Jiří Hlavatý (69)
|
„Kvůli ztrátě senátorského mandátu, který zanikl mým zvolením, se cítím podveden,“ řekl v úterý majitel textilky Deníku. „Nepovažuji to za demokratické a vracíme se zpátky do totality. Měl bych si svobodně zvolit, jestli budu v Poslanecké sněmovně nebo zůstanu senátorem,“ dodal posléze s tím, že ti, kdo byli zvoleni, by měli mít možnost vybrat si.
V rozhovoru pro server Lidovky.cz přiznává, že slova o totalitě nebyla správně zvolená, vzal by je zpět. Po poslaneckém křesle ale prý netoužil. Kandidoval pouze, aby podpořil hnutí ANO, a podcenil svou popularitu.
Lidovky.cz: V rozhovoru pro Deník jste uvedl, že se cítíte podveden, když si nemůžete vybrat, zdali budete působit v horní nebo dolní komoře. Vy jste nevěděl, že ziskem poslaneckého mandátu zaniká ten senátorský?
Nevěděl, to se přiznám. Můžete tam uvést a dejte to do uvozovek, že tím Hlavatý prokázal, že opravdu není chytrým politikem, ale stále naivním podnikatelem. Asi jsem byl hloupý politik, že jsem si to nezjistil. Nikdo mně neporadil.
Lidovky.cz: A neměl byste tuto informaci jako zákonodárce znát?
Šel jsem do toho, jako chodím do jednání v byznysu – napřímo, otevřený. Hlavatý nemá žádné poradce, sekretářku, jsem zvyklý si dělat tyto věci sám a teď se mi ukázalo, že jsem situaci podcenil.
  |
Lidovky.cz: Stejnému listu jste zároveň řekl, že to nepovažujete za demokratické a „vracíme se zpátky do totality“. To jsou poněkud silná slova, nemyslíte?
Reagoval jsem tak v rámci emocí, že jsem neměl možnost svobodné volby. Říkal jsem, že postrádám demokracii, abych měl možnost, s kterou jsem počítal. I politici se mě dříve ptali, jak se rozhodnu, když mě zvolí. Dával jsem to do roviny demokracie, teď bych ta slova vzal zpátky. Nikomu jsem nic neudělal, nejsem trestaný, nedopustil jsem se žádných přestupků, tak proč by takový člověk neměl mít možnost svobodné volby? Nejde jen o mě, může následovat i někdo další. Myslel jsem si, že existuje selský rozum.
„Poslancem jsem být nechtěl, mám v genech pomáhat slabším“
Lidovky.cz: Kdybyste nyní měl možnost svobodné volby, jak říkáte, jakou variantu byste upřednostnil?
Pokud bych měl možnost volby, zůstal bych senátorem. Za 25 let si totiž nepamatuji, že bych někdy ustoupil ze svého rozhodnutí, a nebyl, jak se říká, chvilku nalevo a napravo, když jsem se pro něco rozhodl. Když jsem šel do Senátu na šest let, tak jsem počítal s tím, že tam šest let zůstanu. Navíc je tu proces adaptace v prostředí. To není otázka měsíců, ale roku nebo dvou. I když máte zkušenosti, zvykáte si na jiný režim, musíte dodržovat pravidla, která jsou nová. Pak teprve se vám otevře srdce, z jehož jdou myšlenky, nápady a začínáte být prospěšní, tudíž jsem nepočítal, že po třech letech v Senátu odejdu.
Lidovky.cz: Proč jste tedy kandidoval do Poslanecké sněmovny?
Kvůli podpoře hnutí ANO. Kariéru poslance jsem ale neplánoval. Pokud bych chtěl jít do Poslanecké sněmovny a stát se poslancem, tak bych využil nabídky být lídrem v Královéhradeckém kraji, jak mi bylo navrženo hnutím ANO. Kandidovat jako jednička jsem ale odmítl, protože jsem pochyboval, zda budu moct výborně vykonávat práci ředitele a poslance. Řekl jsem jim, napište mě, kam budete chtít, jsem otevřený na poslední místa, čímž jsem chtěl podpořit ANO.
