LN: Kdybych za vámi přišel, že mám ve Švýcarsku účet a chci od vás pomoc s výběrem miliard korun, jak byste reagoval?
Za prvé bych chtěl vědět, o jaký typ účtu jde, protože ve Švýcarsku je fatální rozdíl mezi běžným komerčním účtem a takzvaným privátním účtem. Privátní účet patří mezi assets neboli aktiva té banky, a když privátní majitel odkáže peníze a už za života někoho neurčí disponentem toho účtu, je to obrovský problém.
VIDEO: Ransdorf ležící, spící, utíkající i čelící kanálním nadávkám |
Dědic sice bude vlastníkem, bude mít třeba na základě rozhodnutí soudu dědictví – v tomto případě je to 15 procent měsíčního výnosu renty –, a přesto se k tomu vůbec nemusí dostat. To je klíčová a důležitá věc, o jaký typ účtu jde. Já jsem samozřejmě prostudoval dokumenty, ale chtěl bych sám vědět víc o celé kauze.
Dokumenty, které jsem viděl, jsou pravé, stejně jako rozhodnutí o dědictví a rozhodnutí soudu, které bylo ověřeno švýcarským notářem. Pochybnosti snad jsou jen u jednoho dokumentu, kde jsou prohřešky vůči spisovné němčině.
LN: Kdo a kdy vás oslovil, abyste pomohl získat z banky peníze pro osobu jménem Vladimír Huněk?
Oslovil mě jeho manažer pan Peter Guzmický (jeden z dalších obviněných – pozn. red.), který mi ukázal celou sadu dokumentů. Řekl mi, co bych dělal, kdybych dostal plnou moc, zda bych byl ochoten v té věci vystoupit. Mohl jsem se přesvědčit, že od roku 2006 s tím člověkem nikdo z banky nekomunikoval. Pan Guzmický měl s sebou originály. Když jsem se s jeho skupinou sešel před tím vlastním jednáním dne 3. prosince, těsně před onou plánovanou schůzkou v bance, dostal jsem kopie těchto listin.
LN: Jak dlouho před akcí vás oslovili?
To nebylo dlouho před návštěvou banky, zhruba tak týden.
Ransdorf se ostře obul do KSČM. Měl by spíš řešit svou obhajobu, říká Dolejš |
LN: Tlačili na vás?
Ne. Říkali, že je tu určité nebezpečí z prodlení. Protože ten člověk se naposledy 23. listopadu 2015 pokusil kontaktovat banku a byl vyhozen.
LN: Přímo pan Huněk?
Ano. A pak se pokusil o sebevraždu a ležel v nemocnici.
LN: A to pro vás byl impulz?
Samozřejmě, není normální, aby lidé páchali pokusy o sebevraždu kvůli bankám. I když švýcarské banky jsou problém. Asi znáte příběh, kdy americký právník Ed Fagan donutil švýcarské banky dlouhodobou kampaní, aby musely přece jen nějaké peníze vyplatit židovským dědicům. Já se s ním srovnávat nechci a nemohu, ale na internetu jsem narazil na diskusi, kdy nedávné zveřejnění 2600 spících účtů bylo dáváno do souvislosti s mou misí.
LN: Když za vámi pan Guzmický přišel, znal jste ho?
Ne, to bylo na doporučení jedné mé známé. Musím říci, že jsem pouze věděl, že ten pán byl čtyřikrát zvolen starostou obce Ivánka pri Nitre. A vzhledem k tomu, že na Slovensku je přímá volba starostů, jsem si řekl, že asi měl důvěru lidí. Pro mě to bylo doporučení.
Ransdorf proti bankám i vlastním soudruhům. ‚KSČM neklade parazitnímu systému odpor‘ |
LN: Kdo je ta vaše známá?
Je z České republiky, ale nechci říkat její jméno, je zbytečné zatahovat další lidi do mediální masáže.
LN: Nebylo vám divné, že vám chtějí dát tu plnou moc? Mohl tam přece jít i pan Guzmický.
Oni to zkoušeli. Mě si vybrali z důvodu, že jsem pro řadu lidí plno věcí vyřídil a angažoval jsem se v jejich prospěch. Druhá věc je, že se o mně ví, že moje němčina je naprosto plynná. Mám ji na stejné úrovni jako český jazyk.
LN: Neměl jste pocit, že chtějí zneužít vaše postavení europoslance?
