Kromě 28 odborníků se rebelové zmocnili i jejich manželek a dětí, celkově tak z města unesli 66 Čechoslováků. Jedním z nich byl Lubomír Sazeček z Brna, který si celý únos detailně pamatuje a sepsal o něm už čtyři knihy.
„Městečko napadli v sobotu ráno před úsvitem v takové síle, že naši ochránci jim vůbec nemohli konkurovat. Vojáci nás tedy lehce posbírali a odvlekli do hor,“ popisuje dramatické chvíle Sazeček, který měl to štěstí, že se jako jeden z mála stačil na cestu do chladného pohoří obléci. „Většinu lidí vzali tak, jak byli. Do hor někteří z nich stoupali v korkových pantoflích v nedbalkách,“ říká.
Rebelové táhli Čechoslováky horami dlouhých 1300 kilometrů. „Bylo to mnohdy kruté. Pochodovali jsme přes močály, usínali za chůze, sužovaly nás choroby,“ pokračuje Sazeček. Jeden z jeho slovenských kolegů muka dlouhé cesty nezvládl. Zemřel po pádu z vysílení. Když unesení dorazili do bašty povstalců, rozběhla se vyjednávání. Červený kříž se zasadil o to, že na konci června 1983 vyšly ze zajetí ženy, děti a nejvíce nemocní. Dvacítku mužů včetně Sazečka si povstalci nechali jako trumf. Propustili je až o rok později 21. června 1984. Zabralo až pozvání šéfů UNITA do Prahy. Sazeček, který chvílemi působil jako mluvčí českých zajatců, nenávist vůči únoscům necítí. V Angole byl už předloni a do země by se rád vrátil.
