I odborníci se mohou mýlit, především při nedostatku času a prostředků. A tak například odhalování zásilek chráněných druhů nebo hledání „jehly“ v kupce pralesních rostlin či hmyzu není nic jednoduchého. Proto se nelze divit, že vědci pracovali na postupu, který by jim umožnil snadné a jednoduché rozpoznávání druhů v „polních podmínkách“. Velmi výhodně se v tomto ohledu jeví genetické technologie.
DNA je samozřejmě unikátní pro každý druh. Ale přečíst ji celou není v „polních podmínkách“ (alespoň zatím) možné. Logickým krokem je tedy najít nějaký krátký úsek, který by se u většiny druhů lišil.
V případě zvířat se takovým univerzální klíčem k určování příslušnosti zkoumaného vzorku k danému druhu stala sekvence označovaná jako CO1. Jde o úsek 684 písmen DNA v buněčných mitochondriích (organelách, které se zabývají výrobou energie pro potřeby buňky). Je v něm zapsána část důležitého enzymu, který se vyskytuje u všech živočišných druhů.
Rostliny se ovšem ukázaly být tvrdším oříškem. Především proto, že se v porovnání s živočichy mnohem snáze kříží. Často tak vznikají hybridní jedinci s pomíchanými geny. Rostlinnou obdobu CO1 už zkoušela najít celá řada vědců a na stránkách odborných časopisů se objevily desítky studií navrhujících tu nebo onu část genomu.
Hledání shody bylo obtížné a překvapivě časově náročné. „Je to velmi citlivá otázka,“ tvrdil Kenneth Cameron z univerzity ve Wisconsinu ještě loni časopisu Nature. „Velkou roli hraje vědecká politika a osobní zájmy.“
Nyní se ovšem zdá, že se většinu sporů podařilo překonat. Časopis PNAS otiskl studii, která navrhuje, aby se jako „čárový kód“ rostlin používaly výsledky analýzy dvou oblastí nazvaných rbcL a matK. Návrh doprovází doklady o řadě úspěšných rozpoznávání druhů na základě těchto dvou úseků dědičné informace. Ještě důležitější jsou jména pod studií. Je jich celkem 83, a jak napsal časopis Nature, jejich seznam připomíná spíše příručku „Kdo je kdo“ v oboru genetických „čárových kódů“.
Díky tomuto širokému konsenzu se zdá, že se nový návrh velmi pravděpodobně stane novým standardem genetického rozlišování rostlinných druhů. Pokud tomu tak bude, lze během několika příštích let čekat celou záplavu studií, které popíší danou sekvenci u dalších druhů a umožní brzké využití rostlinného „čárového kódu“ v praxi.
Svou roli ve vytvoření tohoto konsenzuálního návrhu mohou podle zpráv z vědeckého zákulisí hrát i peníze. Několik významných nadací podporujících vědu údajně odmítlo financovat projekty související s vytvářením „genetického kódu“ rostlin, dokud nebude v tomto oboru schválen jednotný metr. Pokud by návrh dané skupiny vědecká komunita neodsouhlasila, mohly by finanční prostředky snadno přijít vniveč.
***
Nový postup umožní rozpoznat příbuzné druhy i v „polních podmínkách“