Chci zdůraznit, že jsem žádné materiální výhody nehledal a nežádal. Jediné, o co bych býval byl stál – vyprávěl mi, že byl diabetik jako já a že kmenovými buňkami se z toho dostal, to je věc, která mě lákala. Ale nemluvili jsme o žádných materiálních stimulech.
LN: Dělal jste to tedy zadarmo?
Samozřejmě.
LN: Kolik peněz na účtu pana Huňka mělo být?
Vy mi to nebudete věřit, ale příjem z těch patnácti procent měsíčního výnosu renty je 2 miliony 700 tisíc eur. A 5. listopadu 2015, což byl poslední výpis, který jsem viděl, tam bylo skoro 352 milionů eur.
Ransdorf požádal o pozastavení členství ve frakci europarlamentu |
LN: Nebylo vám divné, že si na takovouhle částku vlastník nenajal velkou advokátní kancelář, která má ve Švýcarsku zastoupení?
To on má.
LN Tak co chtěli po vás? Politickou podporu?
Já jsem dostal plnou moc, abych klienta zastupoval při jednáních. Účelem schůzky bylo navázat komunikaci, protože devět let žádná neprobíhala. Snažil se oni písemně, snažil se o schůzky. Na Slovensku má právníka pana Gogu, má právníka ve Švýcarsku – nic nebylo platné. Řekli si, že já jsem člověk, kterého těžko z banky mohou vyhodit, protože jsem europoslanec. A já jsem nechtěl nic jiného, než aby se komunikace navázala. Obrátil jsem se na recepční, poslala nás do prvního patra. Kromě recepční s námi nikdo z banky nekomunikoval, my jsme chtěli někoho kompetentního, kdo by se k té věci vyjádřil, řekl, jak máme postupovat.
Když nikdo nepřicházel, chtěli jsme písemné vyjádření, že s námi nechtějí komunikovat, a my poté opustíme budovu banky. A to si myslím, že je nabídka, která je naprosto v pořádku. Místo toho se v médiích objevilo, jak jsem byl agresivní. Já trvám na tom, aby byly zveřejněny kamerové záznamy, protože pak se ukáže, kdo mluví pravdu a kdo lže.
LN: Nezkoušel jste do té banky nejdřív zavolat? Nebo využít bankovního ombudsmana?
To nejde. Oni to zkoušeli všelijak. Já sázím na osobní jednání, písemnou i telefonickou komunikaci zkoušeli lidé od pana Huňka.
Helena Huňková byla špionka. Ale kde by vzala miliony na účtě? |
LN: Nechal jste si je ověřit? Jestli na vás zkrátka skupinka tří Slováků neušila boudu...
Já si to nemyslím. Viděl jsem těch výpisů z účtu víc. Byla tam zajímavá věc, že výpis z 5. listopadu na sobě měl napsáno, že je z 50. listopadu. Víte, co je to kurvítko? To mohlo být ono.
LN: Byly ty výpisy potvrzeny notářsky?
Velká část dokumentů ověření měla, výpisy ne, ale chodily pravidelně měsíčně panu Huňkovi domů a nikdy se nedostal ani k jednomu euru. On nezdědil fyzické majetky, ale patnáct procent výnosu měsíčně z renty.
LN: Takže jste viděl dokumenty, uvěřil jste a co bylo dál?
Pro mě bylo důležité, že ten doklad o dědictví byl předán prostřednictvím ministerstva zahraničí České republiky. Za druhé tu bylo soudní rozhodnutí. A navíc i jeden soud v České republice tyto dokumenty uznal za pravé.
LN: Který?
Nějaký na Moravě, mám to v počítači.
LN: A věděl jste, že pan Huněk byl souzen za podvody?
To já vím, ale netýkalo se to této kauzy.
LN: Věděl jste to, když jste šel do banky?
Vy jste jiná generace, ale já jsem už několikrát citoval příběh Masaryka a Hilsnera. Ten byl obviněn z rituální vraždy a většina české veřejnosti věřila, že je vinen. A Masaryk říkal: není, v této konkrétní věci není. Hilsner nebyl žádný morální světlonoš, ale v této konkrétní věci byl v právu a nevinný. Toto je podobné a já jsem přesvědčen, že je to v pořádku.
‚Je to lumpárna. Kde by k těm penězům přišla?’ říká pamětnice o kauze Ransdorf |
LN: Takže jste se rozhodli, že zkrátka vyrazíte do banky...
