Na minulý týden statistickým úřadem publikovaná data byli tázáni dva sociologové. Ivo Možný v sobotní Orientaci LN vidí situaci z perspektivy svých 78 let střízlivě a věcně. To Respekt zpovídal Marcela Tomáška, který ovšem vystupuje spíš jako ideolog - obhájce singles. Ne že by v ČR někdo pořádal štvanice na spoluobčany volící nerodinný způsob života, ale dotyčný vědec se snaží své zboží konjunkturálně prodat, dokud je módní. Takže se dovídáme, že singles jsou pro společnost užiteční, protože: „tito lidé se realizují nějakým tvůrčím způsobem. I to je přece pro společnost podstatné, vytváří se pletivo vztahů, kterému říkáme občanská společnost. Díky těmto vztahům je společnost schopná sebereflexe a korektivních kroků ve vztahu k politice. V tom můžeme vidět smysl existence lidí, pro které biologická sebereplikace nestojí na prvním místě či je jen jednou částečkou mozaiky života.“
Hodné pozoru je i to, že jako upadající vidí vědec rodinu s oboustranně vlastními dětmi, která už prý dnes není většinovým modelem. Navíc u nás je prý tradice rodin pokřivena: „protlačování normalizačního typu rodiny, který byl nastavený v sedmdesátých a osmdesátých letech a byl svým způsobem nástrojem totalitní kontroly společnosti“. Škoda že nám pan Tomášek neprozradil, jak úplná rodina brání svým členům ve veřejné angažovanosti a v navazování širších vztahů ve společnosti.
Nadšeného obhájce „moderních“ singles je ve vědě škoda, při popisu vztahů singles prokazuje značné politické vlohy: „Mohou to být rovněž otevřené vztahy, kdy buď oba partneři vědí, že se jedná o otevřený vztah, nebo to ví jen jeden z partnerů.“ Takže Radek John je vlastně velmi progresivní, roky podváděl svou ženu a když to prasklo, oznámil jí, že jejich vztah byl otevřený. Gratulujeme, tak otevřenou obhajobu sobeckých křiváků zahalenou do vědeckého závoje člověk často nepotká.
Souboj o vedení ČSSD se zdárně rozvíjí, kromě dvou favoritů Bohuslava Sobotky a Michala Haška se hlásí třeba exministr Martin Pecina či senátor Vladimír Dryml. Posledně jmenovaní svou kandidaturu zjevně nemohou myslet vážně. Pan Pecina je arivista a za vše, čeho dosáhl, vděčí jen své permanentní připravenosti udělat cokoli, jeho schopnost vést politickou stranu se blíží nule. Pan Dryml neblaze proslul jako sběratel špíny na spolustraníky a prodavač vrchlabské nemocnice, kdy zároveň vystupoval jako prodávající i kupující. Byl by vhodným kandidátem jen v případě, že by bylo zájmem straníků nechat ČSSD rozkrást a vytunelovat.
Předsedu budou sociální demokraté volit až na jaře, ale jestli další pretendenti na šéfovství budou reprezentovat tak prudkou degresi, začne být nejpozději na konci roku návrat Jiřího Paroubka do čela „rozumnou“ variantou. Protivníkům ČSSD to však může být srdečně jedno, Paroubek se totiž z volební porážky v zásadě nepoučil a pro stranu by návrat jeho nákladných metod znamenal finanční úpadek a politickou sebevraždu.
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA, komentátor LN
