* LN Jak se cítíte po skandálu?
Nevím, jestli můžu říct, že je „po“, že je konec. Když jsme plastiku nainstalovali, tak jsem si taky naivně myslel, že tím to pro mě končí. Takže zůstávám ve střehu.
* LN Mirek Topolánek prohlásil, že omluvy skončily, ale Václav Klaus tvrdí, že se vláda má distancovat.
Reakce našeho pana krále mě nepřekvapuje. Ani to, že si jako vždy vybral dost dlouhou dobu, aby se vyjádřil. Co k tomu dodat.
* LN Osobně si myslím, že se nebylo proč omlouvat. Svému konceptu jste tak zbytečně obrousili hrany. Co vy na to?
Když budu mluvit jen za sebe, tak s vámi souhlasím, ale my s Tomášem jsme neměli podpisy na žádných smlouvách, takže tohle by musel okomentovat David.
* LN Kdyby nebyla omluva, nastal by právní problém s nedodržením smlouvy?
Ne snad přímo právní, ale vyjadřovat se k tomu opravdu nemůžu. Smlouvu jsem nikdy neviděl ani nepodepisoval, všechno měl „na bábovce“ David. Fungovali jsme jako tvůrčí tým, ale zodpovědnost šla za ním. Leckdo má pocit, že se měl zachovat jinak a lépe, ale to jsou všechno spekulace.
* LN Když provokatér, tak do konce, když do pekla, tak na bílém koni...
Bylo na místě omluvit se administrativě za mystifikaci, ale je zbytečné omlouvat se za sochu a za satiru.
* LN Mystifikace je legitimní součástí umění a potom - nebylo to poprvé, co se záchodky staly jeho součástí. Co takhle Marcel Duchamp a klozety nebo konzervované lejno Piera Manzoniho? Tím jste neargumentovali?
Tenhle umělecko-historický kontext tam v dané chvíli absolutně nehrál žádnou roli, to byla prostě politická paranoia.
* LN Jaký je váš podíl na celém projektu?
David dostal zakázku a přišel s formou - je to jeho rukopis, který jasně odkazuje k jeho stylu z 90. let. Pak přizval mě a Tomáše, abychom mu s tím pomohli. Mystifikační anabáze se tedy zrodila na samém začátku a pro mě zůstala nejsilnější, nejzajímavější a nejzábavnější.
* LN Když jsem si dohledala na internetu slovenského účastníka Borise Špernogu, ocenila jsem vynalézavost, s níž jste mu vyrobili web. Myslím ale, že podezřelých indicií tam bylo dost...
To je pravda a byly tam od začátku. Když se trochu začtete do textů v brožuře, kde jsme výtvarníky představovali, a zajímáte se o výtvarné umění, tak najdete místa, která naznačují, že něco není v pořádku. A to nás právě bavilo. Tomáš si hezky pohrál s identitou, životopisy a motivačními dopisy.
* LN Ovšem politici umění až na pár výjimek vůbec nerozumějí a hru asi kvalifikují jako něco jiného...
Je třeba si ujasnit pojmy. Především záležitost je přes míru medializovaná a skandalizovaná. Další věc je, že plastiku vidělo promile lidí, ale všichni o ní diskutují. A v tom také tkví problém. Je úplně jiný zážitek, když pod plastikou fyzicky stojíte, vnímáte ji vizuálně a slyšíte zvuky. Už svým umístěním vytváří problém - je to prostor, kudy prochází evropská administrativa. Tu většinou představují politici a ti opravdu nejsou schopni zaujmout nadhled a ironii. Kromě toho, znovu jsem si potvrdil, na čem a jak dnes fungují média. Touží po skandálu a záměrně vyrábějí titulky, které ho pomáhají vyvolávat.
* LN Ale vy jste o něco takového usilovali. Není spíš horší, když váš záměr rozebírají lidé, kteří o mechanismu a smyslu takového projektu nic netuší?
Na to už jsem si dávno zvykl, to mě nerozrušuje. To se dalo čekat, počítali jsme s odhalením i s určitou mírou skandálu, ale nenapadlo nás, že tu bude až tak veliké.
* LN Odhalení skutečné identity tvůrců ale muselo být od počátku součástí vašeho konceptu. Jako prvek nečekaného, který bude žít svým životem. Nebo to tak nebylo?
