Pondělí 29. listopadu 2021, svátek má Zina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Romantik buržoazní společnosti

Česko

V osobě Irvinga Kristola, který zemřel minulý pátek, odešla vůdčí osobnost generace amerických intelektuálů - bojovníků na kulturní frontě studené války. Prolistujte jeho texty a vidíte, co znamená být veřejným intelektuálem. Orientace v dějinách západní civilizace (to „dědictví židovsko-křesťanské kultury“, na něž se mechanicky odvolávají naše politické strany) byla stejnou samozřejmostí jako angažovanost v aktuálním politickém dění -ne ve smyslu přijímání politických funkcí, ale ve smyslu poznatku, že „ideje mají následky.“

Poslední zbytky podobného intelektuálního nasazení v našem prostředí můžeme najít na stránkách předúnorových časopisů v textech lidí jako Václav Černý a Ferdinand Peroutka. Právě srovnání s Kristolovou generací ukazuje jednu nejasně vnímanou skutečnost. Hranicí, kterou sekulární část tehdejších demokratických intelektuálů nebyla ochotna překročit, byl socialismus. Odmítali osočování komunistů, kteří jim předhazovali, že nejsou skutečnými socialisty; zároveň ovšem nikdy nedomysleli, jak by ten jejich demokratický socialismus měl po politické a ekonomické stránce fungovat. Tím se dostali do intelektuální defenzivy ještě dřív, než je komunisti umlčeli (jasněji než kterýkoli Čech popsal toto selhání americký historik Bradley Abrams v knize The struggle for the soul of the nation: Czech culture and the rise of communism z roku 2004; antologie z díla těch pár vesměs zapomenutých duchů, kteří na heslo socialismu nepřísahali, vyšla v roce 2001 pod výstižným názvem Na ztracené vartě Západu). Případná intelektuální cesta od socialismu pak u nás byla okolnostmi zahrazena. Osmašedesátničtí reformisté se napájeli v 60. letech, ale i později v exilu a disentu, téměř výhradně ze západních levicových pramenů. Tak se stalo, že lidé jako Kristol - liberální antikomunisté, kteří jimi zůstali, i když se liberalismus posouval stále doleva, takže si začali říkat neokonzervativci - u nás nemají protějšky.

Kristol patřil ke generaci židovských intelektuálů, která studovala před válkou na newyorské City College. V tamním studentském politickém kvasu tíhl k antistalinistickým trockistům. Střety s komunisty a jejich intelektuálními souputníky však vyústily v to, že Kristol a někteří jeho přátelé nezůstali u antikomunismu, ale šli dál k odmítnutí socialismu.

Někteří z této generace se věnovali více čistým sociálním vědám -i u nás vyšly po listopadu práce sociologů Petera Bergera a Daniela Bella. Kristol nebo jeho přítel Norman Podhoretz byli původně literární kritici, ale byli taky političtější. Možná víc než Kristolova podpora Reaganovy antisovětské ofenzivy je s odstupem času zajímavější a záslužnější jeho obhajoba buržoazní společnosti. Kristol uznával, že je „prozaická nejen formou, ale i podstatou. Je to společnost organizovaná pro užitek a pohodlí obyčejných mužů a žen, ne pro produkování hrdinných, pamětihodných osobností. Je to společnost hledící vyžít co nejlépe v tomto světě, ne ho přetvořit tragédií či zbožností. Je zakořeněna v té nejobyčejnější a nejsvětštější lidské motivaci: vlastním zájmu.“ O její kultuře darmo mluvit - je jediná, v níž „je přípustné brát happy endy vážně,“ připouštěl. Nicméně v konkurenci utopických a fanatických ideologií je to to nejlepší, co máme.

Jakýsi kulturní Marshallův plán Kristol byl hybnou silou několika časopisů a nadací, ale z našeho hlediska je nejzajímavější jeho činnost v Kongresu (či Asociaci) pro kulturní svobodu. Vznikl v roce 1950 s cílem sdružovat a podporovat antikomunistické intelektuály. Financoval kulturní časopisy v oslabené západní Evropě. Šéfredaktory nejúspěšnějšího z nich, britského Encounteru, byli básník Stephen Spender a Kristol. Publikovali v něm třeba Arthur Koestler, W. H. Auden, Isaiah Berlin, Ignazio Silone či Jorge Luis Borges. Ale v roce 1967 vyšlo najevo, že ho částečně financovala CIA. Spolu s pomocí francouzským a italským demokratickým politikům a odborářům to byly snad ty nejlépe vynaložené fondy CIA za celou studenou válku - jakási kulturní obdoba Marshallova plánu. Pro levicové intelektuály to byla příležitost Encounter diskreditovat; Kristol to chápal jako příležitost ke zcela oprávněné obraně vlastní civilizace. To, že moderní a postmoderní kultura situuje sama sebe do opozice k převládajícímu společenskému řádu, považoval za historickou anomálii a zvrhlost. Tenhle spor, základnější než dobový spory o sovětský socialismus, ovšem Kristol nevyhrál.

Člověk, který absolvoval intelektuální pouť, již by za svobodnějších podmínek možná prošli i někteří jeho čeští vrstevníci, je tak u nás v zásadě neznámý. Chraňbůh, že by jemu nebo někomu podobnému nějaký český prezident dal státní vyznamenání.

O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Konec podzimní nudy: Zkraťte si čekání na Ježíška v BRuNO family parku
Konec podzimní nudy: Zkraťte si čekání na Ježíška v BRuNO family parku

Víte, jaký je rozdíl mezi slovy zábavní a zábavný? V případě BruNO family parku v Brně rozhodně žádný! Vydejte se spolu s námi do zábavního parku,...