Na otvírání šampaňského je zatím brzo, ale dát chladit by se už mohlo.
Zápas v Jablonci byl zřejmě posledním, který nabízel ještě nějakou naději našim soupeřům v boji o titul. Pokud by sešívaní na severu neuspěli, hypoteticky nešlo vyloučit, že opravdu začnou panikařit, ztratí body třeba i v Olomouci, Sparta stoprocentně uspěje a před derby bude rozdíl mezi oběma týmy jen nějaké čtyři body.
Ale červenobílí mistři v neděli předvedli, proč s pravděpodobností hraničící s jistotou pozvednou pohár pro vítěze letos znovu. Ano, nedokázali sice nejlepší jarní tým na jeho hřišti přehrát, ale porazit ano. Když se ze hry poněkud vytratil Marek Jarolím, nastoupili dva jiní šuteři a dovedli mač do konce, jaký jsme potřebovali.
Navzdory textu populárního slávistického chorálu totiž nemusíme být vždycky nejlepší, stačí když budeme nakonec první! O obhajobě titulu však už dnes může pochybovat jen člověk s inteligencí návštěvníka sparťanského kotle.
Ostatně i výsledek z Letné nám hraje do karet. Opticky výrazné vítězství nad zcela neškodným Brnem, jehož narychlo složená obrana by se stejným výkonem měla velké problémy i v krajském přeboru, může u rudých vyvolat falešný dojem, že skutečně hrají kvalitní fotbal. Netřeba jim to vymlouvat, za pár týdnů vyvrátíme jejich směšný omyl pomocí praktické ukázky.
A nebyla by to Sparta, aby jí vzácnou radost z laciného úspěchu nezkazili vlastní fanoušci. Házet petardy na žáčky vlastního týmu, kteří podávají balony, může napadnout jen člověka, který je ochoten si dobrovolně obléct třeba rudý dres nebo si vzít na krk sparťanskou šálu. Takový jedinec už je potom schopen všeho!
Zraněného chlapce je nám líto. Je mladý, a když poprvé vyrazil na Letnou, nemusel vědět, co dělá. Pokud by se chtěl v budoucnu věnovat fotbalu mezi normálními lidmi, jistě bude v Edenu vítán.
O autorovi| MILOŠ CIHELKA Autor (39) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
