Jednou jsem byl nemocný, nešel jsem do školy a maminka mi do postele přinesla mapu Evropy. Žasl jsem a celý život mám obdiv nad jejím tělesným tvarem, z něhož je vidět i bohatý život duševní. Oproti tomu Austrálie je na pohled hloupá. Uvědomil jsem si už tehdy riskantní polohu Islandu. Já dodnes čtu i romány s použitím mapy. Když se v knize píše, že se před námi k západu otevírá mořský záliv, po jehož břehu jde železnice překračující řeku tekoucí od jihovýchodu, já si po každé najdu, kde to je.
Poloha Japonska je očividně havarijní. Je to nárazník chránící pevninu před oceánem. Já nemám k Japonsku moc dobrý vztah: od té války. Ale zlepšuju si ho pod dojmem nové japonské literatury a od doby, co znám paní Iwashitu. V jednom ohledu však jsem dávno na straně Japonska proti Rusku. Hleďte na tu obrovskou masu řídce osídlené hlíny na východě Ruska a řekněte mi, proč se tak drali o ostrov Sachalin, který byl před válkou rozdělený, a o Kurilské ostrovy. Já vím: za trest. Ale bylo by rozumné, lidsky i politicky krásné, kdyby Rusové ty Kurily Japoncům nechali. Já jim to zde navrhuju. To by byl konečně velmocenský čin.
Ale dostali jsme špatnou zprávu z Brumova. Na hrobě paní učitelky někdo ukradl bronzový kříž. Náhrobek dělal Otmar Oliva, má tvar rozevřené knihy, do jeho pískovce byl kříž vložen. Zloděj ho musel z kamene vyrvat, vypáčit, vylomit. Naši přátelé už tam zahájili pátrání.
A to mne vrací k názoru, že zloději se mají střílet. Totiž aby jich ubývalo! Pohodlným ubytováním ve vězení jich přibývá. Naši zákoníci nedávno vyhlásili, že to by byla vražda. Ano: ale vražda zloděje. Kdyby se jich takových pár stalo, myslím by zloději dostali strach. Psal jsem tu už, jak se to má dělat. Nastražit pro ně léčku a zabít je s kořistí v rukou. Myslím, že na jeden správně nastražený bicykl by se postupně chytlo několik zlodějů: na totéž kolo!
Zloděj, to není jen člověk, který krade. Je to deformovaná osobnost, která má zvrhlý postoj k nám ostatním: my máme pro něj pracovat. Policii se vysmívá, soudu se ani v případě dopadení nebojí. Ve vězení si odpočine a ještě se něčemu přiučí. Já vím, co namítnete: že toto by postihlo jenom ruční zloděje. Ale co ti hlavní, v bankách a na politických místech? Nevím. Tu by něco účinného měli vymyslet zákoníci, když jsou tak chytří. Zatím ale, jak všichni vidíme, zákon a soud stojí víc na straně pachatele. Vzpomeňte jen na případ, kdy tu byla mrtvola, zatčeni dva pachatelé, a propuštěni, jelikož každý říkal něco jiného.
Snažím se vzpomenout si, kdy já jsem přestal krást. Myslím, že když jsem přestal pást kozy. Ale to se tak nebralo: natrhat si hrušek nebo jablek. Krádež v pravém slova smyslu začínala, když to bylo s motykou: to jste si přisvojovali cizí práci. Ale co roste samo v přírodě… Diskutabilní případ býval, když se do lesa šlo se sekyrou.
