Na sociálního demokrata má nečekané názory: schvaluje medicínské poplatky, hájí konkurenci ve zdravotnictví a z lékařské akce „Děkujeme, odcházíme“ není nadšen.
Třebaže se ho zatím netýká.
* Jste jediná fakultní nemocnice v zemi, kde lékaři v rámci akce „Děkujeme, odcházíme“ nepodali výpovědi...
...ano, ale nerad o tom mluvím. Ani pro naše lékaře pak taková situace není zrovna jednoduchá: zvyšuje se na ně tlak, aby drželi partu a nevymykali se.
* Celá akce se dá vnímat i jako velký sociologický průzkum, jak jsou kde lékaři spokojeni s vedením svých nemocnic. Co jim nabízíte tak extra?
Já mám pořád pocit, že zas tak extra vlastně nic. V rámci průměrných platů jsme někde v horní části, 65 tisíc korun včetně služeb, ale v tom si myslím, že to není. Jednak jsou průměry vždycky zavádějící čísla, protože většina zaměstnanců tak vysoký plat nemá, jednak po našich lékařích chceme oproti okresním nemocnicím o něco víc. Může to být sebeklam ředitele, ale doufám, že rozdíl je v atmosféře. Mluvíme s lékaři na rovinu a vysvětlujeme permanentně, kam a proč chceme nemocnici směřovat.
* Mají ředitelé vzít lékaře, kteří podali výpovědi a pak je stáhli, zpět na jejich místa? Vnímáte protest jako druh stávky, kterou chrání Listina základních práv?
Tohle je v podstatě nelegální stávka. Mně se špatně dávají rady, když žádnou výpověď nemáme, ale asi bych se choval případ od případu. Kolegové mi říkali, že někteří z lékařů se chovali k okolí velmi agresivně; jako by byla revoluční doba, v níž neplatí pravidla. Takovým lidem bych říkal: Podal jsi výpověď, sorry – to znamená odchod. Vedle toho se spousta lidí nechala strhnout davovým nadšením, ale chovali se vůči nemocnici slušně. U těch si myslím, že je dobré se na to pokusit zapomenout, aby všichni mohli vedle sebe dál žít. Jeden z největších problémů jsou podle mě dopady na mezilidské vztahy, pokud na některém oddělení půlka lidí výpověď podala a půlka ne. Speciální kategorií jsou pro mě primáři a přednostové. Oni přece zodpovídají za to, jak jsou jejich podřízení spokojeni, nebo ne. Pokud by se takový člověk připojoval k protestům, nemá na šéfovském místě jednoznačně co dělat.
* Lze dnes říct, že odboráři už vyhráli, jen se dolaďují detaily?
Nevím, co je tady výhra. Mám spíš pocit, že prohráli úplně všichni. Už to zašlo příliš daleko, vzduchem lítají strašně silné výrazy a jediný efekt bude ten, že se těžce sníží pověst lékařů.
* Takže to odboráři přehnali?
Bezesporu. Když člověk vidí, jak akce cíleně směřuje k výpadkům některých oblastí péče, které jsou nezbytné pro přežití lidí, jako třeba péče o novorozence... Přitom tak vstřícný ministr zdravotnictví s dobrou vůlí se domluvit tady už léta nebyl. Lékařské odbory to tak roztočily, že samy budou mít problém situaci nějak usadit a zklidnit. Doufám, že se nějak domluvíme na nejméně špatném řešení, protože dobré řešení už to nemá. Nemá to být bojiště ODS a ČSSD
* Vy jste nejen ředitel velké nemocnice, ale také okresní šéf ČSSD na Karvinsku. Necítíte se občas rozpolceně?
To jsem se cítil, když byl předsedou pan Paroubek a měl jsem potíž se identifikovat s politikou strany. Jinak ale – být sociální demokrat neznamená automaticky tleskat odborům. Největší potíže z této akce mají momentálně sociálnědemokratičtí hejtmani.
* Dávno před tím, než to připustil kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek, jste hájil medicínské poplatky. Jsou podle vás v souladu s Listinou základních práv?
Ústavní soud se tím zabýval a těsně rozhodl, že ano – tak co na tom dál řešit. Poplatky už se vžily: takřka všichni pacienti chápou poplatek za hospitalizaci; i doma na lůžku mají nějaké výdaje za stravu. Myslím, že uznávají i smysl poplatků za pohotovost, která byla často zneužívaná. Asi nejvíc budil protest poplatek za položku na receptu, což se teď upravuje. Mám dojem, že společnost se dobírá k jakémusi konsensu.
* A poplatky podle vás fungují? Tedy: regulují péči?
