Revue vychází už deset let, tématem i názvem nynějšího dvojčísla 25/26 je nová Evropa. Těch 256 stránek z vás udělá moderního čili skeptického eurointelektuála/ku raz dva. „Snít o létání je také krásné,“ píše o vizi svobodné, bohaté a mírumilovné EU myslitel Lubomír Martínek. A čím té nové Evropě přispívají sami noví Evropané, tedy my či třeba Slováci, Poláci, Maďaři a další Východoevropané?
Ničím, rázně odpovídá Slovinec Slavoj Žižek. A do toho militarizace islámu, ambice Ameriky, vzestup Číny... číslo je opravdu nahuštěné. Redakce jako by očekávala, že přestane jít proud a že bude nutné louskat současnou tekutou modernitu i dávné historické otřesy na papíře a při svíčkách. Možná mají pravdu. Revui dále, mimo obsáhlý oddíl o výtvarném umění, tvoří eseje Samira Amina, Ole Baumana, Etienne Balibara, autorů pro fajnšmekry, stejně jako zářící jména vrhající odlesk světovosti na samotného čtenáře: Le Goff, Claudio Magris či Cees Nooteboom. V oddíle česká literatura bych se bil nejvíce za překladatelku Annu Kareninovou, která ve skvělém zevrubném rozhovoru, vedeném Radimem Kopáčem, hovoří o převodech dvou občansky sporných géniů – Ezry Pounda a l. F. Celina. A jako radost na závěr Labyrint nabízí zajímavou povídku o kocovině od česky píšící a krásné a mladé a zaručeně pravé Hoa Nguyenové z Ostravy-Poruby.
Labyrint revue č. 25–26, téma: Nová Evropa
