Rodiče prvňáků, kteří se letos přišli zapsat do základní školy v Řevnicích, odpovídali vedle běžných otázek ještě na jednu novou. Měli říct, jestli dávají přednost tomu, aby se jejich dítě učilo psát tradičním vázaným písmem, anebo raději jednodušším Comenia Scriptem.
„Z šestapadesáti jich téměř polovina dala přednost Comenia Scriptu, pár jich přihlásilo dítě do Řevnic dokonce jen proto, aby se mohlo učit nové písmo, třetina konstatovala, že nevědí, co Comenia Script je,“ říká ředitelka školy Štěpánka Rajchlová. Začátkem dubna proto uspořádá pro rodiče prezentaci a pak jim dá znovu vybrat. Předpokládá, že ze tří tříd budou dvě psát nově, jedna postaru, ale předem nevylučuje ani jinou možnost.
Maminka si přála, aby její dcera psala postaru Řevnická základní škola je jednou ze 34 škol, v nichž se nespojované psací písmo bez tradičních kliček letos ověřuje prvním rokem.
Schválně jsme s návštěvou čekali skoro do jara, až budou děti psát vedle velkých písmen také malá, protože rozdíl se projeví hlavně u nich. První třída zrovna psala jednoduché věty: „Máma jí“ a „Ája lepí“. Tedy ne úplně celá. Jedna ze žaček, Karolínka, cvičila místo toho tradiční malé psací „d“, protože její maminka si přeje, aby dcera psala vázaným písmem.
„Samozřejmě to respektujeme,“ říká ředitelka Rajchlová, předpovídá však, že holčička u kliček nezůstane. „Já učím češtinu na druhém stupni a mám zkušenost, že od šesté třídy zůstávají u psacího písma tak, jak se je naučily na začátku školní docházky, jen dvě až tři děti. Časem je začnou kvůli jednoduchosti a čitelnosti kombinovat s tiskacím. Mnohdy už ani nevědí, jak se vlastně správně píše velké psací dé nebo ká.“
To byl ostatně jeden z důvodů, proč ředitelka školu k ověřování Comenia Scriptu přihlásila. Dalším byla podle ní i chuť učitelů. A nejen těch mladých. Roli sehrála i další zkušenost. „Já si už ve čtrnácti letech všimla, že Němka a Francouzka, s nimiž jsem si dopisovala, píšou jinak než já. Jejich písmo mi připomínalo kurzívu a vlastně bylo velmi blízké Comenia Scriptu,“ uvědomila si dodatečně.
Vraťme se ale do třídy. Její složení se nejspíš neliší od složení většiny prvních tříd. Mezi pětadvaceti dětmi jsou dva leváci a najde se i chlapec s dysgrafií, tedy poruchou, která mu psaní velmi ztěžuje. Jeho lavice se pozná podle toho, že má, na rozdíl od ostatních, na hraně stolku nalepený pásek s jednotlivými písmeny, aby si mohl jejich tvar, pokud si jej nepamatuje, snadno připomínat.
Všechny děti včetně leváků píšou úhledně, ale hlavně, nezdá se, že by jim to dělalo nějaké obtíže. Tomuto faktu přikládá jejich učitelka Michaela Sklenářová obzvláštní význam. „Ve všech předchozích třídách, tedy těch, kde se žáci učili psát tradičně, to bylo většinou tak, že prvňáky docela bavilo kroužit písmenka. Jakmile jsme je ale začali spojovat do slov, najednou ochladli. Namísto radosti ze psaní přišla obezřetnost.“
Kdo má doma školáka v začátku školní docházky, asi ví, jak děti u vázaného písma bojují s napojováním některých písmen. Například psacího „s“ a „o“. Nebo „v“ a „b“, které se ke všemu často podivně roztahuje jakoby do podoby „le“. Napravovat to příliš naléhavě znamená soustředit se na formu víc, než je zdravé. Vždyť písmo nemá být cílem, ale prostředkem ke sdělení, vyjádření něčeho.
V případě Comenia Scriptu píšou děti víceméně stejná písmena, která jsou zvyklá vidět v knížkách a která se mnohé z nich spontánně naučí napodobovat ještě v předškolním věku. Nemusí se učit od každého písmene čtyři podoby, rozuměj malé a pak i velké tiskací a malé a velké psací.
Není mezera jako mezera Vzhledem k tomu, že se písmena nespojují (přesněji řečeno mohou, ale nemusejí se spojovat), vzniká určitý problém s mezerami. Je třeba, aby mezery mezi jednotlivými slovy byly větší než mezery mezi jednotlivými písmeny ve slově. Učitelka Sklenářová to řeší proužky papíru, které jsou dětem pořád k dispozici. Když dopíšou slovo, naměří si svislým proužkem odstup od dalšího slova.
Pomůcky mají i rodiče. Už na začátku roku dostali přehled písmen Comenia Script včetně šipek, které ukazují, jak nejlépe táhnout tužku. Nestěžují si a ti, kdo mají starší dítě ve vyšším ročníku, takže znají trampoty s nacvičováním tradičního vázaného písma, jsou většinou přímo nadšeni.
Spokojenost učitelů, kteří se k experimentu připojili, pak potvrzují na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, která je odborným garantem ověřování.
Hrozí dětem roztříštěné myšlení?
Ovšemže se ozývají i výhrady. Například předseda České grafologické komory kulturolog Jan Jeřábek míní, že nespojitost nebo obtížná spojitelnost písma může vést k určité roztříštěnosti a fragmentárnosti vnímání, prožívání i myšlení.
(Ve skutečnosti se písmena Comenia Script spojovat dají. Mají k tomu dokonce na své pravé straně nakročeno. Co u nich nenajdeme, jsou kličky známé z písmen, jako jsou třeba j, ypsilon nebo ef.)
Objevují se i obavy, že nové písmo bude drahé. Ředitelka Rajchlová připouští, že písanky pro jednu třídu stály skutečně o něco víc než písanky tradiční. Přikládá to ale logickému důvodu: když se něco tiskne v malém nákladu, je to vždycky dražší. Pokud se písmo stane masovějším, měla by se cena srovnat.
A stane se písmo masovějším? Rozhodnutí o tom, jaké písmo se budou učit příští prvňáci, je nyní už jen na ředitelích škol. A samozřejmě trochu i na rodičích, s nimiž o tom ředitelé většinou mluví a jimž dávají na vybranou. Není vyloučeno, že napříště už si budou rodiče podle písma, které se prvňáci učí, dokonce vybírat školu.
