Sonda RHESSI nedávno zjistila, že Slunce má daleko k ideální kouli. Ve skutečnosti je šišaté a nepravidelné. Pro vědce to ovšem nebylo zase až tak velké překvapení. Slunce je v podstatě rotující kapalná koule, u které se očekává, že bude zploštělá. Podobně jako to pozorujeme u jiných objektů, třeba u planety Saturn.
Na měření tvaru Slunce existuje více metod. Nejčastěji používané je tzv. skenování, kdy se dalekohledem postupně projíždí celý sluneční disk. To je samozřejmě velmi náročné na přesnost. Pozorování jsou prováděna už od roku 1960, bohužel z pozemních a dosud i z družicových experimentů vycházela tato data s velkými chybami. Nový přístroj na kosmické sondě RHESSI umožnil tato pozorování o řád zpřesnit, a to hlavně díky tomu, že RHESSI jakožto sonda určená k pozorování slunečních erupcí s vysokou časovou kadencí se otáčí patnáctkrát za minutu. Otáčení stabilizuje přístroj a umožňuje redukovat pozorovací chyby. Dalekohled se přesouvá od kraje ke kraji slunečního disku pokud možno konstantní rychlostí a s vysokou přesností se vyhodnocuje doba, během níž se sluneční disk nachází v zorném poli přístroje.
Sonda pracuje v rentgenové části spektra. Má devět detektorů a před nimi je mřížka, která propustí záření jen na část detektoru. Celá sonda se otáčí a s ní i všechny přístroje. Obraz se pak dopočítává a skládá ze všech devíti detektorů dohromady.
Nečekaně velký rozdíl Z pozorování vychází, že Slunce je zploštělé – rovníkový průměr je při pohledu ze Země větší asi o 0,011 úhlové vteřiny. Rozdíl polárního a rovníkového poloměru tedy činí asi sedm kilometrů, což je ve srovnání s celkovým slunečním poloměrem 700 tisíc kilometrů zanedbatelné. Nedokážeme ho rozpoznat pouhým okem. Odpovídá asi rozměru lidského vlasu pozorovaného na vzdálenost dvou kilometrů. Přesto se pochopitelně nabízí otázka, proč Slunce není ideální koule. Do jisté míry je to důsledek rovnováhy sil, protože Slunce je ve stavu plazmatu, horkého plynu, v podstatě tekutina. Když se takováto tekutina roztočí, působením odstředivé síly je rovníkový průměr logicky větší.
Druhým důvodem je skutečnost, že se na jeho povrchu a v podpovrchových vrstvách vyskytují silná magnetická pole. Ta ovlivňují proudění plazmatu, což se projevuje také tím, že naruší tvar sluneční koule. To je mimochodem jeden z hlavních výsledků měření kosmickou družicí RHESSI. Ukázala, že zploštění sluneční koule je větší, než dokáže způsobit samotná sluneční rotace. Mohou za to právě magnetická pole.
***
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo.
Text zkrátila redakce Lidových novin.
