Miroslav Zapletal (43)
|
Přikrčí se, pistoli protáhne oknem ve stěně a čtyřikrát stiskne spoušť. Hotovo. Závěrečných dvanáct ran na světových policejních hrách má Miroslav Zapletal za sebou. Sedmičku terčů sestřelil během necelých jedenácti vteřin, a to včetně přeběhů mezi nimi.
Konstantní výkony po celou dobu dvoudenního klání mu dávají velkou naději na umístění na předních příčkách. Po oficiálním zveřejnění výsledků však přichází ještě radostnější zpráva: je mistr světa ve sportovní a dynamické střelbě.
“Tušil jsem, že když se mi povede dobrý začátek a neudělám zásadní chybu, mohla by to být bedna,” líčí, vědom si svých kvalit, dlouholetý střelecký instruktor zásahové jednotky v Hradci Králové. “Na vítězství jsem ale opravdu nemyslel,” dodává vzápětí.
Jenže jeho největší konkurenti v čele s Maďarem György Batkim či bývalým šampiónem, Španělem Jorgem Ballesterosem, v důležitých okamžicích chybovali. A tak se česká výprava mohla radovat z jediné zlaté medaile.
Aby mohl vystudovaný pedagog tuzemskou policii na mistrovství světa reprezentovat, musel se postupně “prokousat” od regionálních závodů až k těm kontinentálním.
K dynamické střelbě se dostal před téměř deseti lety, kdy mu o ní řekl jeden z kolegů. Vyzkoušel ji a okamžitě ho zaujala. O rok později již oblékal národní dres a začal objíždět mezinárodní závody. V roce 2010 poprvé ovládl celorepublikový šampionát, triumf slavil také na otevřeném mistrovství Nového Zélandu.
Největšího dosavadního úspěchu své kariéry se ovšem dočkal až loni v listopadu ve Spojených arabských emirátech. “Skvělý pocit,” popisuje Zapletal, jenž k prvnímu místu v jednotlivcích přidal společně s Radimem Maděránkem a Františkem Bindíkem ještě druhou příčku v týmové soutěži.
V Abú Dhábí, kde se konal druhý ročník světových policejních her, se střetly přibližně dvě stovky střelců z ozbrojených složek více než třiceti zemí světa. Česko mělo v této disciplíně šest zástupců, tři muže a tři ženy.
Česko má svého policejního mistra světa ve sportovní a dynamické střelbě.
Vedle střelby se na východě Arabského poloostrova soutěžilo rovněž v plavání, judu a jiu-jitsu. Česká výprava posbírala dohromady sedm medailí - jednu zlatou, tři stříbrné, tři bronzové - a v početné konkurenci 41 účastnických zemí skončila celkově čtvrtá.
Na jednom sportovišti s olympioniky
Není přitom tajemstvím, že některé účastnické země si přímo pro účely her vytvořily v rámci ministerstva vnitra profesionální týmy sportovců, což rozhodně není případ Česka.
Historický úspěch. První český voják získal prestižní odznak americké armády |
“Stalo se tak, že naši judisté se najednou na žíněnce potkali s lidmi, kteří startovali na olympiádě. Egypt ovládl plavání, protože pod sebe ministerstvo vnitra stáhlo rovněž olympioniky,” přibližuje Zaplatel s tím, že stejnou cestou se vydala i pořadatelská země nebo Kolumbie, jež před dvěma lety hostila historicky první policejní hry. Jen pro úplnost: další ročník se uskuteční v roce 2019 v italském Miláně.
Česká policejní výprava na šampionátu v Abú Dhábí.
A co si vůbec pod pojmem dynamická střelba představit? Jde o propojení střeleckých dovedností s rychlostí a sílou. Od spíše známého statického střílení se liší zejména tím, že probíhá v pohybu a závodníci nestřílejí naráz, nýbrž po sobě. Každá soutěž se skládá z několika různorodých střeleckých situací, přičemž platí, že čím je jich více, tím je podnik náročnější. Na druhou stranu chyba při menším počtu situací se již těžko dohání.
  |
“Důležité je zastřílet tu první dobře. Jakmile začnete blbě, máte to v hlavě a brzdí vás to na dalších situacích,” podotýká český reprezentant, který jich v Abú Dhábí absolvoval se svými protivníky dvanáct.
Tři minuty na rozhodnutí
S jednotlivými situacemi se střelci seznámí podrobně vždy až těsně před střelbou. Rozhodčí, u něhož se před zahájením ve skupině shromáždí, jim sdělí, kolik terčů situace obsahuje, jaký minimální počet ran bude potřeba nebo kam až mohou manipulovat se zbraní, aby nebyl nikdo ohrožen na životě.
Závodníci tak podle pravidel například nesmí při rychlých přesunech se zbraní držet prst na spoušti. Sudí dodržování tohoto nařízení důkladně kontrolují a za jeho porušení nemilosrdně vylučují. Že by při závodech došlo k jakémukoliv střelnému zranění, si Miroslav Zapletal osobně nepamatuje.
Miroslav Zapletal při diskuzi s rozhodčími závodu.
Po seznámení se situací mají policisté tři minuty na to, aby vymysleli, kam poběží po startovním signálu a jakou následnou strategii zvolí. Cíl? Dosáhnout nejlepších zásahů a nejkratšího času.
“Začnu nejdřív vpravo, nebo vlevo? Půjdu prvně do okna a budu střílet tenhle terč? Kudy pak pokračovat, abych udělal co nejméně kroků? A kde budu přebíjet?” nastiňuje člen klubu IPSC Hradec Králové s tím, že zásobník se musí měnit v běhu při přesunech. Výměna na místě by představovala zbytečnou ztrátu času.
Každá situace je unikátní, některé jsou stavěné na třicet ran, jiné pouze na dvanáct. Terče mohou být vzdálené dva, ale také padesát metrů. Existují situace, které jsou zaměřené výhradně na střelbu jednou rukou z místa nebo takové, u nichž se hodně běhá. “Právě ten volný styl a variabilita se mi na tom líbí. Musíte umět střelit všechny situace dobře. Nemusíte vyhrát ani jednu a jste mistrem světa.”
V minulosti Zapletal třikrát zvítězil na mistrovství republiky (2010, 2011, 2012). Zlato si přivezl také z mezinárodního šampionátu na Novém Zélandě (2010), mistrovství Afriky (2012) či mistrovství Evropy (2013), kde uspěl v týmech. Drží titul několikanásobného policejního mistra ve střelbě ze služebních krátkých zbraní.
Po odstřílení situace rozhodčí obejde terče a spočítá zásahy. Papírové terče jsou rozděleny do třech zón podle bodů, jež za ně může střelec po přesné ráně obdržet.
“Nejmenší alfa uprostřed je za pět, charlie za tři a delta za jeden. V každém terči musíte mít minimálně dva zásahy. Takže když střelíte dvě alfy, máte deset bodů,” ilustruje česká jednička s tím, že vždy je třeba mířit na střed. “Každé charlie, které trefíte, je v konečném součtu strašně znát. To už je chyba.”
Na situacích se dále objevují terče kývající se nebo statické kovové (siluety, gongy), které se střílí do spadnutí. Pokud se závodník trefí napoprvé, stačí jeden zásah, v opačném případě musí opravovat.
Náboje za statisíce
Specifikum tvoří penalizační terče, zvané “neterče”, které mají stejný tvar, jen jsou vyvedeny v jiné, bílé barvě. Trefí-li jej policista, je to jako kdyby při akci zasáhl rukojmí. I v tomto případě platí rovnice, čím těžší závod, tím více neterčů. Ani novopečenému mistru světa se občas nevyhne moment, kdy “rukojmí” trefí. Z každého podniku si tak po jeho skončení dělá analýzu, aby věděl, co se mu nepodařilo a čeho je třeba se v budoucnu vyvarovat.
Body, které soutěžící na každé situaci získají, se posléze vydělí časem střelby. Z rovnice vzejde takzvaný hit faktor, který určí pořadí na dané situaci a podle něhož se rovněž rozdělí body do závodu.
Ačkoliv se to nemusí zdát, sportovní a dynamická střelba je finančně poněkud náročný sport, alespoň na profesionální úrovni. Divize production se střílí z neupravených sériově vyráběných zbraní, konkrétně Zapletal pak s pistolí CZ Shadow 2. Dříve používal model CZ75 Shadow. Obě pistole pocházejí z dílny České zbrojovky.
Královéhradecký člen zásahové jednotky působí v divizi production, v níž se používají sériově vyráběné zbraně bez úprav. Střílí s pistolí CZ 75 SP-01 Shadow ráže 9mm Luger, od roku 2017 pak s CZ Shadow 2.
Zbraň tohoto typu vyjde přibližně na 30 tisíc korun. Mnohem větší položku ve výdajích však představují náboje, které se vystřílí při tréninku. Jejich cena se sice pohybuje kolem pěti korun za kus, pokud ale chce být závodník perfektně připravený, potřebuje jich ohromné množství. “Loni jsem jich vystřílel 50 tisíc. Když jsem ale měl dobrého sponzora, bylo to klidně 90 až 100 tisíc ročně,” tvrdí Miroslav Zapletal.