Ano, přijel jsem přímo z Bruselu, ještě jsme měli večer hlasování, jel jsem celou noc. Setkali jsme se v jedné kavárně, pak jsme šli na místo.
LN: Proplatili vám aspoň benzin?
Ne, vše jsem platil sám. Já mám diesel, superba.
LN: V minulosti jste měl napjatou finanční situaci. A teď jedete zadarmo do Švýcarska, bydlíte v Marriottu...
Já jsem tam nebydlel, pouze jsem tam zaparkoval
auto. Přijel jsem, zaparkoval a pak šel na Bahnhoffstrasse, kde je daná kavárna a blízko ní sídlí i příslušná banka.
LN: Takže na kávě jste si předali papíry a šli na recepci?
Ano, a tam jsme chtěli někoho kompetentního, nežádali jsme nikoho konkrétního. Čekali jsme, nic se nedělo, až pak přišel nějaký člověk ze security a začal řvát, že nám banka nařizuje, abychom opustili budovu. Já jsem tomu člověku řekl, ať se chová slušně a nekřičí. A za druhé, tlumočník pana Guzmického nerozuměl jeho švýcarské němčině, tak jsem žádal, ať mluví německy. On začal vřeštět, že švýcarská němčina je normální, opáčil jsem, že však není úředním jazykem. Tak začal mluvit německy a mezi námi – moc mu to nešlo.
Miloslav Ransdorf přichází do sídla KSČM v Praze, aby vysvětlil své zadržení ve Švýcarsku.
LN: Proč si ta slovenská skupinka nenajala tlumočníka místo vás, který by úředníkům a bankéřům rozuměl?
Pan Guzmický měl tlumočníka, překládal panu Guzmickému, co jsem vyjednával. Mohu říci, že já tlumočníka nepotřebuji, to je u řady jazyků moje výhoda v Evropském parlamentu. Každopádně pak jsme se přetahovali, že oni zavolají policii. Policisté byli chápaví, ale říkali, že si musím uvědomit, že oni musejí plnit rozkazy.
LN: Banka snad nedává rozkazy policii.
Povolala je a oni přišli, kantonální policisté.
LN: Jak ale mohli vědět, že se jedná o zrovna tento konkrétní účet?
To stálo na plné moci od pana právníka Gogy. Zumsteg nepřišel. Měl přijít, ale nepřišel – ani do kavárny, ani do banky. Vysvětloval jsem policii, že mám plnou moc, že tam nejsem z plezíru. Vysvětloval jsem, že klient se pokusil o sebevraždu. Tak nám řekli, že někdo snad přijde. Jenže nás nakonec poslali do nějaké místnosti, kde měla být schůzka, ale nacházel se tam jen velitel ochranky z banky a začal zase vřeštět. Řekl jsem mu, ať zachováme klid, že chceme jenom navázat komunikaci. Opáčil, že ta může být jen písemná. Na to jsem odpověděl, že o tu se klient pokoušel devět let. Trvali na tom, že se chtějí podívat na dokumenty, dal jsem jim tedy kopie. Chtěli originály, pan Guzmický je vyndal z aktovky. Pak řekli, že by je chtěla prostudovat kriminální policie a jestli bychom byli tak laskaví a jeli s nimi.
Věříte Ransdorfovi? Je to intelektuál a polyglot, odpověděl Dolejš jako podle návodu |
LN: Dali vám pouta?
Zatím ne. Jeli jsme všichni s tím, že tam se ověří pravost dokumentů. Jenomže když jsme tam přijeli, řekli nám, že jsme zatčeni a musíme odevzdat všechny věci. Pak už s pouty mě odvezli do policejního vězení, kde jsem byl dvě noci a tři dny.
LN: Na stanici jste tedy jel s tím, že se ověří pravost dokumentů?
Myslel jsem, že začíná nějaká spolupráce.
LN: Vy jste o to požádal policii?
Ne, to byl jejich návrh. Podle mě byli od počátku dohodnuti s bankou. Sdělili mi ústně obvinění, což je podle švýcarských zákonů podmínka uvalení do vazby nebo vyšetřování. Já jsem byl obviněn, že jsem falšoval bankovní dokumenty. Tomu jsem se smál a směji se dodnes. Jak bych je mohl falšovat, i kdybych chtěl a uměl to, když jsem kopie dokumentů dostal bezprostředně před návštěvou banky. To je nesmysl. Vyšetřovatel mluvil o tom, že se to musí provětřit. Druhý den jsem se setkal s komisařem Neiningerem a ten obvinění opakoval. Když viděl, že jsem nemohl nic falšovat, dodal, že je trestné i předkládat falešné dokumenty.
