* LN S jakou koncepcí jste do Státní opery nastoupil?
Chci, aby to byla opera, která bude fungovat po stránce umělecké, ale i organizační, marketingové a komunikační a zároveň bude mít všechny parametry jednoho z prvních deseti evropských operních domů, kam už svou historií a architekturou patří. Naše budova může směle konkurovat kterékoliv divadelní budově v Evropě. A přál bych si, aby se totéž dalo říct i o kvalitách naší produkce. Chtěl bych současně, aby zde nalezl své stabilní místo i velký klasický, tzv. bílý balet.
* LN Po tom, co jste vyjmenoval, dozajista touží všichni operní ředitelé. Jak toho chcete dosáhnout?
Nebude to cesta nikterak lehká. Musím okamžitě začít připravovat zásadní změny, které budou spočívat naprosto ve všem. Zatím se pochopitelně rozhlížím a učím, seznamuji se s administrativním chodem a stávajícími mechanismy.
* LN Několik let se pro Státní operu hledá zřizovatelský model. O jakou variantu budete usilovat?
První a zásadní věc je, aby ministerstvo kultury deklarovalo, že má zájem něco řešit. A to se už myslím děje. Jsou také signály, že se o SOP opět zajímá i Praha, což je skvělé, i když si myslím, že do doby komunálních voleb je to pouze na úrovni průzkumu situace. Určitě to není úkol pro jednotlivce, ale je to otázka sofistikované koncepce, kterou musí sestavit tým opravdových odborníků, kteří znají nejen operu a zahraniční modely jejího provozování, ale mají k dispozici i nejnovější poznatky například z oblasti strategického plánování. Pak se pochopitelně nabízí i kacířská úvaha k diskusi o tom, jestli například Národní divadlo je opravdu prioritním divadlem v tomto městě a v tomto státě, anebo zda plní jen funkci určitého symbolu ve spojitosti s budováním národní samostatnosti, nezávislosti apod. Z objektivního pohledu musíte uznat, že Státní opera je jediné divadlo v Praze, které může plnit funkci státní reprezentativní operní scény. Národní divadlo miluji, pracoval jsem tam léta a je krásné, ale Státní opera, jakkoliv po technické stránce momentálně ne zrovna na evropském standardu, má ideální velikost pro moderní inscenování oper v metropoli, jako je Praha. A kdyby tedy měla být v Praze jen jedna opera, jeden velký balet, pak je to určitě tady.
* LN Umíte si představit kromě samostatné příspěvkové organizace i jiné formy?
Dají se vymyslet, existují a jsou funkční. Víme, jak to funguje ve Vídni, v trošku jiných ekonomických podmínkách si dovedu představit i něco jako akciovou společnost nebo holding. Je to otázka koordinace a zadání. Já jsem se například už setkal s panem ředitelem Černým. Samozřejmě se známe, jeho nástup do funkce je spojen s mým odchodem z Národního divadla. Nicméně nyní jsme se setkali jako rovnocenní partneři. Myslím, že bychom se uměli i domluvit na společné koncepci. On taky vidí problémy Národního divadla ve smyslu technickém a taky vidí jeho postavení poněkud jinak, než v jakém se teď ocitá. Samozřejmě každý potom táhne tu peřinu na sebe, ale od toho jsme ředitelé, abychom se prali a abychom si pak na závěr podali ruce a každý si dělali svoji práci tak, aby byla co nejlepší. V první fázi se určitě zasadím alespoň o to, aby se nám rozpočet do budoucna už nesnižoval, respektive snižoval méně než ostatním, kteří mají větší příspěvek a mohou si dovolit dražší a náročnější produkce, inscenátory a interprety...
* LN ... narážíte na Národní divadlo a Káťu Kabanovou v režii Roberta Wilsona?
... například. Nemám nic proti té inscenaci, byla krásná a mně osobně se docela líbila. Nebyla už ovšem ani novátorská, ani přelomová. Určitě to nebude ani repertoárová opera. Ptám se proto, jako hospodář se státním majetkem, jestli ty vynaložené prostředky jsou použity na správném místě a s adekvátním výsledkem. Kdybych totiž dostal takové prostředky k nám do Státní opery, tak sem mohou jezdit úplně jiní umělci. To v současné době nepředstavuje jiný než ekonomický problém. Avšak v dnešní situaci, když po mně bude významný umělec požadovat honorář v řádech tisíců za vystoupení, tak ho nedám, a to nejen proto, že ho nemám. Bylo by to nenormální ve vztahu ke všem ostatním umělcům i zaměstnancům, kteří tady pracují za určitých nastavených podmínek, pohybujících se na úrovni, pod kterou se už opravdu nedá jít.
* LN Umělecké renomé jste si vybudoval jako dirigent. Co vás vedlo k tomu, že jste přijal funkci ředitele Státní opery, post přece jen nejistý?
Státní opera hledala ředitele několik let, marně. Byl jsem osloven bývalým ministrem kultury. Po mnoha letech cestování a dirigování u různých těles cítím opět nejen potřebu vlastního souboru, ale i určitého pevného bodu na zeměkouli, místa, kam se vracím. V Praze žiju už třicet let a cítím se jako Pražák. Obával jsem se, že kdyby Státní opera byla vedena jako dosud, tak do roka nebo i dříve zanikne.
* LN Kdo budou vaši nejbližší spolupracovníci?
Prozatím všichni, kteří tu už byli. Kromě toho, že jsem opět ustavil funkci správního ředitele, neudělal jsem zatím žádné změny. Tím ovšem neříkám, že změny nebudou. Ke spolupráci hodlám přizvat Josefa Hermana, Zuzanu Zajacovou, Luďka Golata a další.
* LN Co konkrétně chcete ve Státní opeře změnit nejdřív?
Především řeším příští sezonu. Nejméně prostoru k úpravám mám v baletu s jeho jedinou premiérou Giselle. Pálí mě spíše naplánované premiéry operní, Tři Pintové (Weber) a Růžový kavalír (Strauss). Jak ekonomicky, tak po umělecké stránce na takových projektech SOP prodělá. Jenže bohužel je to nešťastně nastavené od mého předchůdce Jaroslava Vocelky, který v posledním měsíci, kdy už věděl, že odchází, podepsal spoustu závazných smluv. To je pro divadlo dost velká rána. Zatím jsem se ještě nerozhodl, jak to budu řešit.
* LN Jaké jsou vaše dramaturgické představy, až budete mít volnou ruku?
Státní opera je hodně nasměrovaná na zahraniční klientelu. Neříkám, že to je špatně – a dneska de facto z toho žije. Na druhé straně by se mohla více soustředit na Pražany, třebas i na nějakou česky zpívanou operu nebo českou operní novinku. Osobně mám ale velice rád i operu francouzskou či ruskou, právě tam vidím určité možnosti. Nechci se vyhýbat ani německému repertoáru. V zásadě je pro nás důležité rozčlenění, že my hrajeme zpravidla díla světového repertoáru a Národní divadlo český repertoár. Ale kdo ví, možná se v tomto ohledu dožijete ze strany Státní opery nějakých překvapení, nebo klidně i provokace.
