MS v Liberci již za 7 dní
PRAHA S trochou nadsázky se o ní říká, že se stala jedinou českou žijící lyžařkou. Tedy přesněji, závodní lyžařkou na běžkách.
Od Kamily Rajdlové (30) se po odchodu Kateřiny Neumannové ze závodní stopy čekalo, že alespoň částečně vystoupí z jejího stínu a usadí se kdesi kolem 10. místa ve Světovém poháru.
Jenže Rajdlová si naordinovala roční pauzu a české ženské běžecké lyžování se propadlo až kamsi do bezedné šachty.
Na sklonku roku se však k lyžování vrátila. Spokojená, usměvavá, snad až zářící. Jak by ne, od dubna se raduje z dcerky Michaely.
„Já se nemínila vrátit za každou cenu,“ připomíná. „Byla jsem už z lyžování trochu unavená. Ale když do mě doma začali hučet, ať to zkusím, říkala jsem si, proč ne.“
V Tour de Ski se vyhoupla na solidní 22. místo a jako jediná česká lyžařka v této sezoně dosáhla na body Světového poháru.
Momentálně dlí na vysokohorském soustředění v Seiser Alm, kde hodlala lyžovat spíše v nižších intenzitách. Potřebovala totiž, aby se jí po úmorné Tour trochu zregeneroval vyčerpaný organismus.
Hledání chutě Příliš spokojeně se ale v Itálii momentálně netváří, protože ji trápí nachlazení.
Její trenér Václav Korunka, jehož proslavily zejména dvě bronzové štafety na sklonku 80. let na olympiádě a světovém šampionátu, tvrdí, že Rajdlová musí po Tour opět z těla vykřesat jiskru a nalézt znovu chuť do lyžování.
„Kamile občas zdůrazňuju, že na prvním místě je vždy rodina a pak teprve sport,“ povídá Korunka. „Je ale naprostý profesionál, trénink neošidí nikdy.“
Jako jediná žena navíc trénuje s Korunkovou skupinou, tedy s Dušanem Kožíškem, Alešem Razýmem či Jiřím Magálem.
„Když trénujeme na těžkých mistrovských tratích ve Vesci, tak Kamila nikdy neremcá. To kluci občas prskají,“ prozrazuje kouč. „Když jsou běžecké tratě natočené v lese, člověk zajede za strom, otočí se a pomalu už ani neví, jak prudké stoupání právě zvládl. Ale tady ty louky... Ty teda umí lyžaře deptat. Závodníkům vesecké tratě teda při mistrovství světa závidět moc nebudu,“ pokračuje zvesela.
„Na druhou stranu ale, když se postavím na nejvyšší místo areálu a zadívám se dolů ke stadionu, tak se už fakt těším. Tohle mistrovství bude docela určitě o něčem jiném než to poslední bez lidí a atmosféry v Sapporu.“
A co by asi tak mohla Rajdlová na šampionátu předvést?
„Určitě jsem se k závodění nevrátila jen proto, abych se nějakých závodů pouze zúčastnila,“ říká Rajdlová jasně. „Zároveň ale už také vím, že na světě jsou mnohem důležitější věci než lyžování. Takže, za vynikající výsledek bych považovala umístění do 15. místa. Jako Katka ale nebudu jezdit nikdy.“ S Neumannovou se nesrovnává Rajdlová připouští, že si je dobře vědoma, že Neumannové sudičky nadělily i lepší fyzické předpoklady. „Navíc měla talent, byla skutečně výjimečná. S ní se srovnávat nemůžu. Jsem realistka. Vím ale, že když budu pracovat, nějaký slušný výsledek by se urodit mohl.“
Po životním úspěchu sahala Rajdlová především na olympiádě v Salt Lake City (2002), kde Češkám k bronzu chyběly pouhé dvě vteřinky...
„Trochu mě tahle zmařená šance dodnes mrzí,“ vrací se zpátky. „Hlavně proto, že Švýcarky, co dojely před námi, nás snad do té doby nikdy neporazily...“
