se, až se za břicho popadal, když jsem mu líčil, jak se o zapadlou vesničku uprostřed lesů najednou začíná zajímat jak Pentagon, tak Moskva, jak Američané narychlo aktivují vysloužilého emigranta alkoholika (nevím proč, ale měl ho hrát Bolek Polívka) a Rusové vysílají do bývalého prostoru dva nejméně schopné pěšáky své karlovarské mafie, protože Kreml si přeje, aby to tam obsadili včas. A jak se pod vlivem nové šance začínají měnit i obyvatelé té zapadlé vesničky: bývalý armádní politruk (dnes nezaměstnaný), živořící hostinský (který sní o velkém penzionu), statkář restituent (který obdivuje kovboje) i jejich děti: mladá anarchistka a mladý nácek (kteří poprvé s údivem zjistí, že demonstrují proti stejné věci).
Dnes mi tenhle scénář leží v šuplíku a já konečně pochopil proč: když se tajná zpravodajská bitva rozhodla, stal se prostě bezcenným.
Tak nevím, koho mám žalovat o náhradu škody. Rusy asi těžko, když prohráli. Ale prali se statečně. Když prosadili, aby se stal hlavním vládním propagátorem radaru můj milý, dnes už poněkud zapomenutý kolega Tomáš Klvaňa, chvilku to vypadalo, že mají i šanci...
***
Když Rusové prosadili, aby se stal hlavním vládním propagátorem radaru můj milý kolega Tomáš Klvaňa, chvilku to vypadalo, že mají i šanci...
