Středa 24. dubna 2024, svátek má Jiří
130 let

Lidovky.cz

Rathova nová verze: Zaběhli do sklepa, vyndali flašky a vložili miliony

Česko

  6:00aktualizováno  10. prosince 12:46
PRAHA - David Rath, přistižený se sedmi miliony korun, se v rozhovoru pro Lidovky.cz pokouší vysvětlit, jak se v jeho rukou ocitla krabice plná peněz. Odposlechy jsou nesrozumitelné, vyšetřování zmanipulované a ostatní jen úplná náhoda, předkládá svou verzi.

thova nová verze: Zaběhli do sklepa, vyndali flašky a vložili miliony. foto: MAFRA - PETR TOPIČ

Lidovky.cz: Při přehrávání odposlechů tvrdíte, že jim nerozumíte. Pravidelně ale dokladujete, jak vám jejich části dávají za pravdu. Proč si vybíráte pouze to, co se vám hodí?
Je to o kvalitě nahrávek. Já bych byl moc rád, kdyby k soudu přišli zástupci veřejnosti, zástupci různých organizací, chci se poradit s obhájci, jestli neoslovit například Amnesty International, zda opět nenapíši dopis ambasádám, aby vyslaly pozorovatele na příští přehrávání odposlechů. Aby nezávislí lidé, kteří na případu nejsou nijak zainteresovaní, sami řekli, jestli slyší a jestli tomu rozumí.

Lidovky.cz: Ale nejde jen o prostorové odposlechy. Už v obžalobě státní zástupce upozorňuje, že jsou další důkazy a teprve společně to dává celý příběh. Když si k odposlechům přiřadíte další důkazy, pořád vám ten příběh nedává logiku?
Nedává, protože jsem přesvědčen, že ten příběh je jiný, než jak ho popisuje obžaloba. Obžaloba tvrdí, že určití lidé včetně mě vybírali zakázky, manipulovali zakázky a za to dostávali úplatky. Já tvrdím, že toto není vůbec pravda. A o tom svědčí řada věcí. Jsou znalecké posudky, že ceny zakázek byly obvyklé, že soutěže probíhaly podle zákona. Podle znaleckých posudků prostě nebyl žádný prostor pro úplatky. A já tvrdím, že z odposlechů vyplývá, že pokud tam někdo řešil otázku nějakých peněz, tak to řešil v souvislosti se sháněním sponzorů. A to žalobci nechtěli vidět.

Lidovky.cz: Ale proti tomu stojí svědectví Ivany Salačové, která popsala mechanismus na výrobu úplatků pomocí fiktivních faktur. Mají také nahrávku, kde projektant Bartík s Kateřinou Pancovou řeší, kde se dá na rozpočtu oprav buštěhradského zámku ušetřit. "Pozlacené kliky místo zlatých. Foukané sklo místo muránského." A podobně. Ukazuje to, že si v rozpočtu připravovali polštář pro úplatky.
Polštář se tam připravovat nemohl. To, jestli se někdo tam scházel, něco si vyprávěl, měl nějaké představy, tak to já nevím, protože jsem u těch schůzek nebyl. V každém případě je výsledek jiný. My jsme na kraji zavedli několikanásobný systém kontrol, přes ty kontroly by to prostě neprošlo. Nikdy jsme nechtěli někam dávat zlaté kliky, to je hloupost, to by stálo dvě stě milionů, takže vidíte, jaká je kvalita těch rozhovorů.

Lidovky.cz: Nejspíš to bylo myšleno jako příklad...
V situaci, kdy by vyměnili muránské sklo za český křišťál, tak by to muselo být uvedeno ve specifikacích. Minimálně na ROPu by si to ho všimli. Ani takový trik, že by tam něco napsali a něco jiného tam dali, by nevyšel. To by neprošlo. Tam byly fyzické kontroly těch objektů, tam chodili úředníci se seznamy lustrů a počítali, jestli jich je deset.

Lidovky.cz: To se ale nestalo, tak daleko projekt nedospěl.
Probíhal u desítek jiných akcí a najednou u jedné by nebyl?

Lidovky.cz: Máte tedy nějaké vlastní vysvětlení, proč se projektant schází s ředitelkou oblastní nemocnice a do detailu probírají rekonstrukci zámku, s nímž ona nemá oficiálně nic společného? Nebyl to jen její povšechný zájem. To nemůžete popřít.
Vy berete paní doktorku Pancovou jen jako ředitelku nemocnice, ale ona byla i významnou krajskou političkou sociální demokracie. Na to se zapomíná.

Lidovky.cz: Ale sociální demokracie ten projekt neřídila, nefinancovala.
Sociální demokracie se zajímala o všechny významné projekty. Právě kvůli volbám. To je propojené. Vemte si, že kvůli některým projektům opakovaně volal dnešní předseda Sobotka a ptal se na ně.

Odposlechy jsou nesrozumitelné, vyšetřování zmanipulované a ostatní jen úplná náhoda, předkládá David Rath svou verzi.