Co jsem se bavil s našimi lidmi, tak ano. Teď bychom měli sesbírat data, jestli nedopadají příliš tvrdě na některé skupiny lidí. Na takové přezkoumání se v tom bojovném ryku nějak pozapomnělo. Pro mě byl hlavní problém v tom, že se zdravotnictví stalo bojištěm, kde hlavní strany předváděly před svými voliči, jak hájí jejich zájmy, a nedalo se na ničem domluvit. Přece musí existovat nějaká základní shoda, ať vládne ODS, nebo ČSSD. Teď mám pocit, že se to mění; kraje – soudím podle rozhovoru s šéfem jejich asociace Michalem Haškem – mají dnes velmi realistické názory a s ministrem Hegerem by se mohly domluvit.
* Zneklidňuje vás ve vašem kraji vliv nemocniční skupiny Agel, patřící továrníku Chrenkovi?
Ne. Jejich kardiocentrum je zdravá konkurence; jinak jsou zaměřeni spíš na okresní nemocnice.
* Dosahuje Agel lepších výsledků tím, že zavírá neefektivní oddělení a racionalizuje provoz, nebo šetří na péči tak, že to my pacienti nepoznáme?
Nevidím samozřejmě dovnitř. Když srovnám nemocnice v kraji, nemám pocit, že by Agel šidil péči. Nepozoruji, že by k nám přecházeli pacienti s odbytou léčbou.
* Vadí vám propojení nemocnic s pojišťovnou? (Zdravotní pojišťovnu Agel v roce 2009 převzala Hutnická, po fúzi se jmenují Česká průmyslová zdravotní pojišťovna.)
Podle mé zkušenosti se zdravotní pojišťovny chovají ke všem nemocnicím v kraji stejně. Jsou to veřejné instituce, v nichž má koneckonců poslední slovo stát. Považuji za výhodu severní Moravy, že tady žádná zdravotní pojišťovna nemá dominantní pozici. VZP, která jinde kontroluje 70 procent trhu, tady nedosahuje ani padesátiprocentního podílu. Kvůli České průmyslové a Revírní bratrské je trh rozdělený plus minus na třetiny. Díky za to – s monopolem se vždycky vyjednává hůř. Doktoři mají hračky rádi
* Máte nějaký návrh, jak zastavit plýtvání při nákupech přístrojů do nemocnic? Má se nákup víc centralizovat?
Nevím. Obecně víc věřím na konkurenci – i mezi nemocnicemi.
* LNA pak to vede k tomu, že v privátní Nemocnici sv. Zdislavy v Mostišti u Velkého Meziříčí vznikne největší tuzemské centrum robotické chirurgie s drahým provozem, jejž zaplatí VZP.
Já ten případ úplně neznám, ale nákup – předpokládám – zaplatil soukromý investor; potíž je v provozu. Taky jsme měli takové nabídky. Šéf chirurgie pak za mnou chodil a říkal – robot, to by bylo něco...! Fajn, odpovídal jsem, tak přines propočet provozu. Ukázalo se, že pokud vám pojišťovna nedá superexkluzivní platbu, čtyřikrát vyšší než normálně, tak proděláte.
* Jak to?
Robot má nastavený software na určitý počet výkonů, pak se mu zablokují robotické paže a musíte do něj investovat znovu. Doktoři často chtějí tyhle pěkné hračky. Ale čím bych měl pojišťovnu přesvědčit, když laparoskopickou operací dosáhnu plus minus téhož? To si přece každý šéf setsakramentsky rozmyslí.
* Proč si musela vaše nemocnice pořídit kybernetický nůž CyberKnife pro nádorová onemocnění – za 200 milionů korun, schválených na sklonku Topolánkovy vlády?
Dělali jsme propočty pro pojišťovnu, že u častých diagnóz, jako je rakovina prostaty, se dají některé zákroky díky kybernetickému noži provést při jednom nebo dvou sezeních. Alternativou je třeba dvouměsíční léčebná kúra s nasazením cytostatik. Tady pojišťovny ušetří těžké sumy; u toho robota ne. Za čtyři měsíce provozu jsme měli sto vyléčených pacientů a ekonomické odhady zatím vycházejí.
* Proč kupovat CyberKnife, pokud má Nemocnice Na Homolce gama nůž?
Tady i ministerstvo uznalo – dobře, použití je v něčem podobné gama noži, ale proč by muselo být všechno v Praze? Homolka se primárně zaměří na operace v oblasti mozku, pro nádorová onemocnění bude CyberKnife v Ostravě. Cena kvalitního života
* Kolikrát se vám stane, že musíte říct – další léčba už je neekonomická, přejděte na tišení bolesti?
To rozhodnutí neleží na mně. Šéfové oddělení mají nastaveny limity nákladů a umějí posoudit, co má ještě medicínsky smysl. Nejdražší, milionové pacienty účtujeme pojišťovně zvlášť, vysvětlujeme důvody. Vždycky jsme se zatím dohodli.
