Cesta na mule nebo oslu z Nazaretu trvala pět či šest dní. Josef šel pravděpodobně pěšky. A tak může skutečnost, že Marie cestovala s ním, naznačovat, že i ona měla v oblasti Betléma majetek na své jméno, který musel být při římském sčítání zaregistrován. Pokud je tomu tak, znamenalo by to, že její otec zemřel bez mužského dědice a že Marie byla jeho nejstarší dcera. Josef cestoval s ní ze zřejmých důvodů - ale pravděpodobně i on měl v této oblasti majetek a jako Mariin zákonný ochránce musel také spolupodepsat její dokument. A proč se pro ně nenašlo místo „pod střechou“, když tam dorazili? Jediným rozumným vysvětlením je, že Betlém byl přeplněn: do této starobylé vesnice se vrátilo kvůli sčítání mnoho lidí. V zemi mohla být roztroušena řada takových „Davidových potomků“. Hrstka jich nejspíše žila i v Nazaretu, takže Josef a Marie možná cestovali na jih jako součást menší skupiny.
Je tu však ještě jiný alternativní výklad. Hostinec nebyl místem vhodným pro ženu k porodu. Je-li tomu tak, pak se mohl pravděpodobně skrblický hostinský (jak jej předvádí mnoho her o narození Páně) pokoušet prokázat Marii laskavost: nabídnout jí něco příhodnějšího - teplejšího a soukromějšího. A zavedl ji na to nejteplejší místo vzadu za domem - do jeskyně.
Zpočátku nám to může připadat velice podivné. Ale mnoho domovů bylo v prvním století vybudováno z přírodních jeskyní a v chladném počasí se tu choval také dobytek.
Narození s přídechem hanby Pro Ježíše to byl skutečně nepříznivý start, skromný vstup do života. Skutečnost, že Marie ještě nebyla řádně provdána, ale jenom „zaslíbena“ Josefovi, ještě dodával tomuto výjevu přídech hanby a potupnosti. Lukášovo evangelium zdůrazňuje skromné okolnosti Ježíšova narození. Nepřekvapuje proto, že v jeho zprávě jsou prvními lidmi, kteří navštíví Ježíše, místní pastýři. Naproti tomu z Matoušova evangelia vycítíme autorovo soustředění na královskou povahu Ježíšova narození. Návštěvníci, o nichž se zmiňuje Matouš (přišli patrně o hodně později - neboť Herodes nařídí povraždit všechny děti až do věku dvou let), jsou exotičtější. Jsou to záhadní „mudrci od Východu“, kteří hledají „krále Židů“ a přinášejí mu odpovídající dary zlata, kadidla a myrhy. Lukáš však dává také jasně najevo, že tu jde o něco víc, než se na první pohled zdá. Neboť zjevení andělů s jejich mocným poselstvím dosvědčuje, že jde o narození zcela odlišné od jiných: toto dítě je Bohem jmenovaný „Spasitel“.
Pro Lukáše jako pohana je dobrou zprávou, že to není jenom židovský mesiáš („Kristus“), ale také „Pán“, jehož příchod přinese požehnání a „mír na zemi“, a to „všem lidem“. Tato událost se může zdát v tak zaostalé provincii, daleko od císaře Augusta, bezvýznamná. Ale Lukáš chce, aby jeho čtenáři uznali Ježíše jako pravého Pána celého světa. Bude to božský zvrat ohromných rozměrů. Neboť v tomto dítěti, jak řeknou jiní novozákonní autoři, spatřujeme samotného Boha, vstupujícího v lidské podobě do svého vlastního světa: ,,Slovo se stalo tělem.“
A protože je tomu tak, stává se Betlém místem, kde do času vstoupila věčnost a do stvořeného světa vešel jeho Stvořitel. Drobné, bezvýznamné místo, ale v jeho „temných uličkách“, jak praví koleda, svítí „světlo věčné“.
O autorovi| Peter Walker přednáší biblistiku na univerzitě v Oxfordu, podnikl mnoho cest do Svaté země. Knihu nazvanou Po stopách Ježíše vydalo nakladatelství Euromedia Group. Text upravila redakce Lidových novin.
