Každý desátý člověk s rakovinou ještě nedovršil 45 let a každý stý není starší dvaceti let. Řadu těchto nemocných lze vyléčit. Osm z deseti pacientů s nádorovým onemocněním, kteří se podrobili léčbě ve věku do padesáti let, žije déle než pět let. Cenou, kterou platí mnozí pacienti za úspěšnou léčbu, bývá neplodnost. Chemoterapie a ozařování těžce postihují zárodečné buňky v pohlavních žlázách mužů i žen. Vyléčení muži nejsou s to produkovat spermie. V těle žen už nedozrávají vajíčka. V poslední době se objevilo hned několik průlomových objevů, které slibují vyřešení těchto závažných vedlejších účinků léčby nádorových onemocnění.
Spermie ze zkumavky Vyhlídky pacientů, kteří se musí podrobit radioterapii nebo chemoterapii, jež by mohla snížit jejich plodnost, závisí na věku a pohlaví. Relativně nejjednodušší je řešení u dospělých mužů. Těm lze odebrat sperma a to zamrazit. I když už po léčbě sami spermie produkovat nebudou, jejich šance na biologicky vlastní dítě zůstává vysoká. Rozmražené spermie lze použít k oplození ve zkumavce.
V podstatně horší pozici se nacházejí nedospělí chlapci, v jejichž varlatech se ještě spermie netvoří. Jejich pohlavní žlázy obsahují jen buňky zvané spermatogonie. Ty však pro oplození použít nelze. Při proměně na spermii čeká spermatogonii dlouhá a složitá cesta.
Po desetiletí se vědci snažili vypěstovat spermie ze spermatogonií v laboratoři. Marně. Zásadní průlom se nyní podařil týmu vědců vedených Takehikem Ogawou z výzkumného centra RIKEN v Ibaraki. Japonští biologové vyvinuli kultivační systém, ve kterém po několik týdnů drželi kousíčky tkáně odebrané z varlat novorozených myšáků. Také v těchto pohlavních žlázách se původně nacházely jen spermatogonie. Na konci kultivace se v nich však už vyskytovaly spermie. Ogawa a jeho kolegové použili tyto spermie pro oplození myších vajíček „ve zkumavce“ a získali tak životaschopná embrya. Po jejich přenosu do těla náhradních matek se narodily zdravé a plodné myšky. Postup přinášel stejné výsledky, i když byla odebraná tkáň myšího varlete zmražena a na několik týdnů uskladněna v tekutém dusíku.
Zatím není jasné, jak moc bude nutné japonský kultivační systém modifikovat, aby v něm dokončily proměnu na zdravou spermii i lidské spermatogonie. Po zvládnutí této techniky se otevírá šance na udržení plodnosti i pro chlapce, jejichž spermatogonie nepřečkají léčbu nádorového onemocnění. Lékaři by jim před vlastní léčbou odebrali kousky tkáně varlat a ty by po zamražení uskladnili v tekutém dusíku. V dospělosti by si pak mohl vyléčený muž nechat nakultivovat z rozmražené tkáně spermie, které by byly použity pro oplození ve zkumavce a početí dítěte.
Mražení a transplantace Ve vaječnících žen se nacházejí spousty nezralých vajíček, která jsou v pohlavních žlázách přítomna už od narození. Léčba nádorového onemocnění je může nenávratně zničit. Dívkám i ženám hrozí doživotní neplodnost. U žen, které si našly životního partnera, odvraceli lékaři tuto hrozbu oplozením vajíček ve zkumavce partnerovým spermatem „do zásoby“. Vzniklá embrya byla zamražena a uskladněna v tekutém dusíku. Teprve pak se pacientka podrobila léčbě. Pokud se neplodná vyléčená žena rozhodla mít děti, byla embrya rozmražena a lékaři jí je přenesli do dělohy. Někdy se však osudy rodičů a embryí zauzlily. To když se například partneři rozešli a následně se nedokázali dohodnout, kdo má na zamražená embrya nárok.
