Středa 18. května 2022, svátek má Nataša
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Rinaldo ztracený v českém lese

Česko

Nečekejte velkolepé létací stroje, hejna živých ptáků nebo kastrátské pěvecké virtuosy, Rinaldo v Národním divadle je spíš milé, ale přece jen skromné připomenutí barokního divadla.

Národní divadlo se připojilo k česko-francouzsko-lucemburskému projektu a barokní operu Rinaldo uvedlo jako připomínku 250. výročí úmrtí Georga Friedricha Händela (jde přitom o teprve druhou inscenaci Händelovy opery za existence ND). Oslava, ač poctivě odvedená, připomínala spíše ušlechtilý akademismus než hýřivé baroko.

Fronta svíček na forbíně Veskrze mladý francouzský inscenační tým se zkušenostmi ze svěžího projektu Měšťák šlechticem (Stavovské divadlo, 2006) přistoupil k Rinaldovi s až přílišnou pietou. Sám Händel by dnes dozajista výrazně krátil - v roce 1711 nebyla televize - a úkolem křesťanského rytíře Rinalda na křížové výpravě bylo tehdejší londýnské publikum hlavně vydatně pobavit. Přinejmenším dobové zprávy o kastrátských pěveckých virtuosech, velkolepých létacích strojích a hejnu živých ptáků o tom výmluvně svědčí.

Fronta svíček na forbíně v ND byla sice milým, ale jen skromným připomenutím barokního divadla. Režisérka Luise Moatyová aranžovala Rinalda jako krotký kompromis elegantních živých obrazů sošných sólistů v kostýmech se sotva postřehnutelnou gestikou v šerosvitu svíček. A šestice tanečníků i jeden Armidin kouřící drakovůz byli na barokní opulenci málo. Z kouzelného lesa bylo navíc do Jeruzaléma stejně daleko jako ze Šumavy - ale snad jsou roury rovných kmenů pro zájezdovou inscenaci skladnější.

Přes tyto výhrady je třeba Národnímu divadlu za večer při svíčkách poděkovat. Po delší době prezentovalo inscenaci se vzácně vyrovnaným obsazením a k úspěchu večera přispělo také seriózní hudební nastudování hostujícím orchestrem Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem. Jistěže barokní zpěváci uchvacovali většími hlasy, nicméně z desítky sólistů se zejména Adamu Plachetkovi a Marii Fajtové podařilo připomenout intenzitu barokního výrazu.

V nekončících vášnivých debatách o současném přístupu k barokním operám se ND přiklonilo k nedůslednému navození „autentické“ atmosféry. Proč však přece jen nedat současnému divákovi příležitost skutečně barokně užasnout?

HODNOCENÍ LN ***** Georg Friedrich Händel: Rinaldo

Dirigent: Václav Luks Režie: Louise Moaty Scéna: Adeline Caron Kostýmy: Alain Blanchot Světelný design: Christophe Naillet Choreografie: Francois Denieau Orchestr: Collegium 1704 Premiéra ve Stavovském divadle 4. dubna 2009

Sám Händel by dnes dozajista krátil - v roce 1711 nebyla televize -a úkolem křižáka Rinalda bylo publikum hlavně vydatně pobavit

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....