HOUSTON/PRAHA V prvních měsících na oběžné dráze se rozhodně nepředře. Robot s označením R2, tedy robonaut druhé generace, musí počkat do konce května, až za ním v ruském Sojuzu přiletí americký astronaut Michael Fossum, který byl pro práci s ním vyškolen. Robonaut se ale vydal do vesmíru už tento týden. Doplňuje šestičlennou posádku raketoplánu Discovery - nemá ale rezervované sedadlo, musí se spokojit s umístěním ve skladovém modulu Leonardo, který raketoplán na stanici přiváží. Nápad poslat robota do vesmíru totiž vznikl na poslední chvíli a bylo nutné najít místo, kam se vejde. Při startech se pečlivě zvažuje každý kilogram, robot přitom váží přes 130 kg a měří 110 cm.
Robota tvoří jen torzo od pasu nahoru - nohy ve stavu beztíže potřebovat nebude. Může být připevněn k vozíku, stojanu nebo jinému podstavci. Aby volně nepoletoval po stanici, bude přišroubován ke stěnám nebo podlaze.
Místo mozku 38 počítačů Výhledově se počítá s jeho využitím při výstupech do volného prostoru, kde by mohl pomáhat astronautům nebo je dokonce zastoupit. K tomu ale bude potřebovat baterie, které zatím nemá. Zatím si v krosně na zádech nosí jen měnič napětí. V obvodech americké části kosmické stanice je totiž napětí 27 voltů, robot ale funguje na 120 voltů.
Místo očí má pět kamer. Čtyři fungují ve viditelném spektru a jsou umístěné v přilbě na hlavě ve dvou párech vedle sebe. Robot tedy vidí trojrozměrně. Pátá, infračervená kamera pomáhá odhadovat vzdálenosti a nachází se zhruba tam, kde lidé mívají ústa.
Mozek byste ale v hlavě hledali marně. Všech 38 počítačů, které řídí jednotlivé funkce, se nachází v břiše. Popovídat si s robotem astronauti nemohou - není vybaven žádným zvukovým systémem ani displejem. Informace si vyměňuje bezdrátovým připojením s palubními počítači.
Na jeho vývoji začala americká kosmická agentura pracovat už v roce 1997. „Tehdy NASA získala peníze na vývoj humanoidního robota pro využití na Zemi i ve vesmíru,“ připomíná Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd ČR. Počátkem tisíciletí se dokonce uvažovalo o jeho nasazení při opravě Hubbleova kosmického dalekohledu. Nakonec se ale ukázalo, že bude jednodušší a levnější poslat k dalekohledu živé astronauty.
V roce 2006 zdroj státních peněz pro vývoj robota vyschl. „Mezitím pracovala firma General Motors na vývoji robota pro nasazení ve výrobě aut. Rozhodla se proto know-how NASA převzít a dál projekt financovat. Tak vznikl robonaut druhé generace,“ říká Antonín Vítek. Před vysláním R2 do kosmu ale bylo nutné vyhovět přísným bezpečnostním požadavkům. Kostru proto tvoří hliníkové slitiny a tělo kryje nehořlavá látka z uhlíkových vláken obalených niklem. Klouby na rukou a prstech jsou vybaveny pružinami.
V budoucnu by roboti mohli pomáhat lidem při vzdálenějších letech, třeba na Měsíc nebo Mars, a vykonávat za ně složité a nebezpečné úkoly. Na kosmickou stanici směřují hlavně z výzkumných důvodů. „Konstruktéři musejí ověřit, jak se budou všechny systémy chovat ve stavu beztíže,“ konstatuje Antonín Vítek.
Až na stanici přiletí robonautův guru, přestěhuje se R2 ze skladu do laboratorního modulu Destiny. Tam bude Michael Fossum testovat jeho schopnosti. Pro začátek se počítá s tím, že robot bude pomáhat s rutinními úkoly, jako je výměna filtrů v klimatizaci nebo luxování. To může znít úsměvně, ale ve stavu beztíže je prach nepřítelem číslo jedna.
Pokud chcete robotovi i celé posádce zamávat, můžete. Dnes krátce po 18. hodině nad našimi hlavami proplují dvě jasné „hvězdy“ od západu k východu - nebude to nic jiného než kosmická stanice následovaná raketoplánem. Osm minut po půl osmé se objeví už jen jedna velmi jasná hvězda. Raketoplán už bude tak blízko od stanice, že budou obě tělesa splývat. O dvacet minut později se spojí a na stanici k šesti stálým obyvatelům z masa a kostí přibude sedmý z hliníku.
