Na začátku byl paintball v lesích kolem Olomouce, při němž se potkali a zhruba rok spolu celkem pravidelně hráli dva muži. Jeden z nich, Radim Králík, se hned na samém začátku 90. let rozhodl vyrábět reklamu, a když mu na olomouckém živnostenském úřadu řekli, že taková živnost neexistuje, změnil si předmět podnikání na výrobu grafických značek. Pak si najal kolem šedesáti metrů čtverečních sklepů, kde úplně sám začal podnikat.
Druhý muž se jmenoval Libor Malý a pracoval u kriminální policie v Olomouci. Vyšetřoval vloupačky a majetkovou trestnou činnost, občas řešil i mravnostní delikty, ale u policie se mu už přestávalo líbit. „Vadily mi reorganizační změny, ke kterým tehdy docházelo, pohádal jsem se s nadřízenými a policii mi to znechutilo. Navíc mi tehdy bylo pětatřicet a to je věk, kdy si člověk řekne, že pokud nechce u policie zestárnout, měl by se poohlédnout po druhé kariéře.“
Králík Malému nabídl, ať nastoupí do jeho firmy, přestože jedinou kriminalistovou kvalifikací byla podle jeho vlastních slov schopnost jednat s jakýmkoli druhem lidí. „Řekl jsem si, že když umím vyjednat přiznání lidí k trestnému činu, který spáchali, tak dokážu i prodávat,“ usmívá se Libor Malý. Období rozkvětu Do firmy Grapo nastoupil v roce 1999, kdy už měla zhruba patnáct zaměstnanců, přestěhovala se ze sklepů do rozsáhlejších prostor v olomoucké ulici Kosmonautů a začala se prudce rozvíjet. „Přibírali se lidé, byla potřeba větší organizace práce. Já se jí začal postupně víc a víc věnovat, z čehož se vyvinulo moje jmenování ředitelem. V roce 2003 se firma znovu stěhovala, do třikrát větších prostor, a v roce 2005 už zabírala deset tisíc metrů čtverečních.“
Počátečním impulzem rozkvětu byla orientace na velkoplošný tisk. „Byli jsme asi třetí firma v Evropě, která si koupila velkoplošný solventní tiskárenský stroj Mutoh Albatros na potisk ploch velkých rozměrů. Do té doby tu byly na velkoplošný tisk jen stroje, jejichž barvy na potištěných plochách časem bledly. Až nástupem těchto tiskáren se trh rozhýbal. Grapo zachytilo tento trend jako jeden z prvních, i když nebylo jediné – už tu byl v té době i Eclipse a několik dalších,“ vzpomíná Malý.
Firma se v té době začala podle jeho slov hodně zaobírat tiskovými technologiemi. „Usoudili jsme, že solventní inkousty tu nebudou navěky, že přijdou UV tiskárny a měli bychom na to být připraveni. Jeli jsme si je prohlédnout do Švýcarska, a když jsme je viděli a prozkoumali, řekli jsme si, že je nekoupíme, ale poskládáme na koleně sami. Pak Králík letěl do Anglie koupit sadu hlav k UV tisku, najali jsme několik kutilů a začali vyrábět tiskárnu na UV tisk. Když jsme ji dali dohromady, přijela se na ni podívat i ta anglická firma, která nám dodala hlavy. Její zástupci užasle pronesli, že jsme první na světě, kterým to funguje. A že se právě chystají do Německa na výstavu, kde prezentují ty hlavy, a rádi by tam vystavovali rovnou náš stroj. V rámci téhle výstavy jsme pak na ten stroj posbírali neuvěřitelné množství objednávek, víc, než jsme mohli v tehdejších podmínkách vyrobit. Firma se musela změnit.“
Grapo se začalo okamžitě rozšiřovat, vznikla divize výroby velkoplošných strojů a začala exportovat do světa první tiskárny. „Lidi je ze začátku brali jako zběsilí, protože ty stroje neměly žádnou konkurenci. Což samozřejmě nevydrželo dlouho. Když se pak konkurence objevila, začali jsme vytvářet nové prototypy a loni jsme přišli s novou technologií, která je opět o něco dokonalejší než předchozí řady tiskáren.“ Cesta za Ďáblovou biblí Zatímco se firma rozdělila na divizi vyrábějící reklamu a divizi produkující stroje, objevila se v ní i zakázka, která do určité míry proslavila všechny, kdo se na ní podíleli: kopie Ďáblovy bible.
