Tři filmy pro děti přišly společně do českých kin tento týden, ale jak to v pohádkách bývá, jen jeden z nich vede k cíli, který by za to stál. Kletba měsíčního údolí se stáčí ke školometskému poučování o pýše, Hannah Montana je reklamou na umělý život s písněmi další Disneyho hvězdičky s omezenou dobou trvanlivosti. Pouze Koralína otvírá svět za tajnými a tajemnými dveřmi, kde leží magické místo plné nástrah, nebezpečí a životních zkoušek. Místo, kde se plní všechna přání.
Jedenáctiletá Koralína by si ze všeho nejvíc přála, aby se svět točil kolem ní. Vstupuje právě do puberty a nedokáže bez znuděné uštěpačnosti a egocentrické ublíženosti přijmout to, že se právě odstěhovala někam na šedivý upršený venkov s rodiči, kteří na ni pro samou práci nemají čas. Za záhadnými malými dveřmi, které ve dne nikam nevedou, však najde paralelní domov, kde pro ni táta pěstuje kytky a máma vaří. Dokonce i otravný kluk Hubert tu vůbec nemluví. Jen se usmívá a zírá na dívku svýma děsivýma knoflíkovýma očima, které tu mají i ostatní. Všechno je tu tak dokonalé, až z toho mrazí.
Odkaz Burtona a Gaimana To, že Koralína není obyčejná prozářená pohádka, dají jasně najevo už první minuty, kde neznámá ruka rozpáře panenku a pak ji znovu vycpe a zašije. Zvlášť ve 3D formátu, v němž se v některých kinech Koralína hraje, vypadá tahle scéna plná pečlivých tahů ostré jehly dost působivě. V příběhu je od začátku přítomné nebezpečí skryté za líbivými věcmi, jejichž pozlátko je pohodlnější neprohlédnout, dokud na to není pozdě. Podobně jako zrcadlo nebo králičí nora fungují i tajemné dveře jako brána do dětské duše a vedou do hloubek úzkostí a nočních můr.
Jejich temnota má jen o něco světlejší odstín, než jakým barví své filmy Tim Burton. Kdyby Koralínu točil on, asi by byla ještě zábavně divnější, báječně excentrická nejen v detailech, jako je výstavka vycpaných psů tlustých sousedek. Ale pak už by to asi vůbec nebyl film pro děti.
Tvůrce Koralíny Henry Selick je nicméně Burtonem vzdělán a vycvičen jako režisér a hlavní animátor Předvánoční noční můry, z českých televizí známé jako Ukradené Vánoce. Neil Gaiman, uznávaný autor knižní předlohy, adaptované vloni jako komiks, taky není nudný autor, jenž by si myslel, že psát pro děti znamená zapřít ošklivé nástrahy dospívání a nutné nedokonalosti obyčejného života. O návrat do šedivého, nedokonalého, ale pravého světa nakonec Koralína bude muset hrát smrtelnou a vskutku napínavou hru. Utká se se svou Druhou matkou, od níž se musí osamostatnit a zachránit svou pravou mámu, již musí přijmout takovou, jaká je, aby se přestala chovat jako panovačný spratek.
Koralína je neobyčejná i tím, že je animovaná postaru, pracnějším a zdlouhavějším ručním stylem stop-motion, jenž obrázek po obrázku snímá trojrozměrné modely. Gaimanův komiks, především kresbu P. Craiga Russella, tím Selick obohatil o specifický vzhled alegorické fantazie, pokroucené strachy ze tmy a z bezduché dokonalosti. Mezi „píárkovými“ filmy typu Hannah Montana modrovlasá a zneklidňující Koralína opravdu vyčnívá.
HODNOCENÍ LN ****
Koralína a svět za tajnými dveřmi (Coraline)
USA 2009 Scénář a režie: Henry Selick Kamera: Pete Kozachik Hudba: Bruno Coulais Mluví: Tereza Taberyová, Dana Černá, Zbyšek Pantůček, Lukáš Hlavica, Martin Zahálka a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 11. 6. 2009
***
Film je neobyčejný tím, že je animovaný ručním stylem stop-motion, kdy se obrázek po obrázku snímají 3D modely