Jsem typ, který má v sobě po rodičích empatii a snaží se pomáhat slabším, kteří jsou manipulováni veřejným míněním. Tady byl stejný průběh. Kope se do hnutí ANO, kope se do (Andreje) Babiše, není nikdo, kdo by ho pochválil nebo spravedlivě, objektivně zhodnotil jeho tři a čtvrt roku na ministerstvu financí, jenom negativa. Copak za tu dobu neudělal nic pozitivního? Viděl jsem video, kdy se loučil se zaměstnanci na ministerstvu, všichni mu tleskali a jemu pomalu tekly slzy. To bylo spontánní. Šlo to vidět na těch lidech. Celý život s lidmi dělám a vidím na jejich tvářích, jestli jsou veselí nebo otrávení. Nebrali ho jako ministra, ale ředitele, protože práci dělal s nimi, aby měla smysl. Šel jsem tam tak ve víře pomoct hnutí.
Jiří Hlavatý (uprostřed) na fotce s Andrejem Babišem během přebírání ocenění Podnikatel roku 2013.
Lidovky.cz: S variantou, že byste se do sněmovny dostal, jste tak vůbec nepočítal?
Nepočítal jsem s tím, to se přiznám bez velkého mučení. Podcenil jsem, že mám mezi lidmi tolik příznivců. Téměř pět tisíc lidí vyjádřilo, že mě respektují, ale jsem skálopevně přesvědčen, že mě respektují jako podnikatele nebo ředitele, nikoliv jako politika. Je to asi ocenění mé celoživotní práce v Jutě. Takových lidí, kteří by dostali stejně hlasů jako já, je ale spousta, jen nekandidovali. Neměli tak šanci, aby je někdo vykroužkoval. Kdyby mohli občané ocenit i jejich práci, tak bych třeba nebyl tím, kdo by dostal nejvíce hlasů.
Lidovky.cz: Jak vám post poslance zkomplikuje vedení firmy?
Proto jsem si vybral Senát, protože není tak časově náročný a můžu výborně vykonávat obě práce. Být v Poslanecké sněmovně je neporovnatelně náročnější. Zatím nespím. Měli jsme zatím setkání vrcholového managementu v pondělí, kdy jsme se radili, co s tím všechno uděláme. Zaměstnanci, jak mi jeden z nich řekl, se teď u oběda nebavili o ničem jiném, než kdo bude řídit Jutu, jak to dopadne, kdo přijde za Hlavatého.
Lidovky.cz: A přijde někdo za Hlavatého? Nepřemýšlel jste, že byste vedení firmy někomu předal?
Náhradu za sebe nemám, nepočítám s tím a nehledám ji. Řídit firmu mě baví. I proto má Andrej Babiš můj respekt, nejen za velkou pracovitost, ale i rozhodnutí, které udělal. Jsem pevně přesvědčený o tom, že jeho řízení lidí bavilo. Já svým lidem kolem věřím, všechny obdivuji od recepční přes vrátné po mistry. Klobouk dolů, jak jsou neuvěřitelně obětaví a úžasní. Věřím jim, že dny, kdy ve firmě nebudu, se nijak neprojeví.
Úspěšný podnikatel a majitel textilní společnosti Juta Jiří Hlavatý.
Lidovky.cz: Máte již jasno, co byste chtěl ve sněmovně prosazovat?
Zatím jsem takto dalece nepřemýšlel. Spíš budu pokračovat v iniciativě, která se týká regionu. Máme v Královéhradeckém kraji po roce diskuzí stále nedotažené, kdy a na jakém místě se budou stavit operační sály v naším nemocnici. Tomu bych byl rád nápomocen. Více se budu zaměřovat na region, aby to místní lidé pocítili.
Mám za sebou 145 jednání v senátní kanceláři. Chodili za mnou lidé, kteří potřebují pomoc, neteče jim voda, mají rozbitou silnici, zlobí je soused a to jsem pak všechno řešil s městem. Takže i ti lidé spíše toužili po tom, abych zůstal senátorem. Dokonce za mnou přišli tři lidé z okolí, kteří mi řekli, že kdyby věděli, že jako senátor skončím, tak by mě nezakroužkovali.
