Byl jsem ještě větší magor, než si štáb Prostřena myslel, říká Kazmou najatý herec

Internetový pořad One Man Show týmu Kamila Bartoška známého spíše pod pseudonymem Kazma odhalil zákulisí soutěžního pořadu Prostřeno komerční televize Prima. One Man Show z produkce internetové televize Stream.cz nasadil dva najaté herce mezi soutěžící, jejichž působení zaznamenával pomocí skrytých kamer. Jedním z falešných soutěžících byl i Karel Ondrka, s nímž server Lidovky.cz přináší rozhovor.

Lidovky.cz: Vidíme se už potřetí od chvíle, kdy se začaly vysílat díly pořadu Prostřeno, v němž jste účinkoval. Poprvé jste přede mnou hrál, že máte skutečně Tourretův syndrom. Den nato jsme se sešli znovu, protože jsem už věděla, že jste najatý herec. Když jsem se zeptala, zda za tím stojí Kazma a jeho pořad One Man Show, zatrnulo vám?
Neuvěřitelně. Velmi mi zatrnulo. Nemáte ani tušení, jak moc.

Lidovky.cz: Společně jsme se domluvili, že vám sociální experiment nezkazím a budeme sledovat, kam až se situace vyvine. Jak moc pro vás bylo těžké hrát téměř dva měsíce, že trpíte nemocí, při níž nekontrolovatelně vykřikujete sprostá slova, že máte problémy s erekcí a podobně? Hrál jste to naoko i před lidmi v kavárně, kde jsme se sešli.
Roli jsem hrál až do chvíle, než se objevila ukázka z One Man Show. Bylo to neuvěřitelně náročné. Totální schizofrenie. Střídaly se mi v životě různé momenty. Nejprve jsem cíleně předstíral tik, sprostě jsem ale například v MHD před dětmi nemluvil. Musel jsem na to ale hodně myslet. Pak už jsem na to ani myslet nemusel. Nebylo to nicméně moc příjemné.

Lidovky.cz: Je to teprve pár dní, kdy na ulici konečně můžete vystupovat sám za sebe...
Ano. Mám to oficiálně za sebou.

Lidovky.cz: Když jste na rozhovor přicházel, zastavili vás minimálně dva lidé a chtěli se s vámi vyfotit.
Lidé se se mnou teď fotí pořád.

Lidovky.cz: S týmem Kazmy, který natáčí One Man Show, se tedy znáte a jste kamarádi?
S celou tou partou lidí se znám. Jsou to lidé, s nimiž jsem se potkal během studií filmařiny. Strávili jsme spolu hodně času, koukali jsme na filmy na projektoru a podobně. Jsme prostě jedna banda.

Lidovky.cz: Kontaktoval vás už někdo z ostatních účinkujících, kteří kromě jednoho – vašeho kamaráda, který coby soutěžící Pavel také ztvárnil vymyšlenou postavu – o vašem experimentu neměli vůbec tušení?
Ne. Ale chci kontaktovat Ámose (dalšího soutěžícího – pozn. red.). To je kluk, kterého mám rád. I během období mezi zveřejněním zmiňovaných dílů Prostřeno a pořadu One Man Show jsem ho potkal a vzal jsem ho na pivo s naší partou, která věděla, o co jde. Hráli jsme to ale i nadále, takže o ničem nevěděl. Teď ho vytáhnu ven znovu a vysvětlím mu to.

Lidovky.cz: A jaké jsou ohlasy veřejnosti?
Veskrze pozitivní. Lidé jsou nadšení a sdílí to na sociálních sítích. Od rána mi chodí na Facebooku jedna zpráva za druhou. Akorát jeden starší pán ze Strakonic mi napsal, že se mu ta forma našeho sdělení příliš nelíbí, ale ve finále z toho vznikla velmi milá a příjemná konverzace. Jinak mi dneska pogratuloval prodejce ve večerce u mého domu, který mě denně potkává.

