Byla to éra nejhrubšího klientelismu, vzpomíná na Topolánkovu vládu exšéf rozvědky Randák

Poté, co bývalý premiér ohlásil kandidaturu na prezidentskou funkci, se k této éře opět upřela pozornost. Karel Randák byl aktérem řady tehdejších událostí. Vedení rozvědky musel právě za Topolánkovy vlády opustit. Posléze proslul jako distributor fotografií z dovolené politiků a byznysmenů v Monte Argentariu – za účasti Topolánka i jeho tehdejší pravé ruky Marka Dalíka, jenž si nyní odpykává trest.

Randák není jediným expremiérovým kritikem. Ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka zmiňuje podle něj řadu neprůhledných rozhodnutí Topolánkovy vlády: „Ekotendr, hmotné rezervy, zbrojní zakázky, ČEZ, neregulace hazardu...“

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Mirek Topolánek vlastní pohled na kritiku svého vládnutí serveru Lidovky.cz neposkytl. Při tiskové konferenci oznamující jeho kandidaturu ovšem prohlásil: „Osobní odpovědnost v řadě těch věcí necítím. Já nejsem obviněn, nikdy jsem nebyl trestně stíhán. Já mám čistý trestní rejstřík.“

Karel Randák v rozhovoru pro Lidovky.cz nahlíží éru tandemu Topolánek–Dalík odlišně.

Bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák.

Lidovky.cz: Je ostrá kritika doby vládnutí Mirka Topolánka, která zaznívá poté, co oznámil kandidaturu na Hrad, politickým výkřikem, nebo má reálný základ?
Není to jen politický výkřik. Za dobu svého působení v nejrůznějších funkcích si nepamatuji vládu více spojovanou s klientelismem, než byla vláda Mirka Topolánka. To mohu říct celkem zodpovědně, Stačí si projít jména, která v té vládě byla. Miroslavem Kalouskem na postu ministra financí počínaje, přes Alexandra Vondru na místě ministra pro evropské záležitosti, Aleše Řebíčka na místě ministra dopravy až po Tomáše Julínka na ministerstvu zdravotnictví. To byla éra nejhrubšího klientelismu.

Lidovky.cz: Ale v souvislosti s touto érou padl jediný pravomocný rozsudek, který slyšel Marek Dalík. To o poměrech, jak je líčíte, příliš nesvědčí, co myslíte? 
To svědčí jen o tom, že tu existoval systém, který některým lidem zaručoval beztrestnost. A také možnost profitovat na úkor státu při všelijakých veřejných zakázkách. Za to samozřejmě nemůže Mirek Topolánek, to jen lidé kolem něj využili systému, který tu byl nastavený už z dob opoziční smlouvy.

Lidovky.cz: Podobně se vyjádřil minulý týden i Andrej Babiš. Nechme teď stranou, že sám byl obviněn z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo. Můžete ten systém zaručující klíčovým hráčům politiky a byznysu beztrestnost doložit? 
Vzpomeňte si na památný výrok místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery, který doslova a do písmene řekl: „Když jde o stabilitu vlády, tak musí jít spravedlnost stranou.“ (Pavel Kučera tato slova údajně pronesl v únoru 2007, když mluvil o účelových průtazích ve vyšetřování kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka – pozn. red.)

Lidovky.cz: Mluvil jste o bezprecedentním propojení byznysu, politiky a justice. Čím bylo umožněno? 
V počátku to byla opoziční smlouva, pak už to byla prostá korupce. Opoziční smlouva umožnila, že se politika propojila s byznysem. To znamená model: „Dobrá, my vám budeme tolerovat vládu a vy nám umožníte, aby pan XY byl generálním ředitelem ČEZ, České pošty nebo Českých drah.“ Následně se na to díky lobbistům nabalila sféra orgánů činných v trestním řízení. Když už byla podchycena vláda a ministr vnitra, tak není problém dosadit svého člověka na místo policejního prezidenta. Ten zase může ovlivňovat jmenování dalších lidí na celorepublikové útvary. To samé platí pro nejvyššího státního zástupce. Jestliže je ministr spravedlnosti ovlivněný, je vazba na státní zastupitelství jednoznačná.

