Již bezmála čtyři roky bezvládí, které začalo když tehdejší radní Alexandra Udženija popustila uzdu do té doby dosti restriktivním podmínkám pro hraní na ulici přilákali do ulic historického centra velké množství často nekvalitní a hlučné pouliční produkce. Původní intence byla fenomén „buskingu” po roce vyhodnotit a na základě takto získaných informací regulovat tak, aby Praze, podobně jako jiným velkoměstům přidával kulturní obohacení, ale zároveň byl přijatelný pro lidi, kteří v centru žijí a pracují.
Busking kontra žebrota |
To, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly se potvrdilo i v tomto případě. Politická scéna se změnila a k žádnému vyhodnocení nedošlo. Zato na stolech radních Prahy 1 se začaly hromadit stížnosti zoufalých občanů, kteří v tomto „pekle” musí žít. Některé firmy se sídlem v nejexponovanějších lokalitách raději zvolily jiné působiště. Výsledkem bylo postupné omezování dalších a dalších míst, která jsou pro hudebníky atraktivní.
Během letošního roku došlo k několika setkáním zástupců buskerů se zástupci magistrátu, ze kterého mělo vyjít racionální a všemi přijatelné řešení. Místo toho, aby se vytvořil operativní tým, který by situaci vyhodnotil a především zjistil, jak situaci řeší jiná města, úředníci magistrátu raději rovnou sáhli po drakonickém řešení.
Anketa
Jaký je Váš názor na busking?
Zdvojnásobili počet zakázaných míst, vytvořili seznam zakázaných hudebních nástrojů, mezi něž patří nejenom zesilovače a perkusní nástroje, ale třeba i nevinný hoboj a navíc vskutku šalamounsky rozetli hlavní město na pravý a levý břeh a ustanovili, že hrát se může na jednom v liché, na druhém v sudé hodiny. Tato verze navrhované vyhlášky tedy byla včera na stole v setkání nazvaném Diskuze o buskingu a organizované skupinou Spielraum Kollektiv.
  |
Mezi přítomnými, jichž bylo kolem 30, většinou z řad rezidentů byli i zástupci magistrátu, například Matěj Stropnický (SZ), Mikuláš Ferjenčík (Piráti), za Prahu 1 radní Ivan Solil (ČSSD). Ve více méně moderované diskuzi argumentovali obyvatelé centra neúnosností situace, která v některých extrémech vede až k vystěhování z hlučné oblasti. Zástupci umělců pak zdůrazňovali důležitost hudby ve veřejném prostoru a jejímu přínosu k turistickému ruchu. Navíc, hudebníci nejsou zdaleka jedinými zdroji hluku, prodejny, zahrádky a jiné komerční podniky přispívají během dne hlučnou reprodukovanou hudbou. Život v centru má svoje klady i zápory.
Málo bolo Havla. Slovenští hudebníci vystoupí v Arše |
Turismus, který je pro zdrojem nezanedbatelných příjmů jak pro město, tak pro firmy i jednotlivce je klíčovým faktorem v hlučnosti pražské památkové rezervace. V diskuzi padly návrhy vytvořit systém povolenek či registrace hudebníků, kteří by tak měli přímou zodpovědnost za svoje vystoupení, také možnost vytvoření oblastí s různou tolerancí k intenzitě zvuku. Policisté nemohou měřit hlukovou hladinu produkce, proto je pochopitelná snaha zakázat některé hudební nástroje, jisté je to, že existuje velmi málo nástrojů, na které se nedá hrát nesnesitelně a hlučně, zároveň i zesilovač lze použít s citem.
Přítomní se shodli na tom, že ohleduplnost se bohužel nedá legislativně podchytit, vyhláška musí být obecně platná a nepřipouštět různé interpretace. Jiří Wehle, předseda Klubu pouličních umělců a dlouholetý hudebník v ulicích Prahy je také přesvědčen, že kvalita produkce trpí nedostatkem kvalitní regulace, stávající vyhlášku ale považuje za neakceptovatelnou. Domnívá se, že jde opět o extrémní řešení, které ve svém důsledku může zvýšit poptávku po zbylých místech, ze kterých se stanou nově „problémové” lokality. Návrh vyhlášky má nyní projít přes ministerstvo vnitra a poté o ní má být hlasováno na Magistrátu hlavního města Prahy.