* Nemusel jste nikdy zvažovat, kvůli kterému pacientovi risknete překročení rozpočtu?
Upřímně? Zdravotnická zařízení a lékaři velmi účinně využívají toho, že některé případy zmedializují. Pod tlakem veřejnosti často zdravotní pojišťovny cuknou.
* U onkologických případů?
Tady asi nejvíc.
* Britové mají pevnou finanční hranici, kolik lze standardně zaplatit za léčbu, která přinese rok kvalitního života. Měli bychom ji také zavést kvůli dilematům, zda se ještě léčba vyplatí?
Osobně jsem ještě tak vyhrocené dilema nezažil. U některých onkologických diagnóz – a teď to musím říct opatrně, aby to nevyznělo strašně – musí lékaři uplatňovat zdravý rozum a nenalévat do pacienta léčbu za několik set tisíc, s řadou negativních vedlejších účinků, pokud vědí, že stav je bezvýchodný a už jde jen o úlevu utrpení. Kdyby se zveřejňovalo, kolik set tisíc nákladů znamená takové prodloužení života o dva tři měsíce, byla by to myslím zarážející čísla.
* Děje se u nás taková marná léčba do poslední chvíle?
Ne v naší nemocnici. Ale tlak farmaceutických firem je obrovský. Žaloby – a zásada č. 1
* Jak velký problém jsou pro vás pacientské žaloby?
Jsme na ně připravení. Rok dva po mém nástupu se začala prudce zvyšovat výše odškodnění. Přelomový byl asi případ z Cizkrajova, kdy rodina chlapce, který ochrnul následkem tonutí na školním výletě, dostala od soudu 15 milionů. Předtím to bývalo tak do pěti milionů, takže jako jeden z prvních kroků po nástupu jsem nechal zvýšit pojistku na 20 milionů.
* Rakušané mají nemocniční ombudsmany, kteří prý účinně předejdou žalobám: pacientskou stížnost prošetří a případně navrhnou mimosoudní vyrovnání.
Také jsme zavedli ombudsmana. Je to zaměstnanec nemocnice, vzděláním právník, který vyslechne pacienty. Pokud jsme udělali chybu, omluvíme se. Pokud je chyba tak vážná a jasná, že bychom prohráli soud, po dohodě s pojišťovnou vyplácíme mimosoudní odškodnění. Mám pocit, že 80–90 % žalob pramení ze špatné komunikace s pacienty a jejich rodinami – až se nakonec naštvou a jdou k soudu. Snažím se i našim lidem vysvětlovat: Věnujte tomu o deset minut víc času, mnohonásobně se to vyplatí.
* Ve kterém oboru hrozí nemocnici nejvíc žalob?
V porodnictví. To je suverénně nejriskantnější obor. Lidé jsou u porodu jen párkrát za život, přijdou na něj připraveni a jsou to mladí rodiče v plné síle, kteří nevidí lékaře nutně na piedestalu. A druhá věc: jako by se občas zapomínalo, že porod není bezrizikový. O to je pak traumatičtější, pokud se něco stane dítěti nebo matce. Třeba ani nikdo nic nezavinil, ale lidé mají pocit, že je za to třeba někoho zavřít.
* A není to tak, že zrovna v porodnictví je lékařský paternalismus jeden z nejsilnějších?
Mám pocit, že ne, ale soudím podle toho, co je u nás: máme na oddělení mladého přednostu, generační změna je znát.
* Celkem vaše pravidla pro řízení nemocnice znějí jednoduše.
Taky že jsou. Není těžké zásady vymyslet, ale dodržovat je.
* Je nemocnice od vašeho nástupu pořád v zisku?
To je zásada č. 1.
Jako sociální demokrat jsem se cítil rozpolceně, jen když byl předsedou pan Paroubek a měl jsem potíž se identifikovat s politikou strany
***
Doktoři často chtějí roboty a jiné pěkné hračky. Ale čím bych měl pojišťovnu přesvědčit, když laparoskopickou operací dosáhnu téhož?
Životopis Svatopluk Němeček se narodil 23. února 1972. Vystudoval medicínu na lékařské fakultě v Olomouci. Od roku 1996 pracoval na interním oddělení bohumínské městské nemocnice, od roku 2002 ji řídil. Získal titul MBA na Brno International Business School. V roce 2005 vyhrál – mezi devíti uchazeči – konkurz na ředitele Fakultní nemocnice Ostrava. Je členem ČSSD, v letech 2006 až 2010 byl za tuto stranu radním v Bohumíně; dnes je zastupitelem. Je předsedou OVV ČSSD v Karviné.