Lidovky.cz: Kromě toho, že jste chtěli upozornit na Tourettův syndrom, který provází velké nepochopení ze strany většinové společnosti, jste měli ještě jeden cíl. A to ukázat, že navzdory velké sledovanosti je pořad Prostřeno poněkud pokleslá zábava. Jak koukáte na to, že si z vás štáb dělal legraci?
Faktem je, že první den jsem vůči nim měl trochu výčitky. Když jsem ale potom viděl z druhé strany, co se tam dělo, tak jsem si řekl, že do nich půjdu. Pravda je, že takové reality show jsou, alespoň pro mě, hodně amorální. Proto mě jejich přístup nepřekvapil. Na druhou stranu, lidé ze štábu jen dělali svoji práci. Otázka je, nakolik jsme schopni přijmout to, čím si vyděláváme peníze. Pro mě je v tom celém navíc jedna přidaná hodnota.

Lidovky.cz: A to?
Byl to sociální experiment. Zkusil jsem si, jaké je to být uzavřený v kleci, v tomto případě v kleci na druhou. A do toho sledovat ostatní soutěžící a vnímat, jak mění svoje chování podle situace. Jejich chování bylo právě to, co mě překvapilo. Morálním vítězem celého Prostřena je pro mě Ámos. Považuji jej za skvělého kluka.

Lidovky.cz: Vašim zadáním, předpokládám, bylo plnit všechny úkoly od štábu One Man Show. Kazma vám třeba opakovaně říkal, ať pronesete něco vulgárního nebo ať něco rozbijete. Šel jste do toho s tím, že splníte všechno?
Ano. Kazmu jsem měl na sluchátku celou dobu. Handsfree (sluchátko na uchu – pozn. red.) sloužilo jako maskování. Bylo to v podstatě jako takový zdvižený prostředník. Navíc bylo maskáčové. Kazma mi neustál dával instrukce, které jsem se snažil plnit v souladu s tím, co se zrovna dělo. Nejvíc se to projevilo během čtvrtka, kdy jsem vařil. Vše probíhalo v tom najatém bytě (v něm byl za polopropustným zrcadlem „uvězněn“ Kazmův tým, který skrytě natáčel soutěžící i lidi z Primy - pozn. red.). Problém byl v tom, že v tom sluchátku nebylo úplně všemu rozumět, do toho jsem se snažil vnímat štáb, který mi pořád něco říkal, snažil jsem se soustředit na to, co říkám a neodpovídat mému (Kazmově – pozn. red.) štábu. Takhle to probíhalo.

Lidovky.cz: Během natáčení jste nosil tepláky, měl jste vycpané kalhoty, aby to vypadalo, že máte permanentní erekci, choval jste naoko v pražském bytě slepice a mimo jiné jste předstíral, že spáváte v rakvi. Neříkali jste si, jestli jste to už přeci jen nepřehnali?
Když štáb vymyslel tenhle nápad, byl jsem první, komu zavolali. Toho si moc vážím. Vždycky jsem byl pro každou špatnost. Byla to pro mě navíc velká příležitost zahrát si takovou šílenost. Navíc mám skutečně několik řečových vad, třináct dioptrií a těžkou lupénku. Opakovaně se snažím lézt před kameru nebo na divadelní prkna, protože pro mě to je určitá forma terapie a posouvání vlastních limitů. Rozhodl jsem se, že se zkrátka nechci zaseknout a tohle natáčení pro mě byla dobrá příležitost.

Lidovky.cz: Jak dlouho se Kazmova One Man Show připravovala?
Je to věc, která se vyvíjela zhruba rok.

Lidovky.cz: Proč zrovna pořad Prostřeno?
Nebyl jsem součástí tvůrčího týmu. Ale předpokládám, že to bylo kvůli tomu, že jde asi o nejextrémnější pořad, v němž je největší prostor pro „kazmovinu“. Neumím si představit, že by se tak vyřádil na jiném pořadu.

Lidovky.cz: Musel jste na Primě, která pořad Prostřeno vysílá, projít castingem?
Ne. V podstatě po mně skočili okamžitě. Zřejmě si to nemohli nechat ujít, ačkoli v přihlášce o mně ještě neměli všechny informace. Až postupně zjišťovali, že jsem ještě větší magor, než mysleli. Pak už jsem jen dostával od mého štábu instrukce, co budu dělat. Ne vždy jsem ale dobře rozuměl. Takže když jsme si poprvé sedli s týmem Prostřena, tak jsem se modlil, aby se mě nezeptali, co je to ta „polovepřová omáčka“ (Karel „vařil“ pepřovou omáčku – pozn. red.).

