Připomněl tak, že odvolání předchozího ředitele Daniela Dvořáka (nyní šéf Národního divadla v Brně) ministrem kultury Martinem Štěpánkem vyvolalo rozkol mezi uměleckými soubory. Prozatímně jmenovaný šéf Jan Mrzena pak odvolal Dvořákova spolupracovníka a šéfa opery Jiřího Nekvasila, což vzbudilo další nevoli.
Poměry v divadle byly na přelomu let 1996/97 mírně řečeno rozbouřené, herecká část souboru peticí ostře kritizovala dočasného ředitele Mrzenu, druhá, sestávající především z operního ansámblu a řadových zaměstnanců, se za něho stavěla. Ozývaly se hlasy, že za takové situace nebude mít konkurz valnou úroveň. A když se konkurenti Černého na post ředitele ukázali jako ne právě silní partneři, vítězství připadlo právě jemu. kdi
I když byl konkurz od začátku kritizován za neprůhlednost a herci divadla žádali jeho zrušení, Černý o legitimitě svého chystaného jmenování nepochyboval. „Bylo to nejlepší ze špatných řešení, jiné už neexistovalo. Teď je na mně, abych to ustál, přinesl klid do divadla a svou prací celé to výběrové řízení legitimizoval,“ řekl tehdy Černý.
