ROZCESTNÍK
Bruselský zpravodaj týdeníku Economist, známý jako Charlemagne, napsal dosti melancholický text o své profesi. Od roku 2005 se počet akreditovaných novinářů v Bruselu snížil na polovinu, to jest 752. Jen loni skončilo 200 stálých zpravodajů (včetně českých). Proč?
Mít stálého zahraničního korespondenta dřív bývalo znakem „prémiových novin“, proto je mívaly i menší americké listy jako Boston Globe a Chicago Tribune. Dávaly tím inzerentům najevo svou prestižnost. „Jako když Coco Chanel prodělává na haute couture, ale díky tomu pak prodává rtěnky čtyřikrát dráž než kdokoli jiný.“
V éře internetu je neskonale snazší dělat zpravodajství o zemi, kterou jste v životě nenavštívili. Internet navíc jasně ukazuje, jaké zprávy lidé opravdu čtou – a dočtou. „Až příliš často je to spíš Hvězda reality show přišla o penis v sekačce na trávu než Ani 10 let po konfliktu v Africe nezmizely šrámy na životním prostředí.“ Britské noviny mají v Evropě reportérů dost, píše Charlemagne, ale žádají po nich články o výšce Nicolase Sarkozyho, láskách Silvia Berlusconiho a platu Catherine Ashtonové.
Asociace bruselských zpravodajů API, takové jejich odbory, navrhuje: aby stálí zpravodajové měli lepší přístup do bruselského zákulisí; aby jejich děti směly chodit do luxusních školek a škol, kam chodí děti euroúředníků; aby měli i zvláštní daňový režim jako oni (dnes mají „jen“ pětiletou úlevu od belgických daní a sociálního pojištění, jež dosahují až 55 % platu). „Nemohu si pomoci, ale bylo by lepší, kdyby eurokrati i novináři platili plné daně. Aby nezapomněli, jaké to je – platit vysoké daně,“ míní Charlemagne a navrhuje, aby po pěti letech novináři v Bruselu končili, jinak ztrácejí kontakt s realitou. Protože sám začínal v roce 2005, zní to jako loučení.
*** Jak známo, americký viceprezident Joseph Biden se vrátil z Blízkého východu roztrpčen. Zrovna při jeho návštěvě Izraelci oznámili výstavbu 1600 domů ve východním Jeruzalému, jejž si nárokují Palestinci.
Thomas Friedman míní v New York Times (13. března), že měl sklapnout notebook, sednout na Air Force Two a z Ameriky pak vzkázat: „Své přátele nenecháváme v opilosti sedat za volant. To, co děláte, je jízda v opilosti. Vážně si myslíte, že můžete takto ztrapnit svého jediného skutečného spojence? Jste totálně odtržení od reality. Ozvěte se, až to budete myslet vážně.“
John Bolton v listu Wall Street Journal (17. března) píše opak: Izraelci špatně četli politiku Baracka Obamy. „Je to náš první postamerický prezident. Namísto americké výjimečnosti věří, že na světové scéně máme být prostě jen jedním národem z mnoha.“ Nevěřte mu, že vám pomůže s Íránem. Ani s Palestinci: „Pan Obama takřka jistě věří, že překážkou míru nejsou nové domy ani nešťastné načasované oznámení, ale tzv. izraelská neústupnost.“ *** Ideas, intelektuální příloha Boston Globe, má rozhovor s bývalým detektivem Scotland Yardu Charlesem Hillem, specialistou na loupeže obrazů; podílel se na vypátrání Munchova Výkřiku v roce 2006. (Rozhovor je k dvacátému výročí největšího takového zločinu, kdy v Bostonu ukradli 13 obrazů včetně tří Rembrandtů.)
Hill říká, že loupeží obrazů čistě z frajeřiny hodně ubylo: mladší generace dává přednost snazším zločinům. Navíc obrazy pak nejde prodat na běžném trhu a soukromých sběratelů, kteří by se jimi soukromě kochali jako bondovský Dr. No, tolik není: detektiv Hill potkal za celý život jediného. *** Někteří ruští umělci se ozývají proti Putinovi, zaznamenává Power Vertical, blog Rádia Svobodná Evropa zaměřený na Rusko.
Herec Alexej Devotčenko (hraje ve válečném filmu Poslední obrněný vlak nebo v oblíbených kriminálkách) zveřejnil na svém blogu manifest „A co můžeme dělat“, který zní jak Jirousovo Řekni ďáblovi ne: Neberte role v šovinistických režimních filmech. Neúčastněte se teatrálních putinovských akcí. Nechoďte na bankety se státními činiteli. „Vím, že je těžké vyžít z divadelního platu 7–10 tisíc rublů a že za deset minut na kremelském večírku si vyděláte víc než v divadle za celý rok. Ale tyhle peníze opravdu smrdí.“
Starý rocker Jurij Ševčuk z kapely DDT na koncertu 9. března protestoval proti „brutálnímu, krutému a nelidskému režimu, který vznikl v naší zemi“. Zatímco různé spory v Kremlu mohou být jen „pakazucha“, Potěmkinova vesnice, toto společenské vření je reálné, píší analytici RFE.
*** Slovenský deník Nový čas zveřejnil seznam funkcionářů slovenské tajné služby SIS. Dostal jej anonymně i s mobily, daty narození a komentářem. Třeba že pplk. Pavol K. (1972), pplk. Jozef R. (1967) a plk. Jozef M. (1965) jsou „veľkí kamaráti a veľkí buzeranti podriadených“.
Zveřejňovat jen tak z plezíru činitele vlastní tajné služby, aniž se čehokoli dopustili? To je nečestné a nesportovní. Fuj.
***
„Vím, že je těžké vyžít z divadelního platu 7–10 tisíc rublů a že za deset minut na kremelském večírku si vyděláte víc než v divadle za celý rok. Ale tyhle peníze opravdu smrdí.“
O autorovi| Tomáš Němeček, redaktor Orientace