Lidovky.cz: Vás zjevně produkce pořadu Prostřeno vybrala kvůli tomu, že jste představoval extrémní typ. Jak se ale stalo, že vybrali i vašeho kamaráda Pavla, který během natáčení předstíral, že je proti vám zaujatý?
To se klukům z týmu nějak povedlo. Už ani nevím jak. Myslím, že tam snad nastrčili někoho, kdo nemohl a Pavel byl jeho náhradník. Byla to naprosto geniální obstrukce. Povedlo se jim to na výbornou včetně toho, že předělali byt a sehnali michelinského kuchaře, který vařil za mě.

Lidovky.cz: Kolik lidí z vašeho okolí o sociálním experimentu vědělo?
Věděla to moje rodina. Maminka, tatínek a sestra. Věděla to také moje žena. Věděli to i lidé z teď již bývalé práce. Potřeboval jsem si na ten týden totiž vzít dovolenou a potřeboval jsem to nějak obhájit. Navíc jeden z mých exkolegů měl být také do pořadu nastrčený. Musím ale říct, že tajemství lidé drželi ukázkově se mnou.

Lidovky.cz: Co pro vás na těch dvou měsících v cizí roli bylo úplně nejtěžší?
Dělat, že neznám svoji ženu. To bylo strašné.

Lidovky.cz: Na ulici jste předstírali, že se neznáte?
Přesně tak. Nemohli jsme se držet za ruku, museli jsme pořád jen koukat do telefonů. Nemohli jsme se spolu bavit. Bylo to hrozně divné. Už jsem se jí za to omlouval a slíbil jsem jí, že už ji nikdy ničemu takovému nevystavím.

Lidovky.cz: Štáb Prostřena skutečně nic nepoznal?
Nevím. V jednu chvíli si mě vygooglovali. Ale překvapilo mě, že se k tomu uchýlili až docela pozdě. Tam mi hodně zatrnulo. Ptali se mě totiž na projekty, do kterých jsem byl zapojen. Mimo jiné i divadelních. Přitom jsme se před natáčením snažili skrýt co nejvíce elektronických otisků, ale to se zdaleka nepovedlo. Koneckonců i vy jste se dostala k mému videu z divadelního představení. Tím jste mě také hodně vyděsila. Byla ale klika, že před štábem Prostřena jsem všechno sváděl na svého kamaráda. Říkal jsem, že byt je od kamaráda, kamarád mi sehnal rakev, kamarád z Vodňan mi sehnal slepici. Taky jsem řekl, že mi tenhle „kamarád“ pomohl s propagací vlastní osoby, abych si sehnal ženskou. Buď tomu štáb uvěřil, nebo se to snažil ignorovat. Nevím.

Lidovky.cz: Když trochu zvážníme, cílem poslední One Man Show nebylo jen pobavit diváky, ale informovat i o problémech lidí s Tourettovým syndromem. Tím trpí i jeden člen Kazmova týmu.
Nejde jen o Tourettův syndrom. Je jedno krásné rčení, na které jsem přišel i sám po vlastní ose. „Každý máme něco.“ Jakmile se někdo z nás snaží prezentovat tak, že je normální, lže sám sobě. Normalita neexistuje. Je to uměle vytvořený stav něčeho, co je považováno za ideální. Ale realita je jinde. Šel jsem do natáčení i přesto, že nemám Tourettův syndrom. Zato mám několik řečových vad, přičemž se mi některé v průběhu života podařilo překonat, jiné se mi ale zase zhoršily. Mám třináct dioptrií a těžkou lupénku. I to jsou poměrně velké limity. Opakovaně jsem se setkal s tím, že nemohu dělat věci, které bych rád dělal. Důležitý je člověk sám o sobě. Rozhodně ne to, jak vypadá. Takže i pro mě natáčení Prostřena dost překopalo mé vnímání reality.

Lidovky.cz: Jak to myslíte?
Často jsem v Praze na nádraží potkával člověka. Evidentně bezdomovce. Chodí po nádraží a nadává. Teprve až po této eskapádě mi došlo, že tenhle člověk dost možná trpí Tourettovým syndromem. Nikdo mu ale nijak nepomohl.

Lidovky.cz: Nemocné lidi může syndrom odsouvat na okraj společnosti...
Ta nemoc k tomu hodně svádí. V momentě, kdy tedy vznikla možnost na to upozornit, tak jsem neváhal.