Loni se několik předních psychologů a psychiatrů pozastavilo nad některými varovnými příznaky vývoje duševního stavu prezidenta Václava Klause. Jeho obhajoba odmítnutého kandidáta na funkci náměstka ministra školství Ladislava Bátory v pondělním Právu pod patafyzickým názvem „Malá česká hilsneriáda aneb Další příklad diktatury politické korektnosti“ naznačuje, že porucha postupuje, pakliže nejde o rafinovaný podvrh recesistické webové skupiny Hradní partička. Za prvé je třeba zjistit, čím plní pan Bátora macesy, a za druhé, jestli mu ministr spravedlnosti nenavrhuje provaz.
Nemíním se patlat v Klausově textu, ale větička, že si „také raději vyslechnu v rádiu Jarmilu Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu“, silně připomíná projevy soudruha Chruščova o kakofonii nebo o olejomalbách břízek. Nebylo by jistě od věci, kdyby se všechny Pavlicovy odporné desky s Hradišťanem, na nichž třeba zničil veršovánky jakéhosi Skácela, naházely do Vltavy nebo do Moravy. Naopak Jarmile Šulákové měl Klaus dávno udělit Řád bílého lva, především za statečnost, s níž v létě 1989 podepsala Několik vět, na podzim to odvolala („Mrzí mne, že se ovšem najdou lidé či skupiny, které využívají nedostatků k podrývání našeho socialistického zřízení“) a po listopadu odvolala odvolání jako král v Pyšné princezně.
Jestliže prezident Klaus děkuje baráčnickému nácíčkovi Bátorovi za „legitimní názory“ v úryvcích z jeho autobiografie a za slova, která „tak ostře a odvážně říká“, děkuji rovněž za inspiraci a dovoluji si je rozvinout.
„Dementia praecox není ideologií, nýbrž životním postojem, jak vehementně potvrdí každý správný dement. A tak aspoň pár příkladů ze sebe sama:
Raději Káju Maříka než Konfucia, raději Jiřinu Švorcovou než Julii Robertsovou, raději pravý český zkažený vlašský salát než uleželý segedín u Rozvařilů, raději povinnou ruštinu do škol než základy latiny a řečtiny, raději studenou Janu Bobošíkovou než teplou jihočeskou selku, raději smrádek než teploučko, raději poctivý pětihaléř než skromnou korunu, raději Stanislava Švece než Stanislava Suchardu, raději Poupata Michala Davida než Prodanou nevěstu, raději Uriáše než Koniáše, raději bydlet pod mostem než v zájezdním hostinci U Tří lip.
A už vůbec ne laciný amnestyinternationalismus, óesenismus, unescoismus, překonaný opébéháismus, primitivní fotbalový efcébarcelonalismus, fifaismus a uefaismus, poklonkující hokejový enháelismus, zapšklý superantikontramultiextraunikátismus, slovanský epopejismus, povrchní národnětechnickýmuzeismus, negativní inseminaci, homolesbogaykikinismus, Lež a Nenávist, ordinované z nevětraného mravního a duševního pelechu Revue Fragmenty, Virtually. cz Jany Dědečkové a od výčepu putyky U Magistra Kellyho.“
V báječné oscarové Králově řeči jde o to, aby se panovník Jiří VI. před důležitým státnickým projevem zbavil koktání. Koktavost mentální je však u jiných politiků zjevně nevyléčitelná. A mezi Koniášem a Halíkem není rozdíl „pouhých tří století“, ale 257 let, i jinak.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek
Pátek Šustrová Sobota Klíma