Bylo to přesně tak. Kdybychom chtěli, aby se na to nepřišlo, zvolili bychom úplně jinou strategii. V každé zemi bychom si našli živé umělce, dohodli se s nimi a případně je i zaplatili. I tak by bylo riziko, že to někdo řekne. Nás ale takový komplot až tak nezajímal, naopak chtěli jsme, aby odhalení bylo vyvrcholením projektu. Je dobře, že se tak stalo ještě před vernisáží, protože nechceme už víc znepříjemňovat život pánům Vondrovi a Schwarzenbergovi.
* LN Byli jste jejich volba, za tenhle neortodoxní přístup jim patří čest, ale čekala bych, že za vámi budou stát až do konce.
Pan Vondra nás svým způsobem podržel, ve svém projevu jasně hovořil o svobodě projevu a umění a docela dobře to pojmenoval. Kdyby tam byl člověk menšího formátu, tak mohl propadnout panice a začít deinstalovat.
* LN Říkali jste, že chcete prověřit schopnost sebeironie zemí Evropy. Podařilo se vám to?
Řekl bych, že ano. Na Bulharsku visí černá rouška, uvidíme, jak to bude dál pokračovat, jestli se ještě někdo bude chtít takhle ztrapňovat. Jsem připravený i na to, že mapa Evropy bude úplně prázdná. To by také o něčem vypovědělo. Ovšem aby bylo jasno, dostali jsme petici bulharských umělců, kteří se za nás postavili a uvažují ve stejných kategoriích - jde přece o svobodu umění a projevu. A znovu musím opakovat, že když pod tím stojíte, je to pitoreskní, lapidární objekt pro rodiny s dětmi. Nechápu tu skandalizaci a zpětně si to odůvodňuju prostředím, v němž je umístěný. Je to vrcholně nekulturní prostředí, i když se to nezdá.
* LN Překvapilo vás, jak kdo reagoval?
Překvapilo. Očekávali jsme bouřlivé reakce od Polska - a Poláci to naopak ustáli. Anebo ještě chystají nějaký úder. Velká Británie to vzala se sobě vlastním smyslem pro humor a ti by se asi mohli naštvat nejvíc, protože to působí, jako by tam nebyli. Od kolegů máme vesměs dobrá hodnocení, ale máme i pár drsných mailů z Bulharska.
* LN Milan Knížák vás taky nepochválil.
To je jasný, tady věci fungujou v až příliš osobní rovině a ani já, ani David nejsme jeho oblíbenci. Ale taky: neviděl to, ale vyjadřovat se musí. On totiž nikdo nepopsal, jak v daném prostoru situace vypadá. Vrtulníček, který tam visí, k tomu totiž nepatří, zůstal tam z expozice vojenského muzea. Dokumentovala, jakými často nemožnými způsoby lidé utíkali zpoza železné opony, takže tam byl skafandr, tank pro celou rodinu a tenhle vrtulníček, který si někdo postavil, ale pak kvůli špatnému počasí nemohl vzlétnout. A Knížák jej komentoval. On je dost mimo mísu. I tu bulharskou.
* LN Finanční stránka věci je také námětem, který se rozebírá. Co k tomu řeknete?
Zaráží mě, jak má každý péči o peníze daňového poplatníka. Média pláčou na špatném hrobě, protože v naší zemi se víc veřejných peněz vyhazuje jinde. Těch příkladů je mnoho, třeba jako mistrovství lyžování v místě, kde nepadá sníh. Naše věc ve finále reprezentuje Česko stokrát lépe než běhání na umělém sněhu ve Vesci. Jak se ukazuje, plastika má v zahraničí pozitivní ohlas, vyšly kladné recenze ve světových denících, třeba v Guardianu. Konkrétní detaily financování ale přesně neznám, to by věděl spíš David. Vím jen, že výrobní část platil privátní sponzor a náklady za projektovou část vracíme vládě.
* LN Proč?
To jde mimo mě.
* LN A neměl by vám stát za tu úchvatnou reklamu Česka spíš připlatit?
Bez komentáře.
* LN Máte nabídky na odkoupení?
Nic konkrétního nevím. David je v Americe a před odjezdem jsme spolu nemluvili.
* LN Přinesla vám práce na Entropě komerční zájem o vaši tvorbu?
Ne a ani bych to nechtěl. Pro mě to byla zajímavá práce, job, ale to, co dělám já, je diametrálně odlišné, fungoval jsem jako jeden z tvůrčího týmu. Dráždilo mě, když se spekulovalo, že jsme se k takovému pojetí uchýlili z finančních důvodů - abychom mohli posbírat peníze za neexistující výtvarníky. To je absolutní nesmysl a nepochopení.
* LN Co vás k tomu dovedlo?
