Lidovky.cz: V případě exhumací vždy vzniká otázka, co s ostatky, které by byly vyzdviženy. Máte nějaké řešení?
Základní rámec upravuje zákon o pohřebnictví, který stanovuje, že s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky musí být zacházeno důstojně. Určuje také, za jakých okolností je možné provádět exhumace.
V souvislosti s Ďáblickým hřbitovem jsem ve spolupráci se zástupci organizací sdružujících bývalé politické vězně uspořádal již několik kulatých stolů a seminářů, jichž se účastnili odborníci z domácích i zahraničních institucí. Byli to historici, archiváři, archeologové i antropologové, kteří hovořili o svých zkušenostech s tímto tématem.
Velmi inspirativní byli zástupci polského Ústavu národní paměti, kteří se zabývali exhumací na podobném místě ve Varšavě, kde byly uloženy ostatky zavražděných obětí komunistického režimu. Popisovali nejen samotnou exhumaci, ale také archivní přípravu, hledání příbuzných a odebírání DNA.
V Polsku se pro uložení ostatků hrdinů pořádají státní pohřby. Pozůstalí mají samozřejmě právo rozhodnout, kde budou ostatky uloženy. V dalších případech je to věc dohody na základě podmínek stanovených zákonem.
Vhodné je také vytvořit pietní místo, kde budou ostatky důstojně pohřbeny. Může to být ve stejném areálu či na novém místě. Jedná se o ostatky lidí, kteří položili životy za to, abychom žili v demokratických poměrech.
Lidovky.cz: V případě Ďáblického hřbitova se ale bavíme i o těch, kdo nebyli na správné, hrdinské straně. Není pak taková otázka ještě eticky spornější?