LN: Ukázal vám, jak byly zfalšované?
Ne. Já jsem ale neměl důvod předpokládat, že je něco falšované, a ani jsem neměl šanci ty dokumenty někomu z banky předat, když jsem mluvil jen s recepční. Policie zabavila kopie i originály těch listin. I plnou moc. Ani jedna z těch věcí, kterou mi předhazovali, nemůže obstát.
LN: Co jste dělal tři dny ve vazbě? Bylo hodně výslechů?
Přivedli mi vězeňského lékaře, který si zapsal mé léky, ale neměl k dispozici noční inzulin, policista ho nebyl schopen najít v mém voze zaparkovaném u hotelu Marriott. První noc jsem si chtěl píchnout alespoň denní inzulin, několikrát jsem zvonil, ale nedali mi ho. Nebo mi v noci vyletěl tlak, zvonil jsem třikrát, zase nikdo nepřišel.
Ransdorf zůstává členem KSČM, vedení strany se za něj postavilo |
LN: Vy jste měl sdílenou celu?
Byl jsem na cele s kosovským Albáncem, který se jmenuje Izjadin Rexhepi. Když jsem se ho ptal, proč tam je, říkal, že mu skončila platnost pobytových dokumentů. Dostal tři měsíce a třináct set franků pokuty. Žádný vrah nebo zloděj. Dvacet let pracoval ve Švýcarsku jako omítkář, ale německy moc neuměl, tak jsme mluvili srbsky.
LN: Nad čím jste přemýšlel?
Uvědomil jsem si, že moc švýcarských bank je obrovská a ta suma tak velká, že udělají cokoli, aby s ní mohli nadále nakládat.
LN: Ani jednou vás nenapadlo, že vás Slováci napálili?
Ne, ani když to říká pan prezident. Já jsem nenaletěl.
Helena, její manžel Ladislav (první zleva) a Helenin bratr Antonín ve Winterthuru
LN: Váš kolega Jiří Dolejš říkal, že jste „chodící knihovna, ale praktický popleta“.
To je možné říci o každé osobě, včetně Jiřího Dolejše.
LN: Vedení KSČM nechalo na ústředním výboru hlasovat o přerušení vašeho členství. Jak jste to vnímal?
Proč bych měl dávat za pravdu novinářům, kteří o mně psali nehorázná svinstva? Jako třeba že jsem si tam přisel s kufrem a chtěl jsem hotovost. Taková pitomost – uvědomujete si, kolik je 352 milionů eur váhově? To je 3,8 tuny, musel bych mít avii. Psaly se také nesmysly o židovských nebo nacistických penězích.LN: Je to dáno částečně tím, že kde nejsou informace, nastupuje spekulace.
Jak já jsem mohl něco sdělit, když mi sebrali telefon? Vzali mi všechno, nesměl jsem telefonovat. Jak jsem měl někomu něco říci? Neměl jsem šanci. Zavolal jsem své kanceláři a rodině až po jednání na státním zastupitelství. Podepsal jsem protokol a jel domů. Druhý den jsem měl jít na migrační úřad, ale návštěva už se nekonala, pustili mě normálně přes vrátnici. Potřeboval jsem udělat dvě věci: dát se fyzicky trochu dohromady, sehnat si denní a noční inzulin. Zároveň jsem pak udělal překlad protokolu do češtiny, aby ho mělo vedení KSČM a můj právník. A připravil jsem tiskové prohlášení.
LN: A pak jste se začal bránit proti vyloučení ze strany. Cítil jste, že vedení strany stojí za vámi?
Neměl jsem vůbec žádný pocit. Ani vedení strany neřeklo, že všechna obvinění jsou pitomost. Byli evidentně zaskočení, nevěděli, co mají dělat, a některé výroky, třeba Jiřího Maštálky, mě zklamaly. Ale to je koneckonců jedno. Já jsem chtěl, aby proběhlo hlasování o přerušení mého členství, protože z toho pro mě plyne velmi zásadní informace.
Ransdorfův tajemný V. H.? Zřejmě odsouzený podvodník Vladimír Huněk |
LN: Dané hlasování požadoval i předseda Vojtěch Filip. Překvapilo vás to?
Ne.