My jsme to zvolili jako metodu, která nám umožnila vyhnout se cenzuře. Obávali jsme se, že když budeme tvrdit, že to děláme my, dojde k redukci, aby se zamezilo kontroverzím. A to jsme nechtěli.
* LN Když se umění pokouší sloužit politice, začínají komplikace. Možná vznikl problém ze strany zadavatele, nelze si pořídit enfant terrible s tím, že u mě bude zlobit nebude. Navíc chci ho, že je takové, ne?
To určitě, ale asi nikdo nečekal, že dojde k takové mystifikaci, i když na druhé straně byl to šetrný podvod, který nikomu neprospěl, ale ani nikomu neublížil.
* LN Entropa je blízká i tomu, co jste dělali se skupinou Jednotka - když jste třeba nabízeli výtvarné umění narkomanům.
To bylo před Kotvou, kde se ve své době dost vehementně nabízel pervitin. My jsme těm feťákům nabídli v plastikových pytlíčcích reprodukce abstraktních umělců -Malicha, Boštíka, Pollocka. A říkali jsme smažkám, že to je nová věc, nový fet za dumpingové ceny - čili zadarmo. Vysvětlovali jsme jim, že je to úžasná jízda a že když jim to zachutná, můžou přijít druhý den. Podařilo se nám asi čtyři udat, ale úspěch byl i to, že jsme od dealerů nedostali po hubě.
* LN Pokračovali jste v tom pak?
Věci se daly do pohybu jiným směrem a Jednotka, která tehdy dobře fungovala, se hibernovala a každý z nás už je dlouho někde jinde.
* LN Jednu část vaší tvorby tvoří zvláštní stroje - spotřebiče, které ale vlastně ničemu neslouží. Kde berete inspiraci?
Mě zajímá svět, který nás v celé své absurditě obklopuje. Začne mutovat a převádět do další výpovědi. Věci denní potřeby jsou tudíž pro mě sochařský materiál, ale to je jen jedna cesta. Zakládám si hodně na tom, aby se věci neopakovaly a aby každá měla svůj vývoj a příběh.
* LN Říkáte, že mají svůj příběh, blíží se tedy živým organismům?
Živý jsou aspoň v tom smyslu, že o ně musím pečovat, měnit jim orgány, protože jsou to stroje, jinak se dají vypnout dálkovým ovladačem. Jsou pořád pod kontrolou, neprocházejí se mi po městě.
* LN Bramborové sochy vám ale shnijí. Proč jste použil právě brambory?
Jsou úžasným zdrojem energie. Brambora je kyselá a probíhá v ní elektrolýza, když se to propojí, pěkně to jede.
* LN Ale za dva měsíce to shnije, ostatně jako my...
To jo, ale nám to trvá podstatně déle.
* LN Do jaké míry jste v této linii pokračoval?
Nechtěl jsem spadnout do klišé, že socha má smysl, jen když se hýbe. Chtěl jsem dokázat, že i ta, která nic nedělá, má svůj potenciál, a tak jsem teď dělal pár věcí s pouličním osvětlením, Měly by vzniknou i další věci, ale nebudou všechny na mechanické bázi.
* LN Máte svého galeristu?
Mám. V Praze Galerii Švestka a v Paříži Schleicher - Lange.
* LN Prodáváte?
Prodávám, ale ne tolik, jak si ostatní myslí.
* LN Je pro vás důležité vystavovat?
Nepotřebuju být stále viděný, mně jde o to udržet si vlastní kontinuitu a být v ní spokojený. Pořád musím mít rozdělanou novou věc, kdybych to neměl, byl bych mrtvý muž, a tak dělám všechno, aby se mi to nestalo.
* LN Nemáte obavu, že jednoho krásného dne žádný nápad nebude?
Ne, toho se nebojím. Řeším jinou věc - že se musím z normálu, z provozu s malými dětmi, prokousat k tvorbě, což není vždy jednoduché.
* LN Umělec často bývá sobec. Jak to vidíte vy?
Je to tak, a i proto život s dětma je zdravý a plnější a taky funguje jako redukce ega.
* LN Cítíte v umění meze, za které nelze jít?
Jen ryze etické: nemělo by vznikat umění, které někomu ubližuje jen proto, aby bylo intenzivní. Jinak vnímám umění jako absolutně svobodnou činnost. Proto mě taky baví. Je to oblast, která je pořád otevřená a nabízí možnosti pro osobitý projev. A to, i když se zdá, že se už všechno vyčerpalo. Není důležité přijít první s novým stylem, to už asi opravdu nejde, podstatné je být autentický.
