Celé jaderné odvětví totiž prošlo po Černobylu těžkým útlumem, který se mimo jiné projevil i odlivem kvalifikované síly do jiných oborů. Podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové tak může mít velké potíže i případná dostavba dalších bloků v Temelíně. „Je totiž na místě otázka, zda takzvaný nový Temelín bude mít vůbec kdo kvalitně a rychle postavit. Otázkou také zůstává, zda Česko bude mít dostatek zaměstnanců na zajištění jejího provozu,“ řekla LN Drábová.
Pokud by Evropa skutečně uvažovala o renesanci jádra, musela by proklamace politiků vystřídat celá řada konkrétních opatření od podpory technického školství až k určitým státním intervencím. Paradoxně jedinou zemí, kde se dnes u nových jaderných bloků dodržuje pětiletý termín dostavby i rozpočet, je komunistická Čína.
Ani jaderné elektrárny přitom nepředstavují zdroje zcela nezávislé na dovozu surovin. Česku bude například od roku 2010 dodávat palivo na Temelín ruská firma TVEL, která už zásobuje Dukovany. A otázka soběstačnosti země i ve výrobě paliva je podle odborníků iluzorní. Česko totiž má zásoby uranu a potřebnou technologii na jeho obohacování by mohlo nakoupit. Jenže výrova palivových článků pouze pro domácí zdroje by byla tak nákladná, že by se nikdy nemohla vyplatit. Navíc palivo dodává kvůli složitému systému obvykle firma, které dodala reaktor. „Výhoda jádra je ale v tom, že palivové články můžete nakoupit na dlouho dopředu. V případě problémů s dodávkami zásoby vydrží mnohem déle než v případě plynu,“ řekl LN mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž.
