Jediné ustanovení zákona, do kterého soud zasáhl, vymezuje majetkové křivdy a řadí mezi ně znárodnění nebo vyvlastnění vykonané v rozporu s dobovými předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady. Soud škrtl slovo "spravedlivé". Církevní restituce se tak zřejmě nebudou vztahovat na znárodněný majetek, za který církve už nějakou náhradu získaly.
Odpůrci církevních restitucí dnes neuspěli ani s poslední námitkou proti účasti soudce Miloslava Výborného, jehož mandát dnes končí. Advokát Karol Hrádela tvrdil, že Výborný přestal být soudcem už v neděli. Soud po krátké poradě jeho výklad označil za nesprávný, Výborný v jednací síni zůstal.
VÍCE K TÉMATU: |
"Tento nález může vyhlásit i předseda soudu samotný. Jsem rád, že mě soud doprovází," uvedl Rychetský. Hrádela, jenž zastupuje skupinu senátorů, chtěl uplatnit i další námitky, Rychetský mu to ale nedovolil. Dokazování skončilo, zdůraznil.
Soud v minulosti opakovaně vybízel vládu k tomu, aby majetkové vztahy s církvemi nějakým způsobem vyřešila. Zákon otevírá církvím cestu k nemovitému majetku v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Jde hlavně o pole, lesy a rybníky, ale také nemovitosti včetně památek. Během 30 let stát církvím vyplatí také 59 miliard korun jako náhradu za nevydaný majetek.
Částka se navýší o inflaci. Zároveň stát postupně přestane hradit platy duchovních. Na výrok soudu čekaly nejen církve, ale také stovky obcí, pro které jsou církevní restituce spojeny s odblokováním půdy a nemovitostí.
Podle vlády církevní restituce znamenají definitivní vypořádání s dědictvím komunismu. Opozice má k normě řadu výhrad. Její zrušení postupně navrhli senátoři z podnětu Věcí veřejných a po nich poslanci ČSSD a KSČM, kteří tak měli status vedlejších účastníků řízení. Před soudem dnes demonstrovalo asi 20 odpůrců restitucí.
První veřejné jednání o církevních restitucích se konalo ve středu, kdy také zazněly závěrečné návrhy. Odpůrci církevních restitucí v nich kritizovali objem přiznávaného majetku, stejně jako stanovení a rozdělení finančních náhrad. Norma podle nich porušuje principy laického státu a zvýhodňuje určitou skupinu církví oproti ostatním. Sporný majetek církevním právnickým osobám podle kritiků přinejmenším od josefínských reforem nepatřil, protože jej pouze spravovaly a konečné slovo náleželo státu.
Kritika směřovala také vůči procesu schvalování normy. Sněmovna prý zákon neprojednala na nejbližší schůzi po vrácení předlohy Senátem. Ústavní soud v nálezu ale zdůraznil, že toto řešení svými hlasy podpořili i poslanci, kteří se později podepsali pod návrh na zrušení zákona. Vládní koalice také podle opozice omezovala diskusi a porušovala jednací řád. Jedno z důležitých hlasování se prý také odehrálo při technické přestávce.
Soud neshledal, že by legislativní proces ve svém celku neumožňoval otevřenou diskusi včetně menšinových názorů, uvedl soudce zpravodaj Stanislav Balík. Některé postupy sice podle Balíka vykazovaly určitý stupeň morální pokleslosti, což ale nemůže být důvodem ke zrušení důležitého zákona. Balík zdůraznil, že soud není strážcem politické kultury, morálním arbitrem či vychovatelem politické reprezentace.
