Mohlo by to tak vypadat, ale opravdu to není závist. Udělat rozhovor s Vladimírem Mečiarem byl v zásadě dobrý nápad – blíží se dvacáté výročí založení Hnutí za demokratické Slovensko, Mečiar už se dostal ze svých tradičních povolebních depresí a komunikuje s médii. Takže před kolegou z MF DNES klobouk dolů.
Dělat s Mečiarem rozhovor je přesto, jak zní hezký slovenský výraz, „otázné“. Dělal jsem s ním za posledních dvacet let několik rozhovorů a mnohem více jsem jich četl. Ne že by nebyly zajímavé, Mečiar je klíčová postava slovenských moderních dějin na úrovni Husáka, Dubčeka nebo Tisa. Dokáže v rozhovoru pobavit, říci mnoho kontroverzních nebo jen zajímavých věcí, nechá nahlédnout do zákulisí, pouští se do rozličných úvah, bojuje s vámi, ale přesto máte pocit, že vás jako novináře (zvláště toho zahraničního) bere jako partnera.
Má však jednu důležitou vlastnost, která jakýkoli rozhovor s ním problematizuje. Během rozhovorů lže, fabuluje, vymýšlí si, často naprosto zjevně v rozporu s fakty. Lže tak dokonale, že to vypadá, že tomu sám věří. Dívá se vám přitom do očí, usmívá se. Je si v té chvíli na první pohled tak jistý tím, co říká, že i když je při lži přichycen, nehne ani brvou a dál tvrdí svoji verzi.
Můžete být na rozhovor stokrát připraveni, mít před sebou Mečiarovy autentické citáty, léta studia, policejní důkazy, rozsudky soudů, ale bývalý slovenský premiér si stejně řekne, co chce. A řekne to s takovou suverenitou, že vy najednou znejistíte, zda to, co jste do té doby věděli, náhodou není lež. A zda ta lež, kterou vám překládá, není pravda.
Mečiarovy oči v sobě mají cosi hypnotického. Přestože je ale tak přesvědčivý, všichni už na Slovensku vědí, že je jen velký lhář.
I rozhovor, který s Mečiarem dělal kolega z MF DNES, jsem si přečetl. Kdybyste se mě ale zeptali, co je v něm pravda a co naprostá lež, říkám otevřeně, že nevím. Možná je všechno pravda, možná všechno lež.
O autorovi| LUBOŠ PALATA, Redaktor LN