Podle Randáka neměl Dalík a spol. žádné zábrany

Lidovky.cz: Pokud však opoziční smlouva byla základem tohoto systému, co ho za pozdějších vlád včetně kabinetu Mirka Topolánka katalyzovalo? 
To byli lidé typu Marka Dalíka. Můžeme si o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi myslet cokoliv, ale dokud byli ještě při smyslech, jejich ego jim prostě nedovolilo, aby těmto lidem podlehli takovou měrou, jako podlehl Pavel Bém kouzlu Romana Janouška, Topolánek vlivu Marka Dalíka nebo Miroslav Kalousek vlivu Richarda Hávy. Tito lidé, kteří zpoza čelního politického valu tahali za nitky, neměli vůbec žádné zábrany. Všichni známe klasickou Topolánkovu větu: „Marku, s tebou stojím a padám.“ Ten byl ochoten se ráno se svými politickými partnery dohodnout, večer si dal večeři s Markem Dalíkem a druhé ráno to bylo všechno jinak.

Lidovky.cz: V čem podle vás Dalíkovo kouzlo spočívalo? 
Nemyslím, že to bylo osobní kouzlo. Než se Mirek Topolánek dostal do vrcholné politiky, měl samozřejmě několik byznysových neúspěchů typu VAE, kdy za něj ty problémy musel někdo řešit (Topolánkova firma VAE si v roce 1999 půjčila 67,5 milionu korun u První městské banky, za půjčku ručil přímo Topolánek, ale projekt zkrachoval. Dluh nakonec splácela firma Eltodo – pozn. red.). Jestli to byl Marek Dalík, nebo nějaká skupina lidí, která se na tom podílela a která si pak za to od Mirka Topolánka vybrala satisfakci v podobě vlivu nebo zakázek, nechci spekulovat. Ale myslím si, že původ je někde tam.

Lidovky.cz: Jak byste popsal podstatu vztahu Topolánek–Dalík právě s ohledem na to, jak v jejich éře fungovala politika, byznys a tajné služby? 
S ohledem na tajné služby nijak. Tajným službám nerozuměl ani Dalík, ani Topolánek. Já jsem měl příležitost se s Markem Dalíkem jednou setkat a on mi vyprávěl, že přečetl o tajných službách všechny knihy, které jsou na trhu. Tomu jsem se akorát zasmál a myslel si svoje. Jeho názory byly naprosto amatérské. Co se týče byznysu, tam to bylo naprosto jednoznačné. Dalík byl hlava a Topolánek mu umožňoval dělat věci, které dělal. To byl po této stránce podobný vztah jako (Jana) Nagyová (vedoucí sekretariátu někdejšího premiéra Petra Nečase, pozn. aut.) a (Petr) Nečas. Každopádně Marku Dalíkovi jeho drzost umožňovala to, že dělal věci, které si do té doby v podstatě nikdo nedovolil.

Lidovky.cz: Co máte na mysli? 
Říkat si o úplatky jako v kauze pandurů (Dalík si podle rozsudku řekl v listopadu 2007 o úplatek za zprostředkování kontraktu na dodávku obrněných vozů Pandur – pozn. red.). Dovedu si představit, že to spoustu lidí napadne, když víte, že máte vliv na premiéra, který vám půjde na ruku. Ale že by to někdo realizoval s takovou drzostí jako Marek Dalík, to byla neuvěřitelná věc. I když bych byl lačný po těch penězích, nedovedu si představit, že by mi moje povaha umožnila si na nějakém sezení říct o úplatek stylem: „Já vám to zařídím, když mi dáte 500 milionů.“

‚Podle ODS jsem mohl za zatčení Dalíka kvůli Kořistkovi‘

Lidovky.cz: Kdy jste narazil ve své práci na duo Topolánek-Dalík poprvé, při jaké příležitosti jste toto spojení zaregistroval?
Bylo to při jednoznačné příležitosti, kdy jsem byl osočen, že jako ředitel rozvědky jsem na žádost ministra vnitra Františka Bublana a premiéra Jiřího Paroubka zařídil, že Marek Dalík byl zatčen a uvalena na něj vyšetřovací vazba v kauze Kořistka (Marek Dalík měl v roce 2004 s lobbistou Janem Večerkem nabídnout tehdejšímu poslanci Unie svobody Zdeňku Kořistkovi 10 milionů korun, aby se přidal k tehdější k opozici vedené ODS a umožnil vyslovit nedůvěru vládě ČSSD Stanislava Grosse, pozn. aut.). Tehdy jsem se poprvé dozvěděl, že mezi Dalíkem a Topolánkem je takový vztah (vyšetřování trestný čin Dalíka ani Večerka neprokázalo, ale při pozdějším civilním sporu Dalíka s Kořistkou soud potvrdil, že nabídka úplatku zazněla, pozn. aut.).