Originál středověkého Kodexu Gigas, takzvané Ďáblovy bible, je největší rukopisnou knihou na světě. Kniha vznikla pravděpodobně začátkem 13. století v podlažickém klášteře u Chrudimi a v 17. století se během třicetileté války dostala do Švédska jako kořist švédské armády. V roce 2007 se u nás opět objevila v rámci společné výstavy švédské a české Národní knihovny. Inženýra Jiřího Rudolfa z Nadačního ústavu regionální spolupráce tehdy napadlo vyrobit její kopii, kterou by se na rozdíl od originálu smělo listovat. Po dohodě se Švédy se podařilo naskenovat větší část stran bible, umělecký knihař Jiří Fogl ze Žamberka vytvořil repliku kožené knižní vazby s kováním, Olšanské papírny vyrobily papír s podobnou gramáží, jakou měl původní středověký pergamen, a hledala se tiskárna, která by byla schopna na takto vysokou gramáž tisknout. Tehdy pomohla manželka Radima Králíka a jednatelka Grapa Barbora Králíková, jíž napadlo, že by to Grapo mohlo zvládnout. Jeho stroje totiž už v té době mohly tisknout na cokoli do pěti centimetrů výšky. Stalo se a přesná kopie Ďáblovy bible spatřila světlo světa.
„Je to pro nás krásná reference, ale je to také doklad toho, jak funguje v současnosti naše firma. Je komplexnější a každý se zabývá něčím jiným. Není to pásová výroba,“ říká Malý. „Když každý člověk dělá to, co ho těší a baví, tak potom funguje skvěle celý kolektiv. Bohužel se začíná objevovat ten problém, že ubývají kutilové, kteří ještě před patnácti lety v každé firmě byli. Dneska když chci po mladém klukovi, aby zapojil zásuvku, tak mi řekne, že není elektrikář. Ale to je přece normální, že vím, co je to fáze a nulák!“ Chodí i malíři a fotografové Zakázek pro velkoplošný tisk podle manažera zatím stále přibývá, objem potištěných metrů čtverečních meziročně bez přestání roste, ale tento údaj prý není zase tak vypovídající. „Tím, že děláme i různé tisky na speciální materiály, tak ta informace o potištěné ploše není zase tak zajímavá. Chodí za námi i fotografové a malíři, abychom jim reprodukovali jejich práce. Tiskneme třeba obrazy výtvarníka Pavla Vavryse,“ usmívá se Malý.
Na otázku, čím se firma snaží umělce přesvědčit, ředitel odpovídá, že se jim většinou líbí barevnost a vytištěné plochy jsou navíc zesilováním různých vrstev inkoustu plastické. „Nová generace strojů už dělá plastičnost softwarově – stroj projede určitá místa víckrát a vznikne tak průmyslová, strojová plastičnost. Odborník ale samozřejmě originální malbu od UV tisku pořád rozezná,“ vysvětluje manažer. Zatímco výroba reklamy se už stabilizovala na úrovni, kde ji firma chce mít, přičemž naprostá většina zakázek pochází z českého trhu, divize tiskových strojů se ještě rozvíjí a převažuje naopak produkce na export. „V úseku tiskových strojů jsme loni investovali obrovské úsilí a peníze do jeho dalšího vývoje. Pořídili jsme nové moderní technologie a investujeme i do evropských a amerických výstav a veletrhů. Chceme, aby se naše stroje ve světě rozšířily a staly se pevnou součástí trhu. Dlouho jsme žili z prvního úspěchu, kdy lidi náš stroj chtěli, a my jsme ani nevěděli proč. Ale dnes už se z toho stala normální práce a normální byznys, a tak se snažíme ho rozšířit. V nejbližší době čekám v úseku tiskových strojů nejméně třináctinásobné zvýšení výroby a obratu. Jsme na začátku cesty.“
***
Dotazník
Libor Malý
Rodina: rozvedený, jedna dcera
Auto: Nissan Extreme
Oblíbená hudba: rock
Volný čas: golf
Oblíbená dovolená: golfová
