Remake žádného filmu jsem ještě netočil, domnívám se, že v naší kinematografii ještě žádný nevznikl. I když je scénář trochu odlišný od původního filmu, jedná se o klasický remake. Právě to uvedl před zahájením natáčení svého nového filmu Hlídač č. 47 Filip Renč.
Není to sice reklamní prohlášení v tom pravém supermarketovém stylu, ale i tak cosi o svém nositeli prozrazuje. Přinejmenším to, že člověk, který se ve vodách tuzemského filmového průmyslu pohybuje už déle než třicet let, neví, že remake se v naší kinematografii objevil již několikrát - přinejmenším ve dvojici filmů Poslední muž a Poslední mohykán, z nichž ten první natočil v roce 1934 Mac Frič s Hugo Haasem v hlavní roli a onen remake o třináct let později Vladimír Slavínský s Jaroslavem Marvanem. Za remake se dá považovat i návrat Otakara Vávry ke zpracování Čapkova Krakatitu. Na plátno jej převedl již v roce 1948 a v roce 1980 se k němu vrátil jako k nepříliš povedenému, angažovanému Temnému slunci. A co dokonce třikrát zfilmovaný Jánošík? No ano, uznávám - ten už není náš... I když v tom prvním hrál zbojníka Juraje Theodor Pištěk a druhý režíroval Mac Frič.
Kfilmovému průmyslu se minulý týden vztahovala ještě jedna netradiční událost. Od pátku byli u pražského Výstaviště v Holešovicích k vidění čtyři protagonisté nového filmu s pracovním názvem Windows of the frontline, režiséra Luboše Svobody. Vietnamec, Rus, Američan a Čech, vydávající se za Araba, kteří spolu po čtyři dny v rámci propagace bojovali, zatím aspirují aspoň na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Jak dopadne samotný film s rozpočtem 150 milionů korun a zda se za nějaký rok nebude vzpomínat jen na jeho promoakci, je zatím ještě ve hvězdách. Možná by budoucímu úspěchu prospělo občasné otevření učebnice dějepisu. Zarazilo mě totiž Svobodovo vyjádření pro média že „Američana bude hrát Kubánec a Vietnamce Japonec. Mimochodem tentýž, který v Zelenkově Knoflíkářích svrhl atomovou bombu na Hirošimu“. Ale při sledování Knoflíkářů jsem si nevšiml, že by Petr Zelenka dějiny překroutil ještě víc než slavný americký megafilm Pearl Harbor, který si s historií hlavu dvakrát nelámal, a kvůli stupidně uplatňovanému principu politické korektnosti to skoro vypadalo, jako by si Američané tichomořskou flotilu napadli a potopili sami. Opravdu tedy bude Vietnamce hrát „tentýž Japonec“, který v Knoflíkářích „bombardoval Japonsko atomovkou“?
Ale pryč od filmu a poťouchlých chytání za slovíčko. V sobotu mě po dlouhé době rozesmála jedna klasická televizní reklama. Nikoliv však svojí originalitou či vybroušeným vtipem. V případě čističe Cillit Bang šlo o kouzlo nechtěného. Den předtím se na Žofíně diskutovalo, kdy by se v Česku mělo platit eurem a kdy by bylo vhodné touto měnou nahradit naši korunu. Reckitt Benckiser, výrobce zmíněného Bang produktu, již výměnu provedl. Aspoň ve svém spotu. Nikoliv však za eura, ale za měnu o něco měkčí - za forinty.
O autorovi| Pavel Šmejkal, editor Lidových novin
