Odešel Tomáš Baťa mladší, podnikatel, který se ve světě prosadil přes nepřízeň doby. PRAHA Proslavil značku Baťa po celém světě, získal vysoká vyznamenání České republiky i Kanady, věnoval se podpoře vzdělávání... Tomáš Baťa mladší, syn zakladatele rodinné obuvnické firmy, včera zemřel. Šestnáct dní před svými 94. narozeninami.
Z Československa odešel v roce 1939 v době nacistické okupace do Kanady, kde založil Bata Shoe Organization. Zabránil tak zhroucení baťovské tradice. Nedaleko Toronta vybudoval spolu s dalšími městečko Batawa s obuvnickou továrnou. Za druhé světové války vstoupil jako dobrovolník do kanadské armády, účastnil se bojů v Evropě, Asii i Africe. Ani po válce mu nástup komunismu nedovolil vrátit se do Československa. V rodné zemi začal znovu podnikat po roce 1989, zabavený rodinný majetek mu ale vrácen nebyl. Rodinnou firmu řídil až do nedávného předání synovi Thomasi Georgovi. Ve své celoživotní práci prosazoval zásady etiky podnikání. Před deseti lety zřídil Nadaci Tomáše Bati ve Zlíně, jejíž činnost materiálně i duchovně podporoval. Stál také u zrodu zlínské univerzity Tomáše Bati a stal se předsedou její správní rady.
„Je škoda, že se Československo s rodinou Baťů, jejich podnikem a podnikatelskou filozofií rozešlo tak ve zlém. To, co Baťovi dokázali, byla obrovská šance pro Československo,“ říká historik Jiří Pernes. „Tomáš Baťa mladší se nesmírně zasloužil o republiku tím, že za druhé světové války pomáhal zahraničnímu odboji,“ připomíná také. Tomáše Baťu ovšem nevnímá jako jednoznačnou osobnost. „Za jeho vedení zavírali továrny a soustředili se na budování sítě prodejen. To už je něco jiného, než co dělal jeho otec,“ dodává Pernes.
Firma Baťa byla velkým pojmem od první republiky. Jedním z nejčastěji citovaných principů Baťova obchodního systému je důraz na zákazníka: „náš zákazník, náš pán“. Vychází z původní formulace, vyvěšené v oddělení pro vyřizování objednávek, která zněla: „Rozkaz zákazníkův je svatý.“
Důraz však kladl Baťa i na vlastní zaměstnance. Z dnešního pohledu lze jeho systém označit jako „osvícený feudalismus“. Baťa si totiž své zaměstnance v době budování firmy fakticky přivlastnil.
Nemajetným dělníkům dal práci i slušný výdělek. Obuvníci se ale museli zařadit do Baťova systému a se svými penězi nemohli volně manipulovat, nýbrž je museli spořit do Baťou ovládaných kampeliček.
Firma jim na oplátku zajistila bydlení, vzdělávání a další služby. Sestavovala zaměstnancům i zdravý jídelníček. Pořídit zboží a služby mohli zaměstnanci u Bati levněji než jinde. Vydělané peníze tak „vraceli“ dobrovolně své firmě.
„Tomáš Baťa mladší se nesmírně zasloužil o republiku tím, že za války pomáhal zahraničnímu odboji“