U žen, které nemají životního partnera, někdy lékaři oplozovali zralá vajíčka odebraná před léčbou rakoviny spermatem anonymního dárce. Embrya pak zamrazili. Pokud se z takových embryí narodilo dítě, nikdy nepoznalo svého biologického otce. Alternativou je zmražení neoplozených vajíček, která dozrála před léčbou po hormonální stimulaci pacientky. V budoucnu si pak mohla vyléčená pacientka vybrat, kdo se stane otcem jejích dětí. Úspěšnost mražení vajíček je však nižší než při mražení embryí. I tak se ale narodilo ve světě více než tisíc dětí počatých „ve zkumavce“ z rozmražených vajíček.
U malých děvčat, u nichž nelze navodit hormonální stimulací zrání vajíček, odebírali lékaři před léčbou nádoru část tkáně vaječníku s vajíčky. Tu zamrazili a uložili do tekutého dusíku. Po uzdravení byla rozmražená tkáň transplantována zpět své majitelce. I když už se po transplantaci rozmražené tkáně vaječníku narodily děti, postup je velmi složitý a výsledek nejistý. Proto hledali lékaři možnosti, jak zabránit masovému odumírání vajíček ve vaječnících pacientek, jež se musely podrobit ozařování nebo chemoterapii.
Odvrácená sebevražda buněk Chemoterapie nebo radioterapie spouští v zasažených vajíčcích procesy, které jsou jakousi buněčnou obdobu sebevraždy. Vědci se snažili sebevražedné procesy zablokovat. Velmi daleko postoupil v řešení tohoto problému americký tým vedený Jonathanem Tillym z Massachusetts General Hospital.
Tilly v roce 1997 odhalil, že chemoterapie nutí vajíčka k buněčné sebevraždě aktivací enzymu sfingomyelinázy. Když zablokoval laboratorním myším aktivitu enzymu podáním sfingosin-1-fosfátu, udržely si vajíčka schopná oplození i po chemoterapii. Stejně tak obrnil sfingosin-1-fosfát vajíčka proti vysokým dávkám radioaktivního záření.
V nejnovější studii postoupil Jonathan Tilly k testům na makacích. Proto přizval ke spolupráci Mary Zelinskou z Oregon Health and Science University, která má s pokusy na opicích bohaté zkušenosti. Ve studii zveřejněné lékařským časopisem Fertility and Sterility nahradili sfingosin1-fosfát preparátem označovaným jako fingolimod. Ten působí podobně jako sfingosin1-fosfát, ale jeho účinky jsou dlouhodobější. Navíc už byla tato látka schválena pro léčbu roztroušené sklerózy a pro její případné využití pro ochranu vajíček pacientek léčených na rakovinu už by nebylo zapotřebí provádět tolik testů.
Samice makaků byly nejprve ošetřeny fingolimodem a jejich vaječníky pak byly vystaveny záření, které by zvíře při zasažení celého organismu usmrtilo. Fingolimod zabral. Samice si udržely pohlavní cyklus, pářily se a zabřezly. Všechny porodily zdravá mláďata. Dvě třetiny samic zabřezly opakovaně. Mláďata jsou průběžně sledována a je hodnocen nejen jejich zdravotní stav, ale i chování. V současnosti jsou stará dva roky a začínají dospívat. Součástí probíhajících pokusů je i hodnocení plodnosti těchto zvířat a sledování zdravotního stavu a chování jejich případných potomků. Vše se vyvíjí nad očekávání dobře a Tilly doufá, že fingolimod může v dohledné době chránit i ženy léčené na rakovinu.
Studie na laboratorních zvířatech jsou tak velkým příslibem toho, že se úspěšná léčba nádorových onemocnění už v budoucnu nebude platit ztrátou plodnosti.
O autorovi| JAROSLAV PETR, Autor je profesor České zemědělské univerzity a pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi
