Reklamní zimní spánek neboli tradiční povánoční propad zájmu inzerovat má některé kuriózní průvodní jevy. Komerční české televize se musejí vyrovnat s tím, že jim náhle z programu každou hodinu vypadne až pět minut. Legračně to vyřešila Nova: namísto úpravy vysílacích časů prostě reklamu v prvním lednovém týdnu nahrazovala ukázkami ze starých estrád. Užaslý divák tak mohl srovnávat, jestli jsou protivnější reklamní bloky, nebo novácké vtipy, a nutno přiznat, že dost často by to reklamní bloky vyhrály.
Zvláště když se v českých televizích objevila také reklama z absolutní světové špičky - a přesto zadaná českým (přesněji německočeským) výrobcem. Během Vánoc se Škoda Auto i Čechům pochlubila reklamou, která ve Velké Británii, pro jejíž trh byla určena, získala odborné ceny i přízeň médií a diváků. Nápad jednoduchý, provedení o to složitější: tým pekařů a cukrářů upekl kompletní Škodu Fabii, a to díl po dílu, pěkně podle reálné konstrukce, i s olejem (z medu). Padlo na to 180 vajec, 100 kilo cukru a půl milionu liber. Jenže zatímco ve světě Škoda potřebuje zaujmout, v Česku nikoliv, rozdílem třídy vede v prodejích. A reklamy tudíž soustředí spíš na leasing - a ta těžkopádná o mladých mužích, kteří na svou novou škodovku vydělávají každý den jen půl minuty, za tou cukrářskou jen dýchavičně kulhá. Co se dá dělat, divák může jen použít ovladač a doufat, že na dalším programu zrovna neběží košilaté vtipy Jany Paulové či teleshopping.
V obecné reklamní chudobě také ještě více vyniknou různé drobné i výraznější nelogičnosti. Například cestovní kancelář Fischer inzeruje své dovolené s jedním iritujícím detailem. Reklamní spot je poměrně prostý: dvojice sedí zády k divákům na plážových lehátkách a sleduje západ slunce. Budiž, podobný kýč k reklamě patří, ale ti dva si mezi sebou podávají pytlík a cosi z něho ujídají. Diváky okamžitě napadnou bramborové lupínky nebo nějaká jiná nezdravá a tučná laskomina (ne že by ji autor sám také občas nutkavě nezhltl). Ale co proboha chipsy dělají na mořské pláži? Obecně se má za to, že u moře se jedí jeho plody, či se k večeru pijí nějaké koktejly, opět připravené nejlépe z místních čerstvých ananasů nebo pomerančů. Ale kdo by jedl v zahraničí chipsy a ještě se tím chlubil? Že by takhle vypadala večeře klientů cestovní kanceláře Fischer? Ať je to jak chce, tahle reklama Fischeru dobré jméno nedělá. A přitom stačilo jen se trochu zamyslet a nahradit igelitový pytlík skleničkou s brčkem.
Jeden střídmě rozmístěný billboard zase láká k nákupu sloganem: „Šňup - a jsi v pohodě!“, což neodvratně evokuje představu bílého prášku z Kolumbie, který je prý v Česku čím dál populárnější. Jistěže narkobaroni zatím nejsou tak drzí, aby své zboží veřejně propagovali, to jen jistý výrobce přehlédl druhý význam celého sloganu: propagovat chce přípravek proti rýmě. Anebo to myslí záměrně, jako dvojsmysl, který má přilákat pozornost? Možná je to hra na hraně, protože když se v 90. letech kradl z privatizovaných chemiček „chemický kokain“ pervitin, zjistilo se i to, že v mikrodávkách bývá jako aktivní složka přítomen také právě v kapkách do nosu (dominantním lékem socialistické éry byl sanorin). Takhle to asi tvůrci reklamy nezamýšleli, přesto jméno výrobku raději ponecháme v anonymitě, abychom lékárníky ušetřili návštěv roztřesených zákazníků s rozšířenými zorničkami.
O autorovi| Pavel Mandys, redaktor Týdne
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