Zdeněk Kořistka.

Lidovky.cz: To bylo v roce 2004, do té doby jste o nich nevěděl?
Předtím jsem ani nevěděl, že nějaký Topolánek vůbec existuje. Znal jsem Jana Nováka, který byl spolužák Marka Dalíka. Znal jsem ho proto, že tehdy pracoval na zahraničně-politickém odboru Pražského hradu. Současný kandidát na prezidenta Pavel Fischer tam byl šéfem, Jan Novák dělal pod ním. S ním jsem přicházel do styku, protože civilní rozvědka s Hradem komunikovala. A nakonec to byl právě Honza Novák, kterého za mnou poslali a který mě v zásadě osočil, že jsme tohle pro ČSSD zařídili, že Marek Dalík je ve vězení právě proto, že jsme ho sledovali. Byla to úplná pitomost, protože na tohle rozvědka nemá kompetenci ani prostředky.

Lidovky.cz: Jak si vysvětlujete, že ODS přišla s konstrukcí, že se zatčením Dalíka máte cokoliv společného?
Podle mě to byl boj mezi sociální demokracií a ODS. ODS tehdy měla obrovské voličské preference a dělala vše proto, aby se dostala na kobylku sociálním demokratům. A za vším tak viděli ČSSD. A tudíž viděli sociální demokraty i za tím, že Marek Dalík se dostal do takových problémů.

Lidovky.cz: Tomu rozumím, ale jak si zatčení Marka Dalíka ODS spojila přímo s vámi?
Úplně jednoduše. Byl jsem ředitelem rozvědky, kterou přede mnou vedl František Bublan, který byl v té době ministrem vnitra za sociální demokracii. Já jsem mu na rozvědce dělal prvního náměstka, dodnes ho znám velmi dobře. Ale podsouvat tohle Františku Bublanovi, tajně vysvěcenému knězi, je úplná kravina. Ale oni tuhle konstrukci dokázali vyrobit, a proto s tím na mě přišli. Já jsem je s tím poslal někam, ale oni s tím pak operovali dál (podle některých interpretací právě tady vznikl vyostřený vztah ODS ke Karlu Randákovi, který vyvrcholil tím, že ho pozdější vláda Mirka Topolánka v roce 2006 z postu šéfa rozvědky odvolala, pozn. aut.).

‚ČEZ funguje stále stejně, ale Roman byl výraznější postava‘

Lidovky.cz: Vámi zmiňovaný systém získal s trochou nadsázky podobu o prázdninách 2009, kdy se v toskánském letovisku Monte Argentario potkali na dovolené někteří špičkoví politici ODS a ČSSD a představitelé polostátních firem s Markem Dalíkem. Také Mirek Topolánek, tehdy už čerstvý expremiér. Poslední dva jmenovaní pobývali ve vile, jejíž pronájem zprostředkovala finanční skupina J&T. Byla tohle skutečně ta osa, kolem níž se tehdy otáčela politika a byznys? 
V podstatě se dá říct, že ano. Tam byli lidé jako bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, který měl v Monte Argentariu svou vilu vedle Topolánka, šéf ČEZ Martin Roman nebo Martin Nejedlý (Nejedlý se v Toskánsku rekreoval v Řebíčkově vile o pár týdnů později, pozn. aut.) , který je dnes na Hradě. Ale především tam byl člověk, o kterém se málo píše, a to je Vladimír Johanes. Johanes byl v podstatě Dalíkův učitel, který ho uvedl do lobbistické komunity. V podstatě mu umožnil kontakty a poradil mu, jak s těmi kontakty pracovat.

