Každý parfém má svůj příběh a přesně tak, s tímto příběhem, by se měl prodávat, konstatuje jedna odbornice na parfémy. Je to výstižné. Člověk cítí vůni a pak si vzpomene na nějaký okamžik, který je s ní spojený – ať už příjemný, či nepříjemný. Čich je důležitým průvodcem člověka životem. A samozřejmě parfém je spojován s vůní, tedy s něčím libým (pokud to dotyčná či dotyčný nepřežene, takže je nutné dlouho větrat.)
A když už se hovoří o příběhu a parfému, nelze si nevzpomenout na jeden extrémní. Román Parfém od Patricka Süskinda, zfilmovaný Tomem Tykwerem pod názvem Parfém: Příběh vraha. Hlavní hrdina Jean-Baptiste Grenouille má absolutní čich a dokáže namíchat takové parfémy, jako nikdo jiný. Chce vytvořit dokonalý parfém a zároveň uchovat vůni. Na tomto místě je vhodné přeskočit souvislosti a děj a jenom dodat, že z Jeana-Baptisty se stane vrah dívek, z jejichž těl extrahuje ingredience pro dokonalý parfém. Kdo chce vědět zbytek, nechť si přečte román, zhlédne film nebo učiní obojí. Stojí to za to.
Zatímco souvislost mezi vůní a příběhem se snažili výrobci parfémů navodit odjakživa (mimochodem, někdy se parfém stane sám příběhem, stačí připomenout Chanel No. 5), využívání i „zápachů“ je poměrně nový obor. Objevují se tak typy „parfémů“, jejichž hlavním smyslem není rozvonět okolí a zastřít zápach, ale vyvolat asociace, příběh spojený třeba s nějakou sportovní aktivitou. Tyto „parfémy“ nemají šanci ohrozit současné lídry trhu, ale jejich obliba může růst.
Například britské Timesy přišly minulý týden s textem, který začínal slovy: „Chanel No. 5? Ne, kriket XI.“ Jde o to, že vědci z firmy Procter & Gamble extrahovali vůni/zápach (jak každému libo) nejenom z kriketového hřiště, ale i ze šaten, pálek a další výbavy. „Hledáme moderní pachy, které nebyly ve voňavkách nikdy používány, ale jsou spojeny s aktivitami, které si lidé užívají nebo respektují,“ řekl listu Will Andrews ze zmíněné firmy.
Kriketový „parfém“ je určen těm, kteří nemohou trávit tolik času hraním či sledováním tohoto sportu a namísto toho vysedávají po kancelářích. Díky novému „parfému“ si tak mohou kdykoli mezi poradami, svačinou, obědem a svačinou kriketový odér připomenout a přenést se do světa, kde jsou šťastní.
Extrahování probíhá zhruba tak, že vědci vysají vzduch z místnosti, která má zajímavou vůni/zápach. Vzduch poté „protlačí“ přes polymer, ve kterém se zachytí molekuly odéru. V laboratoři umístí polymer do plynového chromatografu a zahřejí jej. Odpařené molekuly analyzují, takže jsou pak schopni je vyrobit synteticky. Docela složitý proces, ale trh na vyvolávání vzpomínek může být lukrativní. Snaha Procter & Gamble však není ojedinělá.
Například, roste obliba zařízení typu Kindle, na kterém si člověk může číst knihy v elektronické podobě. Řada lidí ovšem řekne, že kniha je nenahraditelná, protože má svou vůni. Před dvěma lety proběhl průzkum na 600 studentech – 43 procent z nich uvedlo, že právě vůně/zápach je kvalita, které si na knize cení. A to elektronické zařízení, byť má svou vlastní vůni/zápach (zvláště když se pořádně zahřeje), nahradit nemůže.
Letos 1. dubna se objevila informace, že firma DuroSport Electronics uvádí na trh produkt s názvem „Smell of BooksTM“ – vůni/zápach knih v aerosolu – za necelých 30 dolarů. Pak se ale ukázalo, že jde o docela vydařený žert (datum uvedení mohlo napovědět). Podobný „parfém“ už ale existuje. Vyrábí jej společnost I Hate Perfume Christophera Brosiuse. Jmenuje se „In the Library“ (V knihovně) a jeho ingrediencemi je (prý) výrobcův oblíbený román, kůže a trocha leštidla na dřevo. Patnáctimililitrová lahvička stojí 60 dolarů. Mezi další Brosiusovy výrobky patří třeba „In the Summer Kitchen“ (V letní kuchyni) z čerstvé zeleniny, bylinek a vůně dřevěného trámu.
Vypadá to, že solitér Brosius už před lety přišel s tím, co obří firma, jakou je Procter & Gamble, objevuje nyní. „Parfém nemusí být vždy to, co si pod ním lidé představují,“ řekl Brosius loni kanadskému The Globe and Mail. „Venku je spousta skvělých pachů, které mohou být parfémy. Takovými, o jakých nikdo dříve neuvažoval... Instinkt tradičním výrobcům parfémů říká, že mají přijít s něčím co pěkně voní. Nezajímá mě krása. Pro mě je krásná realita.“
V Česku zatím žádné „reality parfémy“ asi nejsou. Zde je ale jeden nápad: „parfém“ by se mohl jmenovat „Česká hospoda“. Vědcům by stačilo dát hadici k větráku vycházejícímu z jakéhokoli pohostinského zařízení. A vůně/zápach (dle vkusu) připáleného jídla, cigaretového kouře a zvětralého piva by byla na světě (Cítíte? Už se vynořuje z paměti příběh?). Úspěch zaručen, zvláště v době krize. „Česká hospoda v každém obýváku,“ mohl by znít slogan.
***
VŠECHNO JE JINAK Objevují se tak typy „parfémů“, jejichž hlavním smyslem není rozvonět okolí a zastřít zápach, ale vyvolat asociace, příběh spojený třeba s nějakou sportovní aktivitou. Tyto „parfémy“ nemají šanci ohrozit současné lídry trhu, ale jejich obliba může růst.
GALERIE
OK VISION (2007) Instalace, zvuková smyčka, lightbox, reflektory 1. Vize - Naší vizí je, že Česká republika bude v roce 2010 destinací číslo 1 v Evropě v rámci srovnatelných zemí.
Ve své práci využívám reálné předměty, zvuky nebo texty, které zůstávají v jejich původní podobě. Jejich vzájemnou kombinací a formou instalace získávají jiný význam.
Richard Wiesner Narozen 1976 v Praze
O autorovi| František Šulc, redaktor Orientace
