Divadelník Jan Borna, hudebník Zdeněk Šesták a architekt Jan Kaplický získali Cenu ministerstva kultury za přínos ve svém oboru. Jan Kaplický ocenění nepřijal a dnešního slavnostního ceremoniálu se nezúčastní.
PRAHA Ministr kultury rozhodl o udělení cen na základě doporučení pěti nezávislých odborných porot. Ocenění, navazující na tradici první republiky, jsou spojena s finanční odměnou 300 tisíc korun.
Nejmladším z oceněných je divadelní režisér, autor scénářů a dramatizací a básník Jan Borna (*1960). Po absolvování FFUK a DAMU působil v několika českých a moravských divadlech, již za studií však spolu s Jaroslavem Duškem založil divadlo Vizita.
V roce 1993 založil další scénu -Dejvické divadlo. Po třech úspěšných letech přešel i se souborem do Divadla v Dlouhé, kde dosud působí. Bornova originální hravá a fantazijní poetika se výborně uplatňuje v jeho vlastních dramatizacích a scénářích - jeho půvabná inscenace podle Ludvíka Aškenazyho Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka už má za sebou dvě stě padesát repríz. Oblíbené jsou i jeho kabarety Vian-Cami či Prévert-Bulis, jednou z jeho posledních dramatizací je próza Ireny Douskové Oněgin byl Rusák či kouzelná hříčka pro děti Myška z bříška, která vypráví, jak se narodí miminko. Jan Borna přiznává, že je pro něj samozřejmě velmi příjemné, když si někdo všimne jeho práce a ocení ji. „Jsem rád i proto, že se tak další lidé - potenciální diváci - dozvědí, že něco děláme, a začnou se třeba pídit po tom, v jakém divadle to děláme a co ještě dalšího by tam mohli vidět. Už jsem ale starý kus a ceny nepřeceňuji, takže zlom v mém životě to asi nebude,“ říká Životní dráhu skladatele a muzikologa Zdeňka Šestáka (*1925) předurčilo místo jeho narození: Cítoliby na Lounsku patřily od počátku 18. století k důležitým lokálním hudebním centrům českých zemí díky šlechtickému rodu Pachtů, jenž velkoryse umožňoval studium nadaným dětem. Prostředí cítolibského kostela, kde hrával na varhany, a amatérské hudební aktivity celé rodiny nasměrovaly všestranně nadaného Zdeňka Šestáka nejprve na Pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu a hudební teorii. Po studiu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zaměřil své badatelské úsilí na cítolibské hudebníky 18. století, a to zejména na zevrubné zhodnocení skladatelského odkazu Václava Jana Kopřivy a jeho syna Karla Blažeje. V jeho vlastní početné tvorbě jsou zastoupeny žánry symfonické, koncertantní, komorní i vokální hudby. Nezanedbatelné jsou skladby instruktivní, k nimž skladatele motivuje jeho celoživotní zásada rozvíjet hudebnost také na amatérské úrovni.
V kategorii Výtvarné umění a architektura vybrala porota, jíž předsedal prorektor AVU Jiří Ševčík, Jana Kaplického (*1937) se zdůvodněním, že jde o „nejvýraznější osobnost české architektonické scény a nejslavnějšího současného českého architekta“. Rozhodnutí neovlivnil fakt, že Kaplický žije a působí od roku 1968 v zahraničí a Česká republika na jeho stavbu dosud čeká.
