Vsouvislosti s představením Tajemství zlatého draka se o Danielovi Landovi psalo skoro jako o černokněžníkovi, který pod rouškou výpravné show do lidí pere jakési nebezpečné, temné poselství. I obhajoba toho díla se občas opírala o argumenty z oblasti magie – viz památná promluva Zdeňka Plachého o tom, jak Landa létá (v dokumentu Eriky Hníkové).
Nový film Tacho, který Mirjam Landová natočila podle scénáře, jejž napsala spolu s manželem, diváka nevystaví žádné magii – černé ani bílé. Je to dílo průzračně a nevinně blboučké, občas dýchající jakýmsi ochotnickým entuziasmem. I s tím létáním je to spíš slabší – Landa k přesunu ve filmu používá výhradně rychlá kola.
V Tacho hraje jezdce rallye Alexe Bolda (česky Saša Udatný), který se na závodech vybourá a odvezou ho do nemocnice. Tam mu doktoři při kontrole najdou neoperovatelný mozkový nádor. Osamělý hrdina se se zprávou o fatální nemoci nikomu nesvěří. Chce totiž ještě před smrtí naplnit svou největší životní touhu – porazit „toho kreténa“ Webera (Timothy Otis), německého závodníka, který vždycky vyhrává, má bohaté sponzory, vybrané způsoby a menšinovou sexuální orientaci – ve všech ohledech protiklad našeho hrdiny, jenž se může spolehnout jen na své nezdolné srdce.
Kromě nemoci Alexovi v cestě stojí ještě jedna podstatná překážka. Nemá navigátora – ten jeho se při havárii zranil. Naštěstí se ale při chemoterapii seznámí s lepou Lucií (Olga Lounová). Ta už na léčbu dochází rok – bezvýsledně. Nádor metastázoval do celého těla a moc času jí nezbývá. Terminální stadium nemoci naštěstí alespoň neovlivnilo hustotu její blond hřívy a plnost křivek. Chce ve světě poznat ještě něco nového, než z něj bude muset odejít, Alex jí nabídne, aby se stala jeho navigátorkou.
Na to, aby ji vytrénoval, mu stačí dvě odpoledne, se zfalšováním potřebných zdravotních karet je trochu potíž. Pomůže ale i Luciin tatínek primář (Rudolf Hrušínský), který sice nejdřív protestuje, nakonec ale pochopí, že je to vlastně úžasný nápad. Eventualitu, že by závodník s nádorem na mozku mohl mít během rallye třeba nějaký ten výpadek a vletět s autem do lidí, nikdo neřeší, proč taky...
Kromě téhle základní linie se filmem motají ještě dva angličtí kluci, kteří během závodů chtějí naplnit, řekněme, značně oligofrenní plán loupeže, slovenský mafián, který má závodnickou ambici a místo „horizont“ říká „dinosaurus“, jeho navigátor, který se dostal do problémů kvůli lanýžům, a Alexův exotický manažer, jenž průběžně řve do mobilu a má v češtině velmi šprýmovný akcent. Ti všichni vyprodukují totální chaos a cirka dva a půl vtipu. V závěru dojde i na ta rychle jezdící auta, závod rallye, kde posádky startují po sobě na čas, ale ve filmu nepůsobí nějak vyhroceně a dramaticky. Čas je nakonec změřen a i ta duha se rozklene.
Převládající emocí, již film Tacho vyzařuje, je jakási radostná bezradnost. Jako kdyby nebylo známo, co se chce vyprávět, jak (dialogy!) a proč, jak to natočit a jak to zahrát. Všichni zúčastnění si to ale užívají. Tacho je ten typ filmu, který parta kamarádů udělá ve volném čase, pak si ho pustí a hodně se u toho nasmějí. Divák, jenž si s nimi tu dovolenou neužil, spíše zírá.
***
Tacho ČR 2010 Režie: Mirjam Landová Hrají: Daniel Landa, Olga Lounová, Roman Pomajbo a další Premiéra 2. 12.
