Ctihodný senátor, důstojný zástupce hejtmana, ochránce dětí a pacientů vůbec (nejen) na Vrchlabsku a vymítač ďábla ze Všeobecné zdravotní pojišťovny Vladimír Dryml má problém. Nepoučen kauzou již exposlance Moravy nechal se hloupě nachytat, kterak chce zakoupit kompromitující materiály na svou stranickou kolegyni Hanu Orgoníkovou. Kauza sama je dostatečně propírána, netřeba ji asi dopodrobna rozebírat - prostě a jasně chtěl mít „něco v záloze“ na politického konkurenta. Pro běžného občana, zblblého Drymlovými demagogickými a populistickými proslovy nejspravedlivějšího ze všech spravedlivých a nejčestnějšího z čestných, vedenými nejen v dobách předvolebních kampaní, ale vlastně kdykoli předtím, kdy k tomu dostal příležitost, může být takové odhalení překvapivé. Pro člověka, který s Drymlovým chováním a způsoby přišel osobně do styku, je spíš překvapivé, že to na něj prasklo až teď. A opravdu nelhal Poprvé jsem se s Vladimírem Drymlem osobně setkal někdy na přelomu let 2004-2005. Ředitele soukromé nemocnice ve Vrchlabí jsem do té doby znal víceméně zprostředkovaně z názorových článků, které psal do médií a ve kterých ostře tepal do nešvarů českého zdravotnictví. Ozval se tehdy do redakce LN s nabídkou, že má přístup k zajímavým materiálům přímo z ministerstva zdravotnictví.
Když jsme si sjednávali schůzku, přiznávám, že jsem ani netušil, že má pan Dryml v kapse stejnou stranickou legitimaci jako tehdejší ministryně Milada Emmerová. Nicméně to vyplynulo na povrch velmi rychle, když se začal chlubit, že má v podstatě neomezený přístup na ministerstvo i ke všem důležitým materiálům včetně těch, které ještě (a některé vlastně nikdy) evidentně nebyly „zralé“ k vypuštění na veřejnost.
A opravdu nelhal. Na následujících několik schůzek skutečně vynesl z ministerstva řadu „kompromitujících“ materiálů - rozumějte kontroverzních návrhů, rozpracovaných legislativních předloh a rozhodnutí paní ministryně. Upřímně řečeno - Milada Emmerová nebyla a není žádný génius a podobně schopní zjevně byli i její pomahači, takže v tomto směru měl Vladimír Dryml skutečně co nosit.
Stačí vzpomenout slavnou koncepci reformy zdravotnictví, která se rodila v těžkých bolestech a ve finále čím byla obsáhlejší, tím byla pro skutečnou zdravotnickou praxi nepoužitelnější. Nebo vyhlášené papírové zdravotní knížky, které dodnes zřejmě hnijí v některém ze suterénních ministerských skladů (nechápu, proč jí statisícové náklady dodnes nikdo nedal k úhradě!), zavádění hyperbarických komor do běžné praxe atd.
Rozhovor? Děkuji, ne Samozřejmě nutně musela vyvstat a padnout otázka, proč to Dryml dělá. Proč donáší a pomáhá v očích veřejnosti shazovat stranickou kolegyni. Tehdy vzdychal a obracel oči v sloup (diváci najmě Událostí, komentářů na ČT si jistě vybaví, o čem mluvím) a tvrdil, že mu jde o české zdravotnictví, aby se s ním konečně začalo něco dělat, a že to, co provádí ministryně, je vážně neúnosné. Dokonce se chlubil i tím, že pro tehdy opoziční poslance ODS připravuje podklady, aby při interpelacích mohli paní Emmerovou snáze grilovat. Těžko říct, zda to byla pravda, nebo zda se jen dělal zajímavějším.
Skutečná motivace páně Drymlova se vyjevila o pár týdnů či měsíců později. V době, kdy už to s Miladou Emmerovou bylo vážně nahnuté - snad částečně i díky kritickým článkům v LN, které vznikly na základě Drymlem vynesených materiálů - přišel se žádostí, zda bych s ním neudělal rozhovor jako s kandidátem na ministra. No - neudělal. Nezávislé noviny tu nejsou od toho, aby někomu umetaly cestičku v kariérním postupu, navíc poměrně bezskrupulózním, snažil jsem se mu vysvětlit.
Netřeba snad ani dodávat, že to Vladimíra Drymla rozladilo a tím naše spolupráce prakticky skončila. A navíc - když se pak přece jen oficiálně objevil na ministerstvu coby „Viktor Čistič“ jiného dryáčníka Davida Ratha a LN ho nachytaly v telefonickém rozhovoru na hruškách - arogantního, na zákony kašlajícího, bylo nejen po „kamarádství“, ale přišly i výhrůžky.
Tentokrát to opravdu přehnal O křišťálově čistém charakteru pana senátora by jistě mohli vyprávět i mnozí jeho vesměs bývalí spolupracovníci či nedobrovolní podřízení. Úředníkům z VZP, které „úkoloval“ během své kontroly v období rathovského protektorátu (pardon, nucené správy), se asi i dnes po letech svírá žaludek při vzpomínce na jeho chování, proti kterému je řeznický pes gentleman špačkovského střihu. Stejně tak zaměstnanci nemocnice ve Vrchlabí (zvlášť ti panu řediteli méně pohodlní). Škoda, že se oslovení báli promluvit, neboť měli snad i oprávněný strach o další kariéru...
Pokud se dnes Vladimír Dryml přirovnává k Miladě Horákové, když prý „čeká na svého Urválka“, tvrdí, že je neoprávněně dehonestován, snad i pronásledován, a přirovnává se k „Mnichovu“, je to projev vrcholné bezostyšnosti. Jestliže se dnes ČSSD pohoršuje nad jeho chováním, měli by si především Jiří Paroubek a David Rath uvědomit, že to byli oni, kdo mu dopřáli nejen sluchu, ale i prostoru, a přinejmenším si posypat hlavu popelem.
Tentokrát se zdá, že to Vladimír Dryml skutečně přehnal. Senátorského mandátu ho asi nikdo nezbaví, o lukrativní post na hejtmanství, záštitu rodné strany a snad i o „přízeň“ veřejnosti by přijít mohl. Inu, jak říká lidové rčení: Každá svině jednou najde svého řezníka. Sociálním demokratům i celé české politice přeji, aby pan senátor na toho svého už moc dlouho nečekal.
***
Úředníkům z VZP se asi i dnes po letech svírá žaludek při vzpomínce na jeho chování, proti kterému je řeznický pes gentleman špačkovského střihu
Samozřejmě nutně musela padnout otázka, proč donáší a pomáhá v očích veřejnosti shazovat stranickou kolegyni. Tehdy vzdychal a obracel oči v sloup a tvrdil, že mu jde o české zdravotnictví.
O autorovi| Petr Kučera, novinář Autor je šéfredaktorem Týdeníku Televize; byl redaktorem domácí rubriky LN, kde se věnoval zdravotnictví