Ona byla významnou političkou a zajímala se o větší akce. Pro mě to nebylo nic překvapivého. A současně já jsem netušil, že se o to zajímá až do takových detailů. Uvidíte, až se budou pouštět ty konkrétní odposlechy, že o tom Buštěhradu jsem s ní prohodil pár vět. Ona jej znala, asi jako svého pacienta, prostě úplně náhodou se někde potkali a úplně náhodou na nějaké společenské akci jí řekl, že dělá vnitřek buštěhradského zámku a ona nezávisle na tom mu říká: Mě to zajímá, pojďme se na to sejít. Jak vypověděl, on ji bral jako významnou političku a chtěl si s ní o tom popovídat.

Lidovky.cz: Mohli bychom asi dlouho diskutovat o srozumitelnosti a slyšitelnosti odposlechů, ale kde vzala ředitelka oblastní nemocnice ve sklepě 30 milionů? Ty tam prostě byly. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Ne.

Lidovky.cz: Věděl jste, že je tam měli místo kompotů?
Úplně narovinu: já jsem u nich nikdy ve sklepě nebyl. Na záznamu z domovní prohlídky bylo vidět, že to měli v sejfu. O tom, kolik mají nebo nemají peněz, jsem neměl tušení. Jenom bych chtěl říct, že ji znám dvacet let a vždycky byla bohatá. Vždycky když měla nějakého druha, tak to vždycky byl bohatý člověk. Tak já nevím, jestli to jsou nějaké peníze z vyrovnání, když se rozešli. Ona o tom mlčí.

Lidovky.cz: Opravdu myslíte, že pro veřejnost může být tohle věrohodné vysvětlení?
To je věcí paní doktorky, jestli to chce, nebo nechce vysvětlit. Já žádné vysvětlení nemám, jen konstatuji, že ji znám dlouho, znám ji jako bohatou osobu z bohaté rodiny. Ale jestli se mě ptáte, zda jsem věděl o těch penězích u nich, tak to jsem nevěděl. Čili odkud mohou pocházet - nevím.

Druhou část rozhovoru s Davidem Rathem najdete zde

Lidovky.cz: Vy si myslíte, že to byly její peníze.
Vzhledem k tomu, že ona mlčí, tak si nemyslím nic.

Lidovky.cz: A co odposlechy, kde Pancové s Kottem radíte, jak peníze skrýt v zahraničních anonymních firmách...
Ale to jsme se s paní doktorkou bavili, že někdy do budoucna, až skončím s politikou, zvažuju, že bych podnikal a podnikal i v zahraničí. Není to tak, jak říká obžaloba, že bychom něco zakládali. To byla naprosto teoretická debata, v podstatě hospodské kecy.

Lidovky.cz: A co odposlechy, kde mluvíte o investicích do zlata?
Ptala se mě, jak se dá koupit zlato. Já jsem říkal, že to nevím, ale že mám nějaké známé, kteří tvrdili, že jsou schopni za slušné peníze nějaké zlato sehnat. Ona řekla, že by měla zájem. Ale na tom to skončilo. Nic jsem nedomluvil, nic jsem jí nezajišťoval.

Lidovky.cz: A co rozmluva, kdy jí říkáte, že vy máte imunitu, ale oni si mají dávat pozor. Čeho jste se báli?
Tuhle část bych raději nejprve vysvětlil soudu. Jenom to nastíním: řada lidí mi opakovaně říkala, že jsme terčem nějaké možné provokace ze strany represivních orgánů. Nebyla to jen paní doktorka Benešová.

Lidovky.cz: Proberme ještě jednou, jak se vám do rukou dostala krabice se sedmi miliony. Je to symbol vašeho případu. Nějaké vysvětlení, kterému uvěříme?
Jak můžu vysvětlit obsah něčeho, do čeho jsem se nedíval. Je to i v odposleších, z nichž někdo z represivních orgánů vystřihl, jak mluvíme o víně.

Lidovky.cz: Důležité bude, až tato část zazní u soudu. Jde o to, jakým tónem to bylo řečeno, zda to nebyla ironie.
Tato pasáž patří k těm lépe slyšitelným.

Vše o kauze Davida Ratha najdete podrobně na Lidovky.cz

Vše o kauze Davida Ratha najdete podrobně na serveru Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Na nahrávce ze zatýkání bylo dobře vidět, že uvnitř byly miliony. Jak se tam podle vás tedy dostaly?
Já nevím. Když odcházíte od někoho, kdo vám dá víno, tak nezkoumáte obsah. Nevím, opravdu nevím.

Lidovky.cz: Jsou v podstatě tři možnosti. Tu poslední naznačujete vy: podstrčila vám je policie. Ale jakým způsobem?
To já jsem nikdy neřekl. Když mě zadrželi, položil jsem ji na zem a nějakou dobu jsem se o ni nezajímal. Když vás zatknou, tak řešíte úplně jiné věci, než abyste sledoval, co se děje kolem. Řešíte, jestli si můžete zavolat, řešíte, co s vámi bude. Když to hodně zjednoduším, jste v šoku. Čili já jen říkám, že po nějakou dobu jsem nevěnoval krabici pozornost.

