ANO
Celebrita prodává, vysvětluje Jan Hnízdil spekulace kolem odhalených agentů StB, kteří jsou známými herci, zpěváky, spisovateli atd. (Nekonečný příběh StB, LN 23. 8.). „Ve státě, ve kterém existuje i osmnáct let po úspěšném privatizačním puči KGB, GRU a jejich tuzemských struktur nesčetně dodnes tabuizovaných témat, odhalování herců by nemělo stát na prvním místě pozornosti masmédií. Z hlediska držitelů moci je však třeba odvádět pozornost od těch nejdůležitějších věcí všemi způsoby,“ vysvětluje na iHNed.cz stejný jev Petr Cibulka. Oba mají pravdu. Ale ta je, řekněme, strategická.
Podívejme se na zmiňovaný jev takticky. Svět takzvané tvůrčí inteligence, to je živné prostředí kterékoliv - ne nutně totalitní - tajné policie. Takže když historikové budoucích pokolení prozkoumají všechny archivy Ústavu pro studium totalitních režimů, ukáže se, že většina udavačů - to jsou spisovatelé, zpěváci, herci et cetera. Nic divného. Divné je, možná, něco jiného. Nikdo z těch, jejichž složky již jsou prostudované a často i zveřejněné, se nezmohl na zpověď. Soudí se, vykrucují se, vylhávají se. Zpovídat se nikdo nechce. A čím víc zpovědí by měla společnost, tím méně senzačně (popř. vůbec) by vypadalo každé nové „odhalení“.
Když Louis Aragon skládal Ódu OGPU, jeden filozof, jenž utekl z bolševického Ruska, se zamýšlel nad tím, čím začít, když bolševismus jako sociálně-politický systém zdechne. Vyvodil, že začínat je třeba zbavením určité části obyvatelstva volebního práva. Partajní vůdce - závodními tajemníky počínaje a tajemníky ÚV konče, partajní aktiv, úředníky tajné policie a jejich pomocníky-udavače, armádní politruky, bachaře... Zbavit je volebního práva na deset let, dokud nedoroste bolševismem nenakažené pokolení. Navrhoval to v době, kdy bolševismus ještě nedospěl. A když zvážíme, že v Československu panoval čtyřicet let, zákaz by bylo třeba zdvojnásobit.
Už už by mohl bolševický bachař soudruh Vondruška vhodit volební lístek do urny. Ale nikdy by se nestal poslancem. Nedovolila by to ta dvě „bezprávná“ desetiletí. Senzační zpráva, že zpěvák X. Y. škrabal na někoho udání, by nikoho nezaujala. Absolutně. Už svoje dostal. Jan Hnízdil by nenapsal svůj článek a já bych se nepustil do polemiky s ním. Kdyby postbolševický svět dbal nabídky zběhlého filosofa. Ale nedbal. Nedemokratická nabídka!
O autorovi| Mykola Šatylov, nezávislý ukrajinský novinář žijící v Česku