Aktuálně si přebíjí náboje vlastní, které si vozí i na soutěže. Musí ovšem splňovat přísná kritéria. Vzorec, do něhož se vkládají váha a rychlost střely náboje a z kterého vzejde výkon, je přesně rozepsaný v pravidlech. Podle nich musí být výkon náboje vyšší než 125 jednotek. Každý, kdo má méně, je ze závodu vyřazen.
“Stává se to, ale zkušeným ne. Může to ovlivnit třeba změna podnebí. Na Novém Zélandu mi klesl o čtyři jednotky, i proto si raději nechávám rezervu a dělám náboj na 130 jednotek.” Slabší náboje můžou podle Zapletala u závodníků vzbuzovat dojem, že budou se zbraní obratnější. Jejich nevýhoda však tkví v tom, že například nesrazí kovové terče, které jsou kalibrované právě na munici s výkonem kolem 125 jednotek.
Od „bojovníka“ k mistru světa
Střelecké soutěže členu královéhradecké zásahové jednotky, u níž během více než dvaceti let působil na několika pozicích (mimo jiné i coby “bojovník” ve skupině), pomáhají též v profesním životě. Nabyté zkušenosti ze závodů předává i svým kolegům.
“Neučím je sportovně dynamickou střelbu, ale jsou určité prvky, které jsou pro perfektní přípravu vhodné a to se je snažím naučit,” zmiňuje například střelbu za chůze. “Snažím se, aby ji necítili jako nevýhodu,” dodává se slovy, že je přísný lektor. Stejně důsledný je ale i vůči sobě.
Ačkoliv se Miroslav Zapletal věnuje sportovní a dynamické střelbě na profesionální úrovni, uživit se pouze závoděním se podle jeho slov zatím nedá.
“Pokud přijdete na situaci s tím, že jste mistr světa, srazí vás to na kolena a dostanete přes prsty. Budete-li spokojení a nedokážete si uvědomit vlastní chyby, nemáte se kam posouvat,” říká Zapletal s tím, že jedním z důležitých atributů pro úspěch je pokora. Těmi dalšími pak dobré reflexy, nepoškozený zrak a řádná fyzická příprava.
Sám se věnuje tréninku přibližně třikrát týdně. Měsíc před důležitými závody, jako jsou právě třeba světové policejní hry, dokonce téměř každý den. Rychlost střelby, tasení zbraně, přesun z jednoho terče na druhý. “Snažím se postavit si určité pasáže a ty drilovat.”
Důraz však neklade pouze na střílení. “Jakmile se totiž zaměříte na jednu věc, můžete se lehce zranit.” Hodně času tak tráví rovněž v posilovně zpevňováním těla či vyjížďkami na kole. Těží navíc ze skutečnosti, že část předzávodního drilu podstupuje v rámci své profese. “Aby to ale mělo smyslu, musím na sobě pracovat i ve volném čase.”
Dynamická střelba na olympiádě?
Střelecká soutěžní sezóna trvá zhruba od března do listopadu, přičemž na závodech je Zapletal téměř každý víkend. Rozděleny jsou do pěti výkonnostních levelů, tedy kategorií. Od klubových klání představujících první úroveň, přes mezinárodní podniky (třetí) až po mistrovství světa (pátá). Čím vyšší level, tím pochopitelně větší obtížnost pro střelce.
Převážnou část závodů absolvuje Miroslav Zapletal v Evropě, především pak v Německu, Slovensku či Rakousku. Zhruba pětkrát do roka zavítá i na jiný světadíl. Své střelecké schopnosti už prezentoval třeba na již zmiňovaném Novém Zélandě či v africkém Zimbabwe. Naposledy se v polovině prosince vrátil z Thajska.
Není proto divu, že na otázku, čím jej sportovní střelba nejvíce obohatila, odpovídá bez váhání: “Otevřela mi dveře do světa, dala mi možnost cestovat a poznávat.” Po prvenství v Abú Dhábí navíc registruje zvýšený zájem sponzorů.
Ačkoliv se Zapletal věnuje sportovní a dynamické střelbě na profesionální úrovni, uživit se pouze závoděním se podle jeho slov zatím nedá. I z toho důvodu jsou finanční partneři pro tento u nás ne příliš rozšířený sport nezbytní. “Pokud máte dobré sponzory, jsou s tím spojené i peněžité odměny. V Česku ale sponzoři zatím moc netáhnou,” přibližuje.
Zatímco v Rusku jsou jeho soupeři mediálními hvězdami, mnohonásobného tuzemského mistra ani samotnou disciplínu moc lidí na domácí scéně nezná. Přitom se Češi společně s Rusy a ještě Američany řadí mezi světovou elitu. “Nedivil bych se, kdyby v budoucnu Rusové tlačili na to, aby se to stalo olympijským sportem.”
