Podle ministerstva spravedlnosti nemá Jiří Wonka na odškodnění nárok, protože k němu jeho bratr neměl v době své smrti vyživovací povinnost.
Jiří Wonka je starším bratrem mrtvého disidenta, sám byl za minulého režimu z politických důvodů ve vězení (na snímku v roce 2008).
„Jediné odškodnění, které je stát ochotný vyplatit, je náhrada ušlého výdělku za dobu věznění. Celkové odškodnění 2473 korun ale stát určuje podle částek stanovených v roce 1990, kdy byla zcela jiná mzdová a cenová hladina,“ sdělil ČT advokát. Náhrada mzdy je momentálně 83,33 koruny za den věznění.
Müller míní, že vláda má možnost, aby výši této částky upravila nařízením. Opakovaně na to upozorňoval ministerstvo spravedlnosti. „Někteří rehabilitovaní považují přiznané odškodnění za výsměch a odmítají ho převzít. Naposledy jsem se v této věci obrátil na ministryni spravedlnosti loni v listopadu. Odpověď jsem zatím neobdržel,“ dodal advokát.
Komunisté ho ve vězení týrali, nakonec ho nechali umřít. Disident teď dostane medaili |
Pavel Wonka se stal posledním člověkem, který v komunistických celách v Československu přišel o život. Zemřel v dubnu 1988 za dosud nevyjasněných okolností v 35 letech, zejména kvůli zanedbání lékařské péče.
Zpráva o Wonkově úmrtí vyvolala pobouření i ve světě. Pohřeb se uskutečnil v rodném Vrchlabí za účasti asi 2000 lidí, včetně signatářů Charty 77, členů Jazzové sekce a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, ale i zástupců osmi velvyslanectví západních zemí. Za Wonkovu smrt nebyl nikdo potrestán. Jiří Wonka řadu let usiluje o očištění bratrova jména.
Do zápasu s minulým režimem se Wonka pustil v polovině 80. let. Jeho nejvýraznějším počinem byla roku 1986 snaha kandidovat podle tehdy platných zákonů do Federálního shromáždění, spolu s ním usiloval o kandidaturu i jeho bratr Jiří. Komunisté jejich snahu zatrhli, oba je místo mezi politické zástupce lidu poslali do vězení. Pavel Wonka si za to odseděl 21 měsíců, dohromady strávil v totalitních celách přes tři roky.
Průběh procesu kvůli své kandidatuře zachytil v několika esejích s právní tematikou, které pojednal jako polemiku s komunistickou justicí. Právě tato část Wonkova vzdoru se všeobecně nejvíce cení. „Jeho příběh byl výjimečný v určité zarputilosti a způsobu, jakým se rozhodl proti režimu vystupovat. Využíval legální prostředky jako petiční právo, stížnosti a kandidaturu do Federálního shromáždění, což považuji za mimořádný čin,“ řekl již dříve serveru Lidovky.cz respektovaný historik Petr Blažek. Podle něj osobitý disident v podstatě doložil to, že komunisté se nedrželi ani vlastních zákonů.
