130 let

Řeč budoucnosti

Česko

Osud angličtiny coby hlavního světového jazyka je zpečetěn. Ve své nové knize Poslední lingua franca: Angličtina až do návratu Babela to tvrdí věhlasný britský lingvista a historik Nicholas Ostler.

Ostlera budete asi znát. Jedna z jeho knih vyšla i v češtině – publikace Říše slova: jazykové dějiny světa. A právě o zákonitosti jazykových dějin světa opírá tento lingvista z anglického města Bath předpověď o budoucím pádu své mateřštiny coby všemocné mezinárodní řeči vědy, obchodu, sportu a popmusic. Na osudech sanskrtu, latiny, perštiny nebo třeba francouzštiny Ostler ukazuje, jak se z řeči jednoho národa stává mezinárodní lingua franca, jak jazyk rozšiřuje a upevňuje svá území vojenskými výboji, obchodem nebo třeba misionářskou činností, aby po nějakém čase začal slábnout a mizet společně s tím, jak slábne moc a význam země jeho původu. A dochází k závěru, že nemáme moc důvodů domnívat se, že se anglický jazyk, který se začal před čtyřmi sty lety šířit po světě z malého ostrova na periferii Evropy, takovému osudu vyhne.

„Angličtina v této chvíli slaví úspěch, jaký asi nemá ve světové historii obdoby. Jenže světová historie je plná jazyků, které po nějaký čas dominovaly, a přesto mezi nimi nezůstalo moc těch, které by se dočkaly dnešní doby,“ prohlásil Ostler v rozhovoru pro deník Guardian.

O postupný odchod anglického jazyka ze světové scény se prý postarají tři trendy. Tím prvním je celosvětový pohyb směrem k rovnostářství a úpadku elit. A jelikož angličtinu coby cizí dorozumívací jazyk používají podle Ostlera především elity, bude do budoucna ustupovat zpátky do míst, kde je mateřským jazykem. Druhým trendem je rostoucí ekonomická síla zemí jako Brazílie, Rusko, Indie a Čína na úkor USA – v postamerickém světě začne poptávka po angličtině klesat. A třetím trendem je technologický pokrok – roli tlumočníků za nás převezmou stále přesnější stroje, které nám jednou přeloží řeč jakéhokoli jazyka do naší mateřštiny, takže se žádný světový dorozumívací jazyk nebudeme muset učit. Odtud název Ostlerovy knihy Poslední lingua franca. Po odchodu angličtiny už nic nepřijde.

Protože každý jazykový překlad je interpretací, při které překladatel nemůže než jen napodobit původní význam nějakého výroku a přitom se často řídit jen citem nebo intuicí, bude to zajímavá situace, až se konečně spolehneme na interpretační cit nějaké softwarové aplikace. Ale největší ztrátou nebudou zřejmě jemnosti ve významu slov, ale celá schopnost uvažovat v cizím jazyce. Zkušenost s prožíváním skutečnosti v cizí řeči, která vnímá a pojmenovává trochu jinak než naše mateřština. Náš svět se ještě o něco zploští, tak trochu jako narychlo nadabovaný film.

Ale na jednu věc pan Ostler zapomněl. Že dávno předtím, než dáme definitivně strojům na starost svoje jazyky, jsme byli přinuceni učit se ten jejich. Naučit se robotí slovník: co znamenají názvy aplikací v mobilu, v mailové schránce, v navigaci, co máme v autě. Osvojit si řeč, kterou sdělíme německé automatické pračce vyrobené v jižní Asii, co po ní vlastně chceme. To je světový jazyk budoucnosti. ?

O autorovi| Ondřej Formánek, redaktor Pátku ondrej.formanek@lidovky.cz

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás