Země potřebuje více dětí, Západ potřebuje více Rusů a svět dvě stejně silné, rovnoprávné a spolupracující velmoci. To byla tři hlavní témata každoročního vystoupení hlavy Ruské federace před Federálním shromážděním. Letos usnulo při řeči prezidenta Dmitrije Medveděva o něco víc poslanců než vloni.
Varuji vás, necháme se klidně uzbrojit!
Skoro z toho šel mráz po zádech. Pokud ovšem člověk poslouchal pozorně. Další závody ve zbrojení, soupeření velmocí, začátek nové studené války. Celé Federální shromáždění RF, před kterým každoročně hlava ruského státu přednese ve slavnostní, ale poněkud napjaté, atmosféře „výroční zprávu o stavu federace“, souhlasně pokyvovalo hlavami, ať už řekla „hlava“ cokoliv. Nikdo ani nehnul brvou, když nejvyšší představitel Ruska de facto vyslovoval závažné ultimatum: „Chtěl bych tomuto sálu otevřeně říci,“ halasil prezident a věděl, že mnohem více než osazenstvo v sále budou jeho slova zajímat osazenstvo Bílého domu, „že v příštím desetiletí nás čeká následující alternativa: buď bude dosaženo vzájemné dohody o protiraketové obraně a vytvoříme plnohodnotný společný mechanismus spolupráce, nebo? Nebo začne nové kolo závodů ve zbrojení. A my budeme muset přijmout rozhodnutí o rozmístění nových úderných prostředků. Je jasné, že tento scénář by byl velmi obtížný,“ prohlásil prezident upřímně, neboť Rusko teď může potřebovat cokoliv, jen ne nějaké zásadní zbrojařské závody.
Ruské zbrojovky zápasí o život a došlo to už tak daleko, že ruské ozbrojené síly nakupují vojenskou techniku i zbraně v zahraničí. Ne že by se ruským zbrojařům nelíbilo, kdyby dostali nějaké větší zakázky. Takové závody ve zbrojení jsou pro výrobce hlavní a munice obrovskou vzpruhou, ale kdo by zaplatil materiál, oprášení starých strojů a vývoj nových, účinných věciček na zabíjení? Ruský občan už není sovětský pochop, který držel „hubu a krok“ a pracoval ani ne tak pro blaho své, jako svých komunistických vůdců a obrovské Rudé armády. Medveděv teď nemůže takové nerovné soupeření rozhodně potřebovat. Jeho ekonomika není na žádný zbrojařský maraton připravena. Ještě ne.
Rusko potřebuje více dětí – Slované, vzchopte se!
Zatím má totiž Rusko dostatek vnitřních fatálních problémů. A tak ta část projevu prezidenta Medveděva, která se týkala světové bezpečnosti a spolupráce s NATO, žádné zděšení nezpůsobila. Zřejmě byli všichni ruští poslanci a senátoři dojati hlavním tématem vystoupení – dětmi. Jenže, málokdo skutečně věří, že právě dětské osudy leží prezidentovi na duši nejvíc.
Témata „děti“ a „sociální starostlivost státu“ jsou ale líbivá.
Když se „dítě“ správně uchopí, získá lídrovi další body v předvolebním boji. Rok 2012, kdy se bude rozhodovat o tom, kdo vezme Rusko do rukou na příští období, se nezadržitelně blíží. A tak se letošní „Poslání“ populismem a nesplnitelnými předsevzetími jen hemžilo.
Medveděv chce zvýšit platy státnímu aparátu, důchody penzistům, šetřit elektřinu, stavět větší domy, začít vyrábět čistě ruské superpočítače, umožnit všem Rusům dýchat čistý vzduch a vytvořit miliony pracovních míst. Pravda, prezident přiznal, že obrovské množství vražd, přepadení, znásilnění a jiných kriminálních činů (mj. i těch, které jsou páchány dětmi a na dětech) svědčí o nepříjemném prorůstání podsvětí, politiky a policie. Ale prý to zas tak nevadí. Rusko i s touto „koulí na noze“, kterou za sebou vláčí nejeden rok, čeká podle jeho vůdce „veliká budoucnost“. Nesmí ale do té doby, než se dočká alespoň částečného rozkvětu, vymřít. Právě proto se Medveděv dětem, hlavně těm ještě nenarozeným, tolik věnoval.
Současná populační „exploze“ mu musí dělat starosti. Rusové umírají mnohem dříve než zbytek Evropanů, na což má ruský prezident jednoduchý recept: sportovat a zahodit cigarety. Jenže to asi stačit nebude. Neruské národy obývající Ruskou federaci se i bez chytrých rad svých vůdců a s cigaretou v puse rozmnožují mnohonásobně rychleji než Slované. A nápad Medveděva, že za třetí dítě dostane rodina dárek v podobě pozemku, se může obrátit právě proti etnickým Rusům. Kreml takto brzy rozdá většinu Ruska početným rodinám obávaných muslimů. Vždyť v Moskvě z některých čtvrtí snědá mládež už vytlačuje z ulic tvarohové vrstevníky. Namísto nových pravoslavných chrámů se muslimská „zatím menšina“ snaží prosadit stavbu mešit. Nebo navrhuje, aby se chrámy staly alespoň o muslimských svátcích přístupné pro vyznavače Alláha – stačí prý hodit na ukřižovaného Krista, v Koránu zvaného Isu – hadr, a ikony nacpat do zákristií – islám nemá rád modloslužebnictví.
Medveděvovi to dělá vrásky na čele. I když v jeho „Poslání“ nebylo ani slůvko o hrozbě islámské expanze, demografické ukazatele jsou neúprosné. Jenže ruský prezident je prezident všech, jak pravoslavných Slovanů, tak burjatských buddhistů i kavkazských muslimů. A Moskva je hlavním městem každého z občanů RF. Zakazovat někomu stěhovat se na moskevská sídliště, studovat na moskevských vysokých školách nebo se modlit v moskevských ulicích znamená zbavit se milionů voličů. Rusku, stejně jako Americe, nezbývá než se smířit s tím, že barva kůže a vyznání nejsou pro získání nejvyšší funkce určující. Takže se může stát, že na prezidenta bude brzy úspěšně kandidovat pravověrný muslim.
*** Díky úniku informací prostřednictvím WikiLeaks se celý svět dozvěděl, že Medveděva považují v Americe za ubohého, „váhavého střelce“ a Batmanova (Putinova) „Robina“. Kdo Medveděva při jeho zásadním projevu tento týden pozoroval, nemohl než dát americkým diplomatům za pravdu. Jestliže ve svých blozích prezident RF ještě sem tam projeví krapet odvahy a kritizuje zatuchlý politický systém v zemi, na oficiální úrovni dává najevo, že má ze svého pána a premiéra strach. Jak prohlásil jeden z ruských novinářů, který se přesunul nedávno ze státních médií do internetové opozice: „Jeho řeč byla podobná polévce pro chudé: sem tam kousek zelí, ale masa málo. Celkově – úplně bez chuti“.
***
Rusko čeká podle jeho vůdce „veliká budoucnost“. Nesmí ale do té doby, než se dočká alespoň částečného rozkvětu, vymřít.
V Moskvě z některých čtvrtí snědá mládež už vytlačuje z ulic tvarohové vrstevníky.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, spolupracovnice LN