LN: Vy máte dlouhodobější neshody?
Nemohu hovořit o neshodách, mohu jen říci, že naše komunikace je bohužel velmi úsporná.
LN: Proč tomu tak je?
Protože oba vidíme roli KSČM odlišně. Z mého pohledu je současná KSČM součástí establishmentu.
LN: Z pohledu demokratických pravidel, nebo byznysu?
Nebudeme mluvit o demokratických pravidlech, protože to, co se děje v České republice, je výsměch normálním lidem. To je režim, který na obyčejné občany kašle, nevšímá si, co by lidé chtěli. Lidé jsou z politických stran frustrovaní a pak se objeví něco jako hnutí ANO, které tvrdí, že není politická strana, přestože nese všechny jejich zlozvyky.
LN: A co byste vedení KSČM navrhoval?
Tady musí být strana, která se bude snažit o něco jiného, než co dělají strany vládnoucí od roku 1989. Česká politika se zredukovala jenom na kontrolu penězotoků z veřejných zdrojů a na využití moci pro vysloveně privátní účely. A podle mého názoru onomu zcela parazitnímu systému současná KSČM neklade dostatečný odpor.
LN: Na jaře se uskuteční stranický sjezd. Kdo by se takové reformy měl ujmout
Kdysi jsem zformuloval tři body, co by měla strana dělat. Za prvé musí být samosprávná a solidární. To znamená, že už se nikdy nesmí stát, že by politická orientace byla majetkem vyvolené skupinky lidí. Druhá věc je, že strana by měla svou převahu nad okolím zakládat na informovanosti nejenom politiků, ale i řadových členů. To se v žádném ohledu neděje. Třetí věc: strany jsou handicapované tím, že přes ideologické programy je deformovaná jejich reakce na společenské problémy. Strany musejí být vázány na hnutí, například ženské hnutí, hnutí spotřebitelů nebo ekologické hnutí, mírové hnutí. S těmito hnutími musí levicová strana spolupracovat, vytvářet jí zpětnou vazbu. Zatím jsme pro to udělali málo. Podle Lawrence Summerse vyspělé západní společnosti nemají růstový potenciál, jediná šance na růst je generovat spekulativní bubliny, které pak zase splasknou. Tady jsou moderní technologie, které nejsou využity a nasazeny, prostě proto, že by ohrozily až 85 procent pracovních míst. Společenská struktura by se zhroutila. Nejmodernější technologie ukazují směrem, který ukazuje za rámec privátního zisku. Ten nechceme vyloučit, ale nesmí být jediný a určující, musejí se vytvářet pracovní místa ve prospěch lidí. Dnes je tu situace, která je rozporem mezi produktivními silami a produktivními vztahy. Vztahy ve společnosti jsou založené čistě na privátním zisku a brání nástupu progresivních moderních technologií. A to je věc, kterou levicová strana musí reflektovat. V radikálnosti postojů nás začíná občanská společnost předbíhat. Závratně roste propast mezi chudobou a bohatstvím. A samozřejmě, je tu riziko, že moderní informační technologie budou zneužity k manipulaci a špiclování občanů.
Ransdorfův dědic Huněk má pestrou minulost. Vystupoval věrohodně, říká kriminalista |
LN: Kdo by se takové reformy měl ujmout?
Možná Josef Skála (pražský politik a kandidát na předsedu KSČM – pozn. red.) je člověk, který by byl schopen tuto vizi naplňovat.
LN: Má šanci získat hlasy?
Ohlas je pozoruhodně velký a do sjezdu je ještě čas. Rozhodně z hlediska vzdělanosti a osobnostního formátu stojí Josef Skála výš než Vojtěch Filip.
LN: Je to deset let, co byl Vojtěch Filip zvolen předsedou KSČM – podle vás nastal čas na nového?
Neupírám mu politickou obratnost, ale myslím si, že ano. Rozhodnou
delegáti sjezdu.
LN: Mezi vašimi zastánci jsem narazil na názor, že celá švýcarská kauza je temným spiknutím za to, jaké máte zahraničněpolitické postoje.
Hodně lidí z takzvané pražské kavárny mě nemá rádo a nenávidí mě kvůli Ukrajině, Sýrii a řadě dalších věcí.
LN: Takže pražští kavárníci podle vás zařídili curyšskou kauzu?
Ne, to si nemyslím, tak daleko moc pražské kavárny nesahá. Ale tu mediální masáž zařídila.