Lidovky.cz: Tu krabici jste položil na zem ke své noze. Opravdu myslíte, že by vám ji někdo nepozorovaně odnesl a vložil do ní sedm milionů korun?
Neměl jsem ji na dotek nohy. Mně se jednou stalo, že jsem seděl v restauraci a najednou nějaký člověk odchází s mou taškou, kterou jsem měl vedle sebe. Já jsem si toho vůbec nevšimnul.

Lidovky.cz: Je ale něco jiného utéct s taškou a odnést krabici, vložit do ní sedm milionů a vrátit ji zpátky?
Jak to? Když krabice bude tady (ukazuje za sebe), budou vám dělat osobní prohlídku...

Lidovky.cz: … podle videozáznamu ale krabice byla před vámi, u pravé nohy.
Byla bokem. Já neříkám, že jsem viděl někoho od policie, jak s ní manipuloval. Já jen říkám, že jsem se té krabici nevěnoval. Já sám nemohu ani potvrdit, ani vyloučit, že se s ní něco nedělo.

Lidovky.cz: Myslíte, že by si toho přizvaná takzvaná nezúčastněná osoba nevšimla?
Tam byla nějaká prodleva. Nebyla tam od začátku.

Lidovky.cz: Pak máte ale ještě druhý záznam, který ukazuje situaci z jiného úhlu a který v podstatě na minimum zužuje možnost, že by ji někdo odnesl.
Já netvrdím, že to tak bylo. Jen říkám, že jsem ji neměl pod kontrolou. A jestli to měl někdo dobře připravené, tak to teoreticky mohl udělat. Máte ale pravdu, že provedení by nebylo snadné. Já si myslím, že kdyby na tom byl ten zájem, tak pro profesionály to není nic nemožného.

Lidovky.cz: Kolem stála řada policistů. Opravdu chcete říct, že všichni by se na takovém spiknutí podíleli? Že by se to za rok a půl nevykecalo, zvlášť když u české policie se vykecá všechno?
Já vám ani nejsem schopný říct, kolik těch policistů bylo. Jestli čtyři nebo sedm. Ani si nepamatuji, kdy tam přišla ta nezúčastněná osoba. Když to shrnu, já neříkám, že jsem někoho viděl, jak s ní manipuloval. Já říkám, že jsem ji neměl pod kontrolou, to znamená, že kdyby s ní někdo něco dělal, tak jsem si toho nevšimnul. A druhá věc: u prvního záznamu běží sekundovka, u druhého nikoliv. Chybí tam časová osa, tudíž jej mohl kdokoliv sestříhat.

Lidovky.cz: Ale když jej dáme k prvnímu záznamu, tak vše časově sedí.
Pořád můžete půl minuty vystřihnout. Ale teď teoretizujeme. Já netvrdím, že to tak je. Kdyby chtěli, mohli tuto krabici vzít, odnést do domu doktorky Pancové. Dovedu si představit tohle, i když asi řeknete, že je to naprostá utopie: stáli jsme deset metrů od dveří, policisté z URNY se soustředili pouze do obývacího pokoje, kde byl doktor Kott a doktorka Pancová. Vyražené dveře byly nestřežené. U těch domovních dveří je vchod do sklepa. Kdyby byla možná udělat rekonstrukce, tak vám to ukážu. Vezmete krabici, během deseti sekund jste u nich ve sklepě, vyhodíte flašky vína a nandáte tam peníze a krabici vrátíte zpátky. Celá operace by mně trvala pět minut. Například. Netvrdím, že se to stalo.

DRUHOU ČÁST ROZHOVORU S DAVIDEM RATHEM SERVER LIDOVKY.CZ ZVEŘEJNÍ V ÚTERÝ

Lidovky.cz: Jenže při následné prohlídce musel policii Petr Kott odkódovat trezor, v němž peníze byly.
A vy víte, že tam neměli někde volně položené peníze?

Lidovky.cz: Sedm milionů?
Pozor, z jejich domu není kompletní videozáznam, což je také zajímavé. Navíc já si myslím, že ti policisté tam byli vícekrát, celé to prošpikovali štěnicemi. Na záznamech jsou různé pozice a v jejich domě jsou minimálně čtyři. Čili ti policisté k nim museli chodit jako domů.

Lidovky.cz: Točíme se v kruhu: kdyby to bylo spiknutí, kde by se v domě Kateřiny Pancové a Petra Kotta vzalo 37 milionů korun?
Vzhledem k tomu, že oni to nekomentují, tak nevím. Druhá věc je, a to jsem řekl už u soudu, že se sháněly peníze na volby a podle mých informací je sháněla i doktorka Pancová, s níž jsme o tom opakovaně mluvili.