Lidovky:cz: Kdy byl tento systém na vrcholu? 
Myslím si, že těsně předtím, než vypuklo Monte Argentario. Protože to byla éra Viamontu (firma spjatá s ministrem dopravy Řebíčkem, která za jeho úřadování dostávala řadu zakázek – pozn. red.), ředitelem Českých drah byl Petr Žaluda a Martin Roman byl šéfem ČEZ. Neříkám, že jeho nástupce Daniel Beneš je o mnoho lepší, ČEZ funguje stále stejně, ale Martin Roman byl výraznější postava. A také měl daleko lepší kontakty na politiky. Nikdy by se nesnížil k tomu, aby dával paní Nagyové kabelku nebo náhrdelník (Beneš údajně daroval Janě Nagyové trojici náhrdelníků a boa – pozn. red.). Ten by to přímo řešil s Petrem Nečasem.

Lidovky.cz: Co bylo pro éru symbolizovanou rekreací v Toskánsku příznačné? 
Neřekl bych, že to byla konkrétní událost. Bylo to naopak to, co se nestalo. Že někteří lidé nebyli odsouzeni, že nebyli dokonce ani obviněni. Že dokázali zahladit veškerá podezření ještě předtím, než to vůbec došlo k obvinění. Uvedu příklad. Kdyby se někdo soustředil na Viamont, který po tom, co se stal Řebíček ministrem dopravy, znásobil svůj roční obrat, mohl by se dopátrat, že to není v pořádku.

Lidovky.cz: Kým byli Mirek Topolánek a Marek Dalík v tomto systému? 
Využívali ho. Nedá se říct, že ho vybudovali. Ten systém tu byl minimálně od doby opoziční smlouvy. Možná ještě dřív. Vzpomeňme si na bývalého ministra financí Ivana Kočárníka, který přešel do České pojišťovny, když skončil jako ministr (ministr financí ODS v první a druhé vládě Václava Klause, ve funkci skončil v roce 1997, skupině PPF měl předtím pomoci právě k privatizaci České pojišťovny – pozn. red.). Tím se to postupně začalo budovat, když vlivní politici přecházeli do státních korporací. Finální razítko na to dala opoziční smlouva.

Lidovky.cz: Jaký užitek z toho systému měli Topolánek s Dalíkem? 
Marek Dalík finanční. A Mirek Topolánek? Opravdu nemám důkazy, že si během svého premiérování přišel na nějaké peníze. Ale nepochybně právě proto, že byl premiérem, si byl vědom jednoho: až jako premiér skončí, tak se o něj postará někdo, komu jako premiér pomohl. Podobně jako Stanislav Gross, který si dokázal velmi dobře zlegalizovat příjmy smlouvou s Tomášem Chrenkem (Gross zbohatl na prodeji akcií firmy Moravia Energo, kterou ovládal byznysmen Tomáš Chrenek – pozn. red.). A jestli Topolánkovi pomohl Daniel Křetínský, Martin Roman, nebo Daniel Beneš, je už na nějakou širší rešerši (Topolánek po odchodu z politiky pracoval i jako manažer pro Křetínského skupinu EPH – pozn. red.).

‚Topolánek dehonestoval funkci premiéra‘

Lidovky.cz: Éra symbolizovaná dostaveníčkem v Toskánsku už má nejlepší roky za sebou, co bylo počátkem jejího konce? 
Po Monte Argentariu se začalo hodně psát, co se tam dělo a proč se tam ti lidé scházejí. Hlavní přínos vidím vtom, že okolí Mirka Topolánka ztratilo nervy. Lidé kolem něj zjistili, že začínají být víc pod drobnohledem a že si někdo všímá jejich vazeb. Začali si dávat bacha a ten systém se začal malinko stahovat do sebe. Do té doby měli pocit, že dokážou ovlivnit i média, což také často dělali. Oni dokázali, když se objevil nějaký problém, že o něm média přestala psát. A když to není v médiích, tak to neví veřejnost. A když to neví veřejnost, tak je to vlastně jedno.

Lidovky.cz: Takže ten systém se zhroutil díky tomu, že se o toskánské aféře dozvěděla veřejnost? 
Neříkám, že se díky tomu zhroutil, ale začal se přibrzďovat. Podle mě opravdový zlom začal, když se stal nejvyšším státním zástupcem Pavel Zeman. (Zeman se stal nejvyšším žalobcem v lednu 2011 – pozn.red.) Ti lidé si nezjistili, kdo je Pavel Zeman a jaké má charakterové vlastnosti. Počítali s tím, že to bude nejvyšší státní zástupce, který za to, že ho jmenovali, bude jednat jinak. To byl jejich hlavní omyl.

Zeman jednal naprosto nezávisle a začal celý systém státního zastupitelství výrazně ovlivňovat. Prosadil si tam Lenku Bradáčovou (od července 2012 vrchní státní zástupkyně v Praze – pozn. red.). A jakmile ztratíte ze svého vlivu státní zastupitelství, tak se systém začíná hroutit. Protože ne soudy, ne policie, ale státní zastupitelství je klíčový prvek. Protože to může zařídit, že se věc nedostane k soudu. To může zařídit, že se to přestane vyšetřovat. V momentě, kdy začalo státní zastupitelství jednat nezávisle, se to začalo hroutit.

Lidovky.cz: Topolánek bude kandidovat na prezidenta. Záměr oficiálně ohlásil den poté, co šel do vězení jeho někdejší emisar Dalík. Jak tuto symboliku vnímáte? 
Je to neuvěřitelné, lépe se to Topolánkovi nemohlo povést. Když původně ohlásil kandidaturu, tak jsem si říkal, že ho do toho natlačili. Ať už Daniel Křetínský, nebo nějaké zájmové skupiny, které potřebují, aby tu byl kandidát, za kterým budou stát. Ale údajně to bylo naopak, že Topolánek skutečně ve svém mesiášském rozpoložení vyrazil do boje proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi s tím, že je zachráncem, který republiku spasí.

Lidovky.cz: Řada lidí považuje éru Andreje Babiše údajně podpořeného Milošem Zemanem za horší než tu, kterou symbolizovalo duo Topolánek–Dalík... 
Ano, taková atmosféra je tu vytvořená. Ale jakkoliv zdaleka nefandím tandemu Zeman, Babiš, tak určitě si nejsem jistý, jestli je Topolánek ten lepší. Miloš Zeman za tu dobu napáchal neuvěřitelné škody, opravdu dehonestoval úřad prezidenta. Ale když si vzpomenu na Mirka Topolánka ve funkci premiéra, ten tu funkci dehonestoval daleko víc.

Lidovky.cz: Čí kandidát na prezidenta je Mirek Topolánek? 
Samozřejmě nikdo z velkého byznysu si nepřeje, aby tam byl profesor (Jiří) Drahoš. O tom člověku nic nevědí, není s nimi spojen žádnými vazbami, takže nemají možnosti ho přímým způsobem ovlivnit. Když se naskytlo něco takového, jako je Topolánek, rádi po tom skočí. Pro mě je Mirek Topolánek takový malý Gerhard Schröder (bývalý německý kancléř – pozn. red.). Ten je ochotný za peníze dělat v Gazpromu, což jsou úplně nepochopitelné kotrmelce, když takto jedná bývalý německý kancléř. A Topolánek by toho byl schopen bezpochyby taky.

‚Veřejnost se o toskánské aféře musela dozvědět‘

Lidovky.cz: Veřejně se ví, že jste při zveřejnění snímků z Monte Argentaria sehrál klíčovou roli. Můžete ji přiblížit? 
Já jsem zařídil, že se fotografie dostaly do médií. Také se mi přičítá, že jsem autorem fotek nebo že autory fotek jsou lidé, kteří jsou se mnou spojení. To pravda není. Pravda je, že ty fotky nafotil bulvární deník. Ale pro mě z neznámých důvodů je neotiskl. To je možná to, o čem jsme částečně mluvili, jak někdo dokáže ovlivňovat, co v médiích vyjde. A ti redaktoři z důvodu prosté frustrace, že získali něco, co považovali za zajímavé, a neměli to kde uplatnit, což je pocit, který znám dobře z tajných služeb, hledali, kde to uplatnit. A já jsem se pro ně stal spojkou. Byl jsem prostředník, který se dokázal dostat k fotkám a dokázal jsem najít někoho, kdo je otiskl (kauzu zveřejnila MF DNES – pozn. red.).

Lidovky.cz: Proč se ti redaktoři obrátili právě na vás? 
Víte, kolik lidí z novinářské obce se na mě v té době, nakonec i dnes, obrací s nějakými informacemi? To byly a jsou desítky lidí. V té době jsem navíc byl relativně čerstvě odejit z vedení civilní rozvědky. Takže na mě se pořád někdo obracel. „Okomentoval byste nám tohle, nevíte tohle nebo jaký názor máte na tohle?“ Dnes už to není v takové míře, ale přetrvává to. Já jsem ani nevěděl, kde ten novinář získal informace, že v Monte Argentariu je taková sešlost.

