Jako fotbalista vyhrál současný šéf UEFA Michel Platini mistrovství Evropy, třikrát po sobě získal Zlatý míč, ale ani jednou nedokázal porazit Československo.
PRAHA Výčet úspěchů jednoho z nejlepších tvořivých záložníků historie, který se sám označuje za fotbalového romantika, je opravdu bohatý. A navíc se neuzavřel ani poté, co Platini pověsil kopačky na hřebík. V porovnání s trenérskou i funkcionářskou dráhou ale vyvolává hráčské umění letos třiapadesátileté legendy stále nejvíc uznání.
„V osmdesátých letech byl vynikající. Elegantní s nápaditými myšlenkami. Uměl nahrávat i zakončit. Prostě komplexní fotbalista,“ zavzpomínal Antonín Panenka. „Potom se Platinimu vyrovnal snad jedině Zidane,“ zauvažoval František Straka. Oba se se slavným nositelem desítky na trávníku potkali.
Ve francouzském dresu si Platini zahrál proti Československu celkem třikrát. V roce 1976 proti budoucím evropským šampionům za Francii debutoval a vstřelil hned první gól. O tři roky později nezabránil v Bratislavě prohře výběru země galského kohouta 0:2 v kvalifikaci na evropský šampionát. Tehdy u toho byl Panenka, stejně jako na mistrovství světa 1982. V závěrečném utkání ve skupině se Platini podílel na remíze 1:1, která poslala Československo z turnaje domů.
Poprvé na sebe oba fotbaloví mágové narazili už v první polovině sedmdesátých let. Rané setkání si Panenka vybavuje ještě dnes. „S Bohemkou jsme byli na zájezdu po Francii a hráli proti Nancy, kde Platini začínal pod dohledem svého otce. Bylo mu teprve sedmnáct, ale už patřil do základu.“ Straka: Je to revolucionář Kdo chtěl vidět hvězdného Platiniho ve vrcholné formě, měl unikátní možnost v roce 1985 na Spartě. K odvetě čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí přijel do Prahy jako mozek suverénního Juventusu. Rozhodnuto o postupu bylo prakticky už po prvním zápase v Turíně, který „Stará dáma“ vyhrála 3:0. V odvetě alespoň domácí zmírnili zklamání vítězstvím 1:0. Jízdu následného držitele trofeje ale sparťané zastavit nemohli.
„Mnohokrát nebyl tolik vidět, ale ve zlomových okamžicích se ukázal a poslal smrtící pas nebo sám rozhodnul,“ zhodnotil Platiniho přednosti Straka, jeden z členů tehdejší sparťanské obrany. Jak šlo téměř vždy usměvavého Francouze uhlídat? „To vlastně pořádně nešlo. Byl to tak inteligentní hráč, že by si s osobním bráněním poradil. Snažili jsme si ho předávat a zdvojovat,“ popsal Straka.
Fotbalový svět pečlivě sledoval další kroky Platiniho i po roce 1987, kdy svoji hráčskou kariéru uzavřel. „Spíš jsem myslel, že se ponoří víc do trenéřiny,“ snažil se odhadnout Straka. Jako kouč Platini dovedl Francii na mistrovství Evropy 1992, potom se už upnul výhradně na práci funkcionáře. Postupně vystoupal až na nejvyšší stupínek v evropském fotbale. „To nečekal nikdo, možná ani on ne. Ten přechod není jednoduchý. Je ale dobře, že se do takové funkce dostal člověk, který s fotbalem něco zažil,“ tvrdí Panenka. Reformy, které Platini jako šéf UEFA prosazuje, vnímá Straka pozitivně. „Narušil se určitý stereotyp. Platini je trochu revolucionář, navíc se nebojí své nápady realizovat. Fandím mu dál.“
Co dokázal Platini
* jako hráč: mistr Evropy 1984, bronz na MS 1986, vítěz PMEZ 1985, vítěz PVP 1984, mistr Itálie 1984 a 1986, mistr Francie 1981, vítěz Francouzského poháru 1978, trojnásobný vítěz Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy (1983, 1984 a 1985) * jako trenér: s Francií postoupil na Euro 1992 * jako funkcionář: předseda organizačního výboru MS 1998, člen výkonných výborů FIFA a UEFA (od 2002), předseda UEFA (od 2007)