S kroky Zemana nesouhlasí. Topolánek chce být prezident, co sjednocuje

Lidovky.cz: Objevila se i spekulace, že fotky zachycující toskánskou aféru jsou výsledkem sporu mezi lidmi Mirka Topolánka a Pavla Béma v ODS. Víte o tom něco? 
Může to být jedna z variant, ale opravdu to nevím. Teoreticky to tak mohlo být, protože v té době měl Bém obrovské ambice Topolánka odstřihnout.

Lidovky.cz: Jakou jste měl motivaci, aby se fotografie z Monte Argentaria dostaly na veřejnost? 
Pokládal jsem to za strašnou věc. Jestli se někde schází Martin Roman, Mirek Topolánek, Vladimír Johanes, Martin Nejedlý a takoví lidé, jestli spolu tráví dovolenou, tak jsem si říkal, že tohle veřejnost musí vědět. To je jasný důkaz, že existují vazby, o kterých nikdo nemluví, nikdo je nepřipouští, ale ovlivňují dění v celé republice.

Kvůli odvolání zhrzený nejsem, tvrdí Randák

Lidovky.cz: Jenže Mirek Topolánek se ještě jako premiér z titulu své funkce s šéfem polostátní firmy ČEZ potkávat musel, to je přece přirozené, ne? 
To ano, ale při oficiálních jednáních, a ne na dovolené. Rozuměl bych tomu, kdyby Martin Roman přišel na ministerstvo průmyslu, měl tam oficiální jednání a seděl u toho i premiér. Byl by z toho zápis, o čem se jednalo. Ale aby něco kuli na nějaké jachtě, tomu by se měli se vší důsledností vyhýbat. Kdyby se tohle stalo na Západě, vedlo by to k okamžité rezignaci premiéra.

Lidovky.cz: Je úlohou bývalého šéfa civilní rozvědky, aby takovým způsobem vstupoval do politiky? Protože zveřejnění těch fotek na politiku bezpochyby vliv mělo. 
A proč se na mě koukáte jako na bývalého šéfa civilní rozvědky? V té době už jsem neměl se státní správou nic společného, byl jsem řadový občan. Proč bych se o to nemohl zajímat a proč bych něco takového nemohl uveřejnit? Já jsem neprozradil nikomu jedinou informaci, kterou jsem se dozvěděl ve službě. Přece nejsem nijak stigmatizovaný tím, že jsem bývalý ředitel civilní rozvědky. Kvůli tomu přece nezalezu do kouta a nebudu mlčet, když se mi něco nelíbí. To prostě není moje poloha.

Lidovky.cz: Argumentoval jste, že něco by se na Západě nestalo. Jsem si skoro jistý, že na Západě by bývalí šéfové tajných služeb takhle do politiky nezasahovali. Co myslíte? 
Zpravidla ne, jenže nikdy nad sebou neměli takové lidi, jako jsem měl já. Nikdy jsem nebyl zhrzený odvolaný velitel, jak mně znovuzvolený poslanec Marek Benda několikrát „omlel“. Oni mají vizi, že jim škodím právě proto, že mě vyhodili. Samozřejmě že se to nabízí (Karla Randáka odvolal v září 2006 zčela civilní rozvědky ministr vnitra Ivan Langer – pozn. red.). Ale několikrát jsem deklaroval, že vláda Mirka Topolánka měla plné právo odvolat mě. Prostě mohli říct, že jim nevyhovuji. Jenomže oni ani nedokázali najít rozumný důvod, a k odvolání ředitele civilní rozvědky by teoreticky měl být důvod. Nedokázali nic pořádného vymyslet (Ivan Langer tehdy argumentoval sloučením rozvědky a BIS, k čemuž ale nikdy nedošlo – pozn. aut.). Ale já jim za to zpětně můžu být vděčný, protože bych s nimi musel vycházet, nebo bych musel rezignovat. Dopadlo by to stejně. Takže mi to nijak zvlášť nevadilo. Ale co mi vadilo, bylo, jak se ti lidé dál chovají. Proto jsem se nakonec připojil k Nadačnímu fondu proti korupci